naslouchání

• Konflikt je jako ledovec (článek) Vršky ledovce nad hladinou připomínají neslučitelné pozice lidí, kteří se dostali do konfliktu. Jejich skutečné motivy jsou skryté, tak jako mohutné tělo ledovce, pod hladinou. Vzájemným rozhovorem můžeme společné motivy odkrýt a dohodnout se na spolupráci.
• Naslouchání je víc než slyšení (článek) Mnozí se domnívají, že umění mluvit je v komunikaci nejdůležitější. Opak je pravdou, naslouchání je v našich vzájemných rozhovorech tím zásadním. A pokud nebudeme naslouchat našim dětem od raného dětství, nebudou ony ochotné naslouchat nám.
• Dveře vedoucí do minulosti (článek) Kdo by neměl zkušenost s opakujícími se situacemi, při kterých nás zaplaví velmi silné emoce, většinou hněv, nebo smutek. Aniž o tom víme, prožíváme opět dávné zranění z dětství, jak ilustruje následující příběh. Možná i pro vás má psychoterapeut Benoît Rancourt dobrou zprávu: Podaří-li se vyslovit to, co dříve nemohlo být vysloveno, zvítězí přítomnost nad minulostí.
• Advent ve znamení naslouchání (článek) Když se manželství vydaří, manželé shodně uvádějí, že k dobrému vzájemnému vztahu přispěly jejich rozhovory. Podle známého psychologa Jara Křivohlavého stojí za to se zamyslet nad tím, zda a jak umíme naslouchat. Svou knížku Povídej – naslouchám, uzavírá názorným příběhem.
• Duch modlitby umí zastavit čas (článek) „Měl bych se víc modlit, chtěl bych, ale nedostává se mi času, nestíhám,…“ Papež František se v jedné ze svých katechezí zamýšlí právě nad tímto stále se opakujícím nářkem křesťanů. Ano, čas je vzácný pro každého a čas rodiny je komplikovaný, ustaraný a naplněný nadmíru. Kdo má rodinu, brzy se naučí řešit rovnici, kterou nedovedou vyřešit ani velcí matematikové. Den jakoby obsahoval ne 24 ale 48 hodin. Maminky a tatínkové dobře vědí, o čem je řeč. V rodině je hodně práce.
• Fauly nejen fotbalové (článek) V naší mluvě se často objevují rány pod pás, které ale žádný rozhodčí neodpíská. Vedou k hádkám a zůstávají po nich poranění, která nahlodávají naše vztahy. Prvním krokem ke změně je, uvědomit si, že jde o faul.
• Jak spolu mluvíme, tak spolu žijeme (článek) Podle Doc. Plaňavy se ve vzájemné komunikaci partnerů projevuje jejich vztah. Není divu, že 95 % párů, které přicházejí do manželské poradny, má s komunikací problém. Dobrou zprávou je, že vztahy mezi sebou můžeme zlepšit, změníme-li způsob komunikace.
• Jako když se učíme tančit (článek) Zamilovat se a uzavřít manželství dává člověku křídla... Ale společný život není něco automatického – vyžaduje učení, námahu, oběť. Jako když se učíme tančit. Jakmile jeden udělá krok dopředu, druhý musí dozadu a pak zase opačně. A to lze jen tehdy, když se držíme v objetí.
• Kdo má pravdu? (článek) Jakmile použijeme větu: „Ty musíš mít vždycky pravdu!“ zastavujeme tím veškerou diskusi i možnost vzájemného porozumění. Denis Sonet, kněz diecéze Troyse ve Francii, který se léta věnuje manželskému poradenství, upozorňuje na skryté důvody.
• Malé a velké rady před vstupem do manželství (článek) Známý francouzský kněz Guy Gilbert po desetiletí doprovází páry ke svatbě. Ve své knížce o rodině mimo jiné posílá do světa svoje malé i velké rady. Jeho osobní zkušenost z vlastní rodiny je pokladem, ze kterého čerpá.
• Máme čtyři uši (článek) Přestože máme dvě uši, někdy neslyšíme nic. Jindy zase slyšíme víc, než bylo řečeno a nebo něco úplně jiného, než se nám ten druhý pokoušel sdělit. Záleží totiž na tom, v jaké rovině, či jakým "uchem" jsme zvyklí naslouchat.
• Máte skutečně pravdu pravdoucí? (článek) Annika Télleus v knížce Naslouchat je umění mimo jiné ukazuje, proč je důležité si uvědomit, jak si vykládáme to, co vyslechneme. Když se nám podaří uslyšet, co ten druhý skutečně říká a odstraníme svou interpretaci, můžeme se vyhnout nedorozumění a chybným závěrům.
• Nechceš mi ještě něco říct? (článek) Možná jste podobnou větu také slyšeli z úst někoho blízkého, kdo byl na konci své životní pouti. Neville Smith se ve své knize Šedesátka není hřích zabývá nejrůznějšími situacemi, do kterých se můžeme dostat. Mimo jiné se svěřuje se svojí zkušeností s vlastním otcem a nabádá, abychom se pokud možno snažili vyvarovat nedořešených záležitostí a snažili se je vysvětlit, dokud je čas.
• Nejkrásnější dárek (článek) Před lety mi kolega z manželské poradny vyprávěl příběh, který mu řekl jeho klient, jehož jméno bylo dejme tomu Karel. Karel vyprávěl: „ Se svojí ženou jsem žil již více než deset let a přestože chodím svědomitě do práce, pomáhám s dětmi, opravuji dům a částečně se starám i o domácnost, vnímal jsem, že se od sebe neustále vzdalujeme. Čím víc jsem se snažil, tím bylo vše horší. Hádali jsme se stále častěji, až jsme se dostali do začarovaného kruhu, ze kterého jsme neuměli vystoupit.“
• Ochočte si své vnuky a vnučky! (článek) Dnes je v šedesáti člověk ještě mladý. Cestuje, užívá života, podniká výlety, duchovní cvičení, účastní se poutí, chalupaří…, cokoli co je v jeho silách, záleží na něm. Stáří není handicap, ale koruna života, jak krásně říká profesorka Lenka Šulová.
• Rituál odpuštění a smíření (článek) Mnoho manželských párů má přesmutnou zkušenost, jak jejich láska chladne anebo jak jim mezi prsty mizí. Mnohdy je příčina v tom, že oba partneři polykají urážky, k nimž v úzkém soužití běžně dochází. Nemluví o tom ze strachu, že by mohli být poraněni ještě víc anebo že by tím partnera zatížili. Dost často to v dobré víře nechají být, aby se všechno ještě nezhoršilo. Ale náhle cítí, že mnohé malé urážky narostly v zeď, která je navzájem dělí. Cítí k sobě vzájemnou nechuť. Láska se zvrátí v nenávist.
• Umíte povzbuzovat? (článek) Slovo povzbuzení od partnera může posílit manželství a dokonce ho i zachránit. Slovo povzbuzení od učitele může změnit svět dítěte, povzbuzení od vedoucího může inspirovat k růstu potenciálu. Umění povzbuzovat ale nespočívá jen ve slovech.
• Nový způsob askeze pro současný svět (článek) Po období odmítání tradičních forem askeze ve jménu dobra věcí a lidské přirozenosti se dnes velké téma askeze, prožívané novým způsobem, vrací. Jak by měla vypadat askeze současného křesťana?
• Naslouchání (článek) Tři dny šel žebrák cestou necestou. Celou tu dobu neměl co do úst. Pak potkal druhého žebráka. Ten byl na tom obdobně. Šel též již tři dny cestou necestou a za celou tu dobu nic nejedl. Oba měli hlad. Pohleděli na sebe. Aniž by kdokoliv z nich pronesl jediné slovo, jeden vytáhl z batohu krajíček chleba – poslední "železnou zásobu". Rozlomil ho v půli a půlku dal druhému.

Sekce: Věcný rejstřík   |   Tisk   |   Poslat stránku známému