Rodina s dětmi

Mediátor a manželský konzultant Jan Zajíček má zkušenost s tím, jak může výchova dětí negativně ovlivnit budoucí vztah manželů. Ukazuje, co se děje se vztahem, kde se neodpouští, ale hlavně pomáhá najít cestu, která vede ke skutečnému odpuštění a k obnovené rovnocennosti.

Jaké to je, když někdo umře? Proč musejí lidi umírat? Takové nebo podobné otázky na nás čekají zvlášť v čase podzimních svátků, tzv. dušiček. Děti by měly dostat jasnou a srozumitelnou odpověď a cítit blízkost matky nebo jiné blízké osoby. Problém často nastává u nás dospělých, když v důsledku vlastního strachu před skutečností smrti zavíráme oči.

Tatínek dvou malých dětí zemřel na rakovinu a jejich máma se rozhodla, že je nebude vystavovat zbytečnému stresu, že je nevezme na pohřeb a že jim o tatínkově smrti ani neřekne. Tatínek prostě „odjel na služební cestu a nějak se nevrací“. Zatloukání zemřelého tatínka trvalo dlouho, děti rostly, čekaly na svého otce. Když pak už braly rozum, začaly se ptát. Nikdy pak mamince nezapomněly, že je připravila o rozloučení s ním.

Co se děje, když se dva lidé rozhodnou stát rodiči, promýšleli z nejrůznějších úhlů pohledu účastníci konference na téma Partnerství a rodičovství aneb Spočívá stabilita rodiny v kvalitním partnerství? Některé myšlenky stojí za pozornost.

To, že se narozením dítěte partnerský vztah změní, je skutečnost, na kterou narážejí mnohá manželství. Ve své praxi mediátorky se s tím Andrea Vyskočilová setkává stále častěji. Když manželé prožívají vztah jen skrze dítě, často dochází ke ztrátě přímého partnerského vztahu. Proto je hned po narození dítěte potřeba partnerský vztah posilovat.

O tom, že se život páru po narození dítěte změní, není pochyb. Psychologové hovoří o tom, že když se narodí rodičovství, je potřeba nezapomenout dál budovat partnerství. Pokud jste ještě v očekávání, stojí za to si vzájemně ujasnit své představy, těšení i obavy. Narozením dítěte nejen mnohé ztrácíme, ale také velmi mnoho získáme.

Matkám, které z lásky k rodině ztrácejí samy sebe a všem ženám, které zapomněly, jak báječná a skvělá stvoření jsou, věnují Daniela Gaigg a Linda Syllaba svoji knížku Máma v pohodě. Spolu s nimi se zamyslíme nad tím, jaký obraz matky jsme získaly.

Intenzivní komunikace s našimi dětmi je bezpochyby jednou z důležitých podmínek jejich bezproblémového vývoje. Existují ale určité způsoby komunikace, kterým by bylo lépe se vyhnout.

Příběh z knihy Touha tulipánů otevírá téma ztráty milované osoby a bolesti, která takovou ztrátu přirozeně provází. Malá ukázka je pozváním k zamyšlení nad tématem, které se dotýká života každého z nás.

Končí prázdninový čas a děti se chystají do školy. Aktovka voní novotou, přezůvky jsou pečlivě podepsané, pouzdro plné barevných pastelek a těšení na paní učitelku, na spolužáky. Jaké to asi bude? Někdy mají větší trému rodiče, protože jim přibývají nové povinnosti a bojí se, jak děti, ale i oni sami v nové situaci obstojí.

Jako rodiče trpíme utkvělou představou, jak by mělo všechno probíhat. Máme určité závazky, musíme například chodit včas do práce, ale i ideály, jak by měla vypadat „správná výchova“, a to nás zas a znovu přivádí do situace, kdy se neřídíme vztahy.

Slovo povzbuzení od partnera může posílit manželství a dokonce ho i zachránit. Slovo povzbuzení od učitele může změnit svět dítěte, povzbuzení od vedoucího může inspirovat k růstu potenciálu. Umění povzbuzovat ale nespočívá jen ve slovech.