Rodina s dětmi

Jediná odpověď na otázku, čím se odvděčit za rodičovskou podporu dětí nebo vnoučat, je: ničím. Jako rodiče či prarodiče bychom nikdy neměli očekávat, že z naší podpory vyplyne víc náklonnosti, lásky nebo práv, i když je to pro nás někdy těžké. Tohle je prostě jednosměrná ulice. Je ale v pořádku něco vložit a nikdy za to nic nedostat zpátky?

Mladí lidé dnes často prohlašují, že ještě nejsou dost zralí na to, aby měli děti. Filozofie ukazuje, že jde o omyl. Podle profesora Jana Sokola člověk může dozrát jedině tím, že se začne o někoho starat a to, co dostal, předává dál.

Když se narodí vnouče, objeví se i ve vztahu prarodičů nová část. Nezávisle na tom, jestli je to společné vnouče nebo ne, to bude mít na partnerství vliv. Dítě dokáže vzbudit skvělé city a partnerství nově inspirovat, neboť je v něm velká symbolika – život půjde dál, i když my tu už nebudeme. Ale i pokud se dědou nebo babičkou stane jen jeden z partnerů, tuto skutečnost je potřeba nějak integrovat. Koncept bonusové babičky nebo bonusového dědečka přitom může pomoci. V partnerství v každém případě proběhne změna.

Výchova dítěte ve víře začíná od početí. Pro vývojové stádium nejranějšího dětství je typická závislost na mamince. Prvním úkolem tedy je – vytvořit základy důvěry ve svět, v život, v sebe samé.

Známý filozof Erich Fromm ve své knize Umění milovat rozkrývá podstatu mateřské lásky. Srovnává ji s láskou erotickou a ukazuje na jejich rozdílnost.

Hra je vážná věc a hračky jsou tak důležité, že stojí za chvíli zamyšlení. Na našem trhu je jich záplava – a jsou pěkně drahé. V západních zemích jsou na tom po této stránce ještě hůř. Přitom donedávna si děti hrávaly s věcmi, které našly ve svém okolí, s předměty denní potřeby v domácnosti a s tím, co jim příležitostně a vzácně vyrobil dovedný tatínek, dědeček, nebo maminka či babička.

Michaela Slussareff ve své knížce Hry, sítě, porno. Nabízí rodičům průvodce džunglí digitálního dětství a puberty. Hovoří obecně o obrazovkách, kam spadají televize, telefony, tablety a počítače. Ani jedno ze zařízení nelze považovat za horší nebo lepší. Potřebujeme se naučit jak nad technologiemi v rukou malých dětí přemýšlet a hodnotit jejich rizika.

Když Bůh přemýšlel o stvoření člověka, rozhodl se, že stvoří muže a ženu. Každého jinak, ale tak, aby spolu mohli být jedním člověkem. Tak nám to říká první kapitola Bible. Tato rozdílnost nás všechny provází dějinami. V každé kultuře můžeme sledovat, jak se s ní lidé snaží vyrovnat nebo z ní vytěžit co nejvíce. Hovoří se o ženském a mužském principu, mužských či ženských vlastnostech, povoláních nebo rolích.

Abychom dokázali usměrnit vliv médií na vývoj našich dětí, potřebujeme vědět, jak na to. Cenné podněty a povzbuzení pro rodiče přináší známý psycholog Jeroným Klimeš, který prezentuje závěry diplomové práce své manželky Michaely Klimešové.

Michaela Slussareff ve své knize Hry, sítě, porno seznamuje s aktuálními vědeckými poznatky o vlivu digitálního světa na děti i dospívající. Ukazuje, jak zásadní je role průvodce. Digitální odolnost dětí můžeme vybudovat pouze ve vztahu založeném na otevřenosti a důvěře. Jen tak se o ně v digitální džungli nebudeme muset bát.

Láskyplné doteky jsou důležitou součástí rodinné komunikace, nejenom mezi mužem a ženou. Dotek je přímo nepostradatelný pro zdravý vývoj dítěte a na konci života mnohdy zůstává tím jediným, co si ještě můžeme dát.

Ze všech jazyků lásky je vůči dětem nejjednodušší používat fyzický kontakt. Zároveň je to jeden z nejsilnějších jazyků lásky. Křičí: Miluji tě! Právě tak, jako děti mívají rozdílné povahy, mohou lásku slyšet v různých jazycích. Dvě děti obvykle potřebují být milovány dvěma odlišnými způsoby.