Rodina s dětmi

Mikuláš je známý jako štědrý dárce. Je to světec, jehož úcta se rozšířila po celém světě a k oslavám jeho svátku se připojuje celá společnost. I když mnozí slaví spíš jen folklorně pojatý předvečer církevního svátku. Mikulášská návštěva v rodině přináší řadu výchovných možností, ale i psychologických nebezpečí.

První nedělí adventní vstupujeme do období, které je spojené s očekáváním a přípravami na Vánoce. Oblíbeným adventním zvykem se i u nás staly adventní kalendáře. Ty čokoládové nabízejí v obchodech pomalu od září a pro děti už dávno přestaly být vzácností. Což takhle vyrobit si adventní kalendář vlastní a pokusit se prožít advent v rodině po vzoru našich předků?

Téma vývojové psychologie dětí od narození do mladšího školního věku s aspektem na křesťanskou výchovu bylo předmětem přednášky PhDr. Ivany Bernardové, ředitelky Křesťanské psychologické poradny v Praze. Inspirovala se myšlenkami dr. Ericksona a dr. Říčana, ale vycházela i z vlastní zkušenosti matky čtyř dětí, babičky mnoha vnoučat a v neposlední řadě i ze zkušeností katechetky.

V každém z nás žije dítě, které určitě bylo zahrnuto láskou, ale zároveň nemohlo dostat všechnu lásku, všechno uznání, všechnu pozornost, všechnu ochranu a všechnu volnost, které v dětství potřebovalo. Ne že by ho rodiče týrali, ačkoliv i to se bohužel mohlo někomu z vás přihodit, ale prostě proto, že žádný člověk tohle všechno jinému člověku poskytnout nedokáže.

Zaujal mě článek o tom, že dnešní třicátníci jsou brzkými potenciálními milionáři, pokud jimi už nejsou. Zaujalo mě to nejen proto, že článek mezi jinými vyzníval pozitivně, ale i proto, že oba s manželem spadáme do této věkové kategorie.

Prázdniny utekly jako voda a my opět nakupujeme školní přezůvky, sešity, obaly na učebnice a nejrůznější pomůcky podle seznamu, který naše děti dostaly ve škole, nebo jsme ho společně s pozdravem našli na internetových stránkách třídy našeho školáčka. Škola je důležitým obdobím života dětí a podle Bruna Ferrera ho v čas radostnější a užitečnější může proměnit jenom rodina.

Jakmile děti objeví kouzelné slůvko „ploč“, začíná pro rodiče často úmorné období otázek a odpovědí. S nevinným výrazem nás svými dotazy uvádějí do rozpaků v nejnevhodnějších chvílích. Pro rodiče i prarodiče zvídavých dětí máme povzbuzení: ptát se je normální a dokud se dítě ptá, všechno je, jak má být.

Vidět své děti tak pronikavě, jak je to jen možné, znamená vědět, kolik jim je a tak k nim i v daném okamžiku přistupovat; vidět, kým doopravdy jsou – individuálními bytostmi s nedozírnou hodnotou a tajemstvím kdesi uvnitř. To je pravé vnímání dětí.

O důležitosti prvních roků manželství vypovídá novinář Cyril Lepeigneux, který se svou rodinou žije v Paříži. Pro inspiraci vybíráme z jeho knížky zamyšlení na tím, že když člověk vstoupí do manželství, je třeba přetvořit i vztahy se širší rodinou.

Dlouhodobá péče o rodinu se plně vyrovná zaměstnání v pomáhající profesi. Maminkám, které často myslí víc na druhé než na sebe, také hrozí syndrom vyhoření.

Dobře známá hračka matrjoška výstižně znázorňuje, že cesta mámy k sobě samé vede do hloubi srdce. Vrstvu za vrstvou mámy-matrjošky můžeme postupně odhalovat, tím, že jsme k sobě všímavější. Vědomě vnímáme, jak se cítíme, jaká potřeba se v nás ozývá.

Po mnoha letech manželství si Jiří uvědomil, že jeho manželství jaksi zevšednělo. A tak se vydal k moři, kde jeho manželka s dětmi trávila už týden dovolené s předsevzetím, že bude milým manželem a otcem bez jakýchkoli výtek.