Rodina s dětmi

„Téma rodinných tradic a rituálů je v současné době velmi aktuální, protože o roli a síle rodiny společnost často pochybuje. Přitom je ale rodina stále to nejdůležitější, co máme. Ve dvaceti zemích světa včetně České republiky a Slovenska proběhl zajímavý průzkum v domácnostech s dětmi od šesti do dvanácti let. Jeho výsledky stojí za zamyšlení.

Letošní 16. ročník Týdne pro rodinu 13.–19. května chce heslem Štěstí rodiny nejsou osamocené šediny poukázat na důležitost blízkosti a na bolestný nárůst osamělosti především seniorů. Jaká je cesta ven?

Být matkou v dnešní době nepatří mezi hlavní dívčí touhy, jako tomu bylo dřív. Možná i proto, že mezi nabídkami a výzvami současného světa se jeho nenahraditelná hodnota trochu ztrácí. Přitom být matkou je dobrodružná cesta osobního růstu k lásce a naplnění.

Psycholožka Linda Syllaba společně s Danielou Gaigg sdílejí své zkušenosti a podněty pro maminky, které hledají cestu jak nevyhořet. Jak najít sílu a vymezit si čas na regeneraci a péči o sebe. Jak získat trvalý pocit dostatečné sebehodnoty. Malá ochutnávka ukazuje, že si nemusíme hrát tak, jak nás to nebaví.

Psycholog a vysokoškolský učitel Marek Herman v rozhovoru pro Dobré noviny, jednoduše a srozumitelně odpovídá na otázky: co nejvíce potřebují malé děti, jak muž může pomoci ženě, aby na děti mohla být něžná a odpouštějící.

Pro výchovu dítěte ve víře v období batolete, jeden až tři roky, je důležité podpořit utváření vůle. Dítě a jeho vývojový úkol se začínají proměňovat. Dosud bylo plně závislé na matce, ale zhruba ve věku jeden a půl roku se mění prvotní symbióza s matkou. Dítě si začíná uvědomovat, že maminka a on/ona jsou dvě různé bytosti. Nyní dochází k tomu, čemu se také symbolicky říká „druhé narození“.

Pro děti je bezpečný domov hned po rodičích prvním pevným bodem jejich života. Je to ochranná skořápka, odborníci na rodinnou terapii používají termín sociální děloha, ve které dítě potřebuje dozrát k dospělosti. Ale i pro nás, dospělé zůstává domov základní potřebou.

Co skutečně pro své děti chceme? Na tuto otázku si musí odpovědět všichni rodiče. Není to snadné, pomyslíme-li především na to, co pro naše děti chce okolní svět ženoucí se s vytrvalou úporností do egoismu a samoty.

Rodiče, kteří vykonávají několik věcí najednou, ztrácejí pomalu dovednost jen tak sedět a být! Hrát si s dítětem, aniž by odbíhali jinam. Nebo společně s dítětem čekat až se objeví ptáček na krmítku. nebo k telefonu. Přitom soustředěná pozornost a trpělivé čekání jsou klíčovými dovednostmi pro zdravý vývoj dětí.

Často slýcháme, že přátele si můžeme zvolit, avšak rodinu si nevybíráme. Rodina představuje skupinu lidí, které prostě musíme přijmout takové, jací jsou, a od nichž se nemůžeme jen tak odpoutat. Někteří prožívají rodinné vztahy jako naplňující a podpůrné, jiní jsou se svými příbuznými spojeni víc povinností než citem.

Mnozí se domnívají, že umění mluvit je v komunikaci nejdůležitější. Opak je pravdou, naslouchání je v našich vzájemných rozhovorech tím zásadním. A pokud nebudeme naslouchat našim dětem od raného dětství, nebudou ony ochotné naslouchat nám.

Dnes je v šedesáti člověk ještě mladý. Cestuje, užívá života, podniká výlety, duchovní cvičení, účastní se poutí, chalupaří…, cokoli co je v jeho silách, záleží na něm. Stáří není handicap, ale koruna života, jak krásně říká profesorka Lenka Šulová.