Rodina s dětmi

Před pár lety vyšla kniha americké psycholožky Judith Rich Harrissové Rodiče za to nemůžou. Podle ní jsou dnes děti ovlivňovány více svými vrstevníky mimo domov – a je třeba, dát jim v tom zelenou. Zdá se, jakoby vliv rodičů byl čím dál menší, zdravý vývoj dětí jako by už nezávisel na otci a matce. Ale na genetickém kódu a sociálním kontextu. Jak se ale také říká „věž v Pise se naklání od základů“.

Světový den prarodičů se bude slavit každou čtvrtou neděli v červenci, kolem svátku sv. Jáchyma a Anny, rodičů P. Marie. Poprvé to bude letos 25. července. Papež František slova babička a dědeček vnímá v širším významu, podle běžného latinskoamerického úzu je vztahuje nejen na prarodiče, ale i na lidi pokročilého věku obecně.

Mladí manželé Noëlovi měli už šest vlastních dětí, když se rozhodli, že by si rádi osvojili nějaké opuštěné dítě s postižením. Po dvouletém byrokratickém martyriu si mohli přivést domů Marušku s Downovým syndromem, která se stala miláčkem celé rodiny. Deník Clotildy Noëlové vyšel již v několika vydáních a také v českém jazyce.

Ve chvíli, kdy jsme přijali první dítě, osmiletou Helenku, do pěstounské péče, stala se naše běžná česká rodina se dvěma dětmi rodinou pěstounskou. S přijetím holčičky se mnoho změnilo, mimo jiné jsme se díky tomu stali i rodinou hostitelskou. Helenka totiž měla v dětském domově kamarádku a my jsme nechtěli přátelství přerušit. Markéta byla jedinou Helenčinou spojkou do minulosti.

Osmiletá dcerka se nás zeptala: „Když je svátek matek, svátek dětí a svátek dušiček, tak proč není taky svátek tatínků? To jsme ještě nevěděli, že svátek otců existuje a v některých zemích se běžně slaví třetí neděli v červnu. Je poděkováním za otcovskou péči a lásku, za legraci, kterou děti s tátou prožívají.

„Zatímco děti se závažným onemocněním dostávají okamžitou podporu a pozornost nejbližší rodiny, lékařů… zdraví sourozenci zůstávají často se svými pocity osamocení,“ vysvětluje MUDr. Šárka Kárová. Ve svém projektu SKRYTÍ HRDINOVÉ®, vytvořila systém pomoci a péče o potřeby všech dotčených tak, aby nikdo nebyl v této těžké situaci sám.

Nedávno jsem sledoval jednoho svého kamaráda, jak krásně a přirozeně komunikoval se svými dětmi a nehledanými slovy jim ukazoval hodnotu přátelství. Zároveň bylo takřka hmatatelné, jak děti jeho věty nasávají. Když jsem se ho ptal na to, jak to dělá, řekl mi: „Ani nevím, přichází to nějak samo.“

Zvyk pohlížet na matky a otce jako dobré nebo špatné je zhoubný – dělá z rodičovství minové pole studu. Skutečné otázky pro rodiče by měly být: Zapojujete se do života svých dětí? Věnujete jim pozornost? Pokud ano, pak počítejte s tím, že uděláte spoustu chyb a špatných rozhodnutí. To, co víme, je důležité, ale ještě důležitější je to, kým jsme. Být, spíše než vědět, vyžaduje odvahu a ochotu být zranitelní.

My dospělí označujeme nepřijatelné a nevhodné projevy dětí nejčastěji jako „zlobení“. Nevhodné chování dětí ale může mít nejrůznější příčiny. Z vývojového hlediska příčiny zlobení výstižně definoval přemýšlivý synek jedné z autorek knížky Dost dobří rodiče.

„Domov a rodina jsou nejbezpečnějším trenažerem pro všechny dovednosti, kterých můžeme v životě dosáhnout,“ je přesvědčený Jan Zajíček, předseda Rodinného svazu. Jeho zamyšlení na téma Rodina není jenom slovo, zvou k oslavě Mezinárodního dne rodiny 15. května, který je podpořený Týdnem pro rodinu.

Líbezné madony s děťátkem v náručí budí zdání, jakoby mateřství bylo jen snadnou a slastnou záležitostí. Rachel Bartonová již názvem své knihy Madony ve tři ráno naznačuje, že se krizovým aspektům nevyhýbá. Nabízí inspiraci a podporu všem, jejichž život získal mateřstvím nový rozměr.

Známá americká novinářka Amy Sutherlandová strávila nějaký čas ve škole pro trenéry zvířat. Na otázku co nejdůležitějšího se od cvičitelů a jejich zvířat naučila odpovídá: Přemýšlet o tom, co posiluji a ignorovat to, co se mi nelíbí. To, že jsem začala přemýšlet trochu jako cvičitelka zvířat, změnilo mě a následně i mé manželství a život k lepšímu.