radost

• Nejdůležitější činnost v dětství (článek) „Hru bychom měli považovat za nejdůležitější činnost v dětství,“ napsal Montaigne. Tato velmi důležitá činnost je však dnes ve velkém ohrožení. Děti si totiž už nehrají. „Dívají se“, nebo se na židli nechávají pohltit počítačovými hrami, které však nároky skutečné hry splňují jen částečně. Důležitost hraní musíme dnes znovu objevit.
• Co je v životě důležité (článek) Velká většina nás rodičů přemýšlí hlavně v hranicích vzdělání. Požadujeme vyšší výkon, řídíme a kontrolujeme své děti, aby řádně vykonávaly školní povinnosti. Možná je to proto, že sami od sebe očekáváme neustálý výkon. Žijeme hlavně povinnostmi, nemáme čas na odpočinek a na radost. Zapomněli jsme si hrát.
• Čas být spolu (článek) Nemám čas, to se nedá stihnout, jak ušetřím čas ... Kdo by neznal takové nebo podobné povzdechy? Kolikrát za den nás napadnou… a kolikrát jim podlehneme. Bohužel nemáme pro vás žádný recept na to, jak se jich zbavit. Ale máme nabídku: Připojte se jako rodina nebo organizace a prožijte čas spolu.
• Děti jsou malé jen jednou (článek) David Finch se ve svém deníku manžela s aspergerem věnuje také svému rodičovství. Když převzal odpovědnost za ranní vypravování dětí, uvědomil si rozsah svých nedostatků. Emily a Parker sice byli zdraví, materiálně jim nic nechybělo, milovali ho a rádi s ním trávili čas – ale nebyl takovým otcem, jakým by chtěl být.
• Dny, které zahřívají duši (článek) Děti mají vrozený cit pro hluboký význam svátků. Právě ony jsou hlavními aktéry rodinných oslav a je dobré, aby děti co nejčastěji a naplno slavily. Ne samy, ale se svými rodiči a s rodinou. Pokud patříte k těm, kdo nemají svátky a velké rodinné sešlosti příliš v oblibě, nabízíme zamyšlení nad tím, proč je slavení tak důležité.
• Existuje větší radost, než je vítězství (článek) Kvality manželské lásky v době rovnoprávnosti ukazuje kniha manželských poradců a párových rodinných terapeutů. Upozorňují, že manželská láska musí být oproti minulosti něčím jiným, a musí také jinak vznikat. Manželská láska nemůže být jen to, co dává on mně a co já dávám jemu. Musí to být něco originálního, nikoli okopírovaného – sebenaplňující se společné dílo.
• Já to tak prostě mám (článek) Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. S paní Evou jsme seděli v mediační místnosti a čekali jsme na jejího partnera Pavla, který ale nepřicházel.
• Jak přežít mateřskou "dovolenou"? (článek) První dítě. Okouzlení. Nové nároky. Řešení nečekaných situací. Mateřská... a nezvyklost otcovské... Některé mámy toto období prožívají s obtížemi. A někteří tátové nejsou schopni pochopit, jak náročné to pro jejich manželky je. Třeba kolik porozumění a úcty máma, která je s dítětem doma, od svého muže potřebuje.
• Když otec ví, co má dělat (článek) Jedno africké přísloví říká: „Ženy podpírají polovinu nebe,“ je zřejmé, že muži podpírají tu druhou. Proto je na místě kromě svátku matek, slavit se stejnou vážností i svátek tatínků. V některých zemích se běžně slaví třetí neděli v červnu jako poděkování za otcovskou péči a lásku, za legraci, kterou děti s tátou prožívají.
• Malé dítě dělá to nejlepší, co dovede (článek) Zkušenosti s poznáváním sebe sama skrze druhé zachytil Kay Pollak, švédský filmový producent. Jeho poznatky můžeme využít při výchově svých dětí, ale i ve svém partnerství.
• Oslava mateřství (článek) Být matkou v dnešní době nepatří mezi hlavní dívčí touhy, jako tomu bylo dřív. Možná i proto, že mezi nabídkami a výzvami současného světa se jeho nenahraditelná hodnota trochu ztrácí. Přitom být matkou je dobrodružná cesta osobního růstu k lásce a naplnění.
• Rodičům malých školáčků a nejen jim (článek) Končí prázdninový čas a děti se chystají do školy. Aktovka voní novotou, přezůvky jsou pečlivě podepsané, pouzdro plné barevných pastelek a těšení na paní učitelku, na spolužáky. Jaké to asi bude? Někdy mají větší trému rodiče, protože jim přibývají nové povinnosti a bojí se, jak děti, ale i oni sami v nové situaci obstojí.
• Rozdíly jako pozvání lásky (článek) Kolikrát nás asi napadne myšlenka: „Jak jiný je můj partner, a jak moc se od sebe lišíme?“ Někdy nás to jen třeba zarazí, jindy ale úplně vykolejí. S kým že to vlastně žiji a jak to má on jinak a proč? Je to tak v pořádku a co vlastně s tím?
• Smím ještě být šťastná? (článek) Angelika Daikerová léta doprovází truchlící. Pomáhá jim chápat nejrůznější pocity a situace, související se ztrátou blízkého člověka, a přijmout je do vlastního životního příběhu. Ukazuje také, že nový vztah neznamená, že ten starý hodíme za hlavu.
• Taky jste psali dopisy Ježíškovi? (článek) Dvě maminky Marie Doležalová a Michaela Záleská si vysnily knížku, ve které oslovily různé celebrity, aby napsaly dopis Ježíškovi. Chtěly knížku, která vydělá peníze pro nadaci Pomozte dětem. Nakonec se ukázalo, že jim nejen pomohla věřit ve vlastní přání, ale taky je hodně naučila, např. že zázraky se dějí.
• Úžas se nás může zmocnit kdykoli (článek) Mladí manželé Noëlovi měli už šest vlastních dětí, když se rozhodli, že by si rádi osvojili nějaké opuštěné dítě s postižením. Po dvouletém byrokratickém martyriu si mohli přivést domů Marušku s Downovým syndromem, která se stala miláčkem celé rodiny. Deník Clotildy Noëlové vyšel již v několika vydáních a také v českém jazyce.
• Zase to může být pěkné (článek) Bude to po manželově smrti skutečně zase jednou pěkné? Sice jinak, ale přece jen pěkné? Mnozí budou trvat na tom, že Ne! Nikdy! Jiní budou váhat: Možná by to zase mohlo být pěkné… Odpovědi se budou lišit. Někteří už v životě nic hezkého neobjeví. Ale protože krása má něco společného s hleděním, Angelika Daikerová se odvážila ještě jiného pohledu.
• Zátoka humoru (článek) Do autobusu, který vozí pasažéry do ženevského Starého města, přistoupil jednoho dne starší manželský pár. Vypadali velmi šťastně, smáli se a vesele si povídali se šoférem, který je podle všeho znal. Všem cestujícím oznámili, že právě dnes slaví šedesát let od svatby, a všichni jim začali blahopřát.
• První jazyk lásky – slova ujištění (článek) Mark Twain jednou řekl, „Z dobrého komplimentu bych mohl být živ dva měsíce". Jestliže to budeme brát doslova, znamenalo by to, že šest komplimentů ročně by udrželo jeho citovou nádrž lásky ve stavu použitelnosti. Váš partner jich bude pravděpodobně potřebovat více.

Sekce: Věcný rejstřík   |   Tisk   |   Poslat stránku známému