Rodina s dětmi

Před třemi lety nám s mojí ženou vyprávěli svůj nádherný příběh naši přátelé Soňa a Petr. „Byly teplé letní dny a já jsem pracoval v jedné soukromé firmě,“ řekl Petr, „kde mne nejvyšší šéf zrovna nemusel. A když se k tomu přidaly moje přirozená lidská pochybení a omyly, bylo jasné, že po roce a půl končím. V té době jsme se Soňou čekali třetí dítě, které jsme si moc přáli.

Domácí násilí se stává součástí života v nemálo rodinách. Proto je dobré upozornit na mýtus, který je velmi rozšířený: Jakmile vyhledám pomoc, znamená to automaticky také rozvod. Dobrou zprávou je, že násilí je možné zastavit a čím dřív začneme situaci řešit, je větší naděje na zachování vztahu.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková se ve své profesi setkává s těmi nejhoršími podobami manželství, přesto neztrácí víru v tuto instituci. Považuje manželství za výbornou věc.

Jako rodiče jsme hněvivými projevy dětí často zaskočení a zmatení. Přáli bychom si, aby se „to odnaučily“. Přitom za projevy hněvu se nejčastěji skrývá vyjádření nějaké potřeby, očekávání a přání. Naším úkolem je naučit děti, ale především sebe, vyjadřovat hněv způsobem přiměřeným situaci, srozumitelně a přijatelně pro druhého člověka.

Čeká vás role tchyně? Nebo vás do ní syn už před časem obsadil? Známý psycholog Petr Šmolka má pro maminky a babičky malou nápovědu.

Při ústním přijímacím pohovoru na osmileté gymnázium dostaly děti mimo jiné otázku: „Jak trávíte neděli?“ Možná to byla cesta, jak snadno zjistit, jestli se rodina účastní bohoslužeb. Vypovídací hodnota této otázky je ale mnohem vyšší. Vyjde totiž najevo, jestli rodina žije společně anebo každý tráví svůj volný čas sám, případně jakým způsobem.

Papež František se často zmiňuje o negativních důsledcích indoktrinace genderovou teorií, která je nepřítelem manželství. Zdůrazňuje, že je třeba chránit děti a ukazovat jim, že muž a žena nejsou dva ozbrojení nepřátelé, ačkoliv se od sebe liší.

Léto je již v plném proudu. Děti odjíždějí na tábory do lůna přírody a vy marně čekáte, že najdete ve schránce dopis psaný při noční hlídce. Možná vás potěší, že v tom čekání zdaleka nejste sami. Vhod přijde i povzbuzení, abychom dětem přesto psali co nejčastěji.

Nemám čas, to se nedá stihnout, jak ušetřím čas ... Kdo by neznal takové nebo podobné povzdechy? Kolikrát za den nás napadnou… a kolikrát jim podlehneme. Bohužel nemáme pro vás žádný recept na to, jak se jich zbavit. Ale máme nabídku: Připojte se jako rodina nebo organizace a prožijte čas spolu.

Hodně se dnes uvažuje o tom, zda klasická rodina, založená na manželství, tj. na trvalém vztahu mezi mužem a ženou, není „výběhovým“ modelem. Přibývá rodin založených na faktickém soužití, začíná se hovořit o adopci registrovanými páry a dokonce i o umělém oplodnění lesbických párů. V centru pozornosti jsou práva dospělých, ale málokdo se zamýšlí nad osudem nejslabšího článku rodinného společenství, kterým je dítě.

Jak děti postupně dospívají, je potřeba mnohem víc mluvit o nich s Bohem, než s nimi o Bohu. Proto jsme se před lety domluvili, že se na úplný závěr setkání našeho manželského společenství budeme modlit za naše děti. Nejprve jsme se několik roků modlili Modlitbu rodičů, pak jsme ji prostřídali Rodičovským požehnáním a v současnosti se modlíme vlastní modlitbu za děti i za vnoučata.

Vtipy o tchyních známe určitě všichni. Ale napadlo někdy někoho, že se i tchyně může modlit za svou snachu, za svého zetě? A dokonce i za to, aby byla dobrou tchyní? Napadlo! Povzbuzující slova pro modlitbu můžeme čerpat z Bible, anebo můžeme najít slova vlastní.