Potřebujeme soukromí a tajemství
11.7.2019
Kdo je cizí a kdo ne, jak se chovat v cizím prostředí, jak chránit své soukromí i soukromí druhých, co je to tajemství a jak s ním zacházet, to jsou úkoly, které stojí před rodiči, kteří chtějí aktivně vychovávat své děti také v oblasti sexu.
Kdo je cizí a kdo ne
Rodiče mají nezastupitelnou úlohu v rozvoji přirozeného studu dětí. Jejich úkolem je poučit děti o tom, že jsou věci, které se cizím lidem neříkají, o nichž se s cizími lidmi nemluví a v cizím prostředí, před cizími lidmi se nedělají. Naučit děti, kdo je cizí a kdo ne, mohou jenom „jejich“ lidé. Děti se potřebují naučit rozlišovat hovor a chování v důvěrném prostředí a na veřejnosti. Co se hodí doma, co ve školce, mezi dětmi, mezi chlapci, mezi děvčaty, ve vztahu k dospělým, v cizím prostředí, u lékaře, na koupališti... Vzpomeňte si jen, jak nemají problém všem tykat a učí se odstupu.
Kolikrát jsme museli děti napomenout, aby nebraly věci z cizích tašek, neotvíraly na návštěvě skříňky a zásuvky, nepůjčovaly si na koupališti cizí sandály. Ani si neuvědomujeme, jak je důležité, že učíme děti „nelézt“ do osobních věcí druhých, nepřehrabovat se v cizích věcech, nesahat si na intimní části těla před ostatními, zachovávat soukromí při osobní hygieně, nemluvit o intimních věcech před cizími lidmi, neptat se na důvěrné záležitosti druhých. Děti potřebují slyšet, že není správné poslouchat za dveřmi, ani si tajně prohlížet ostatní při převlékání nebo při vyměšování. Posilujeme tím jejich sebeúctu a jejich přirozený stud a cit pro soukromí, který je chrání před nevhodným porušováním soukromí svého i druhých. Děti se snáze učí sociální citlivosti i taktnímu a ohleduplnému chování.
Potřebujeme tajnou zásuvku
Bylo zajímavé pozorovat, jak se u dětí vyvíjela potřeba soukromí a svého vlastního prostoru. Asi ve třech letech, si dcerka vyžádala „svou“ krabici na dobroty a do té jí nikdo nesměl. Samozřejmě pro mladší sestru to bylo velké lákadlo a začala jí na bonbónky tajně chodit. A tak jsme museli důrazně zakročit. Postupně měly každá svou skříňku i psací stůl. Asi není podstatné, jak velký vlastní prostor je, stačí zásuvka nebo krabice. Důležité je, že je pouze můj a nikdo mi tam bez dovolení nechodí.
Rozhodně se to netýká jenom dětí. Manželé také potřebují každý „tajnou skříňku nebo zásuvku“, ve které mají prostor pro své poklady a tajemství.
Nebezpečná tajemství
Není náhoda, že pojem tajemství patří do sexuální výchovy. Děti se potřebují naučit, co je to tajemství a jak s ním zacházet. Neexistují totiž jenom tajemství hezká – chystám překvapení, tajím dárek, jeho výrobu – ale i nebezpečná, ohrožující něčí zdraví – neříkej na mne, že jsem lezl tam či onam. Děti se je potřebují naučit rozlišovat.
Přiměřený pocit studu a nahoty je pro děti důležitou ochranou. Místa na těle, která se zakrývají oděvem před cizími lidmi, jsou vlastně také osobním tajemstvím. Proto je dobré děti naučit, ve kterých situacích je přípustné odhalení těla včetně pohlavních orgánů, a kdy se to nehodí. Malé děti bývají nahé u vody, když si hrají v přítomnosti rodičů. Postupně se učí nosit plavky stejně jako dospělí. Jsou i pláže, kde se sluní a koupají všichni nazí. Nahý je člověk také ve sprše nebo v koupelně, popř. v sauně. Když to tatínek nebo maminka dovolí, mohou se děti koupat či sprchovat s dospělými, mohou se s nimi společně oblékat.
Rozhodně podporujeme děti v tom, že mají právo odmítnout důvěrnosti. Nikdo nemá právo dotýkat se jich a mazlit se s nimi, když se jim nechce. Žádný člověk kromě rodičů a lékaře nemá právo prohlížet si jejich pohlavní orgány a dotýkat se jich. Připravujeme je tak na možnost zneužívání. Není dobrá představa, že by dětem ublížil cizí, strašný, zlý člověk, často jsou pro děti nebezpečím osoby nějakým způsobem blízké, ke kterým mají důvěru. Je ale důležité, aby děti nejprve zažily, že sexualita je krásná, užitečná a přirozená, pak teprve mohou správně pochopit, proč je potřeba se chránit.
Jana Šilhavá, napsáno pro týdeník Naše rodina 2004/33.
Štítky: děti, sexualita, výchova
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
