Ochočte si své vnuky a vnučky!
29.1.2024
Dnes je v šedesáti člověk ještě mladý. Cestuje, užívá života, podniká výlety, duchovní cvičení, účastní se poutí, chalupaří…, cokoli co je v jeho silách, záleží na něm. Stáří není handicap, ale koruna života, jak krásně říká profesorka Lenka Šulová.
Jak žijeme, takové máme i stáří. S věkem přibývá odstup v řešení věcí, přichází životní moudrost, porozumění a vhled. Ve své paměti nesou senioři významné kulturní hodnoty, které mohou díky vyprávění předávat mladým ve svých rodinách ale i mimo ně. Tím jsou nezastupitelní. Oni zažili…
Páter Guy Gilbert zmiňuje, že obě jeho babičky i dědečkové nedávali znát své city navenek. Byli prostě ikony. V dnešní době tomu ale může být jinak a je krásné, když se podaří a je vidět, že se mezi vnoučaty a prarodiči rozvinul a funguje jistý druh spojenectví. Prarodiče se stávají důležitou alternativou rodičů. Umí naslouchat a odpovídat dětem s trpělivostí sobě vlastní, kterou často rodiče nemají, s nadhledem a zkušenostmi. Zároveň ale nejsou nositeli rodičovských omezení, nejsou kritiky, mohou být nablízku se svými životními hodnotami a postoji. G. Gilbert rozlišuje různé typy prarodičů.
Je několik typů prarodičů
- Prarodiče daní Boží prozřetelností, zcela oddaní druhým
- Prarodiče záchranáři, vždycky k dispozici, velice zdatní v důležitých momentech
- Prarodiče plní energie (babička velká šéfka), kteří si myslí, že jejich výchovné metody jsou ty nejlepší
- Prarodiče náměstkové, pokoušejí se zastupovat rodiče…, to není moc dobré
- Prarodiče odměření, vzdálení, ale zaujímají důležité symbolické místo v rodině
- Nehodní prarodiče, kteří se takto projevují humorem nebo bez něj. Nechtějí se zabývat vnoučaty, není to přece, „jejich“ role, raději tráví svůj čas tím, že se zabývají sami sebou
S rozumem a láskou
Nevadí, že mezi seniory a vnoučaty leží pomyslný příkop, zvlášť když se jedná o dospívající. Dospívání je doba časově omezená, něco mezi 3–5 roky. Sice se za posledních čtyřicet let změnilo chování tak důkladně jako za několik staletí, to ale není chyba dospívajících. Tady je potřeba zapojit rozum a lásku. Je na nás dospělých, abychom vzdálenost překlenuli.
Prarodiče, jste nenahraditelní
Milí senioři, pokud už nechodíte do práce a nemusíte vstávat v šest ráno, máte čas a můžete ho věnovat. Tím, že se dáváte k dispozici, můžete být skrytým pokladem. Svá vnoučata si můžete hýčkat. Předpokládá to ale udělat krok do jejich světa, jít s dobou, naučit se jejich slova a neobávat se, že budeme trapní nebo pod úrovní. Je to krásné umění zůstat sám sebou, a přitom se mladým přiblížit. Můžete vyprávět o svém dětství, válce, jak jste sami zlobili anebo jak zlobili vaše děti – máma a táta vnoučat. Můžete se podělit o postoje, hodnoty a smysl života, ale také se bavit o módě, politice či dokonce o sexualitě, protože vy nekritizujete, ale nasloucháte, vyjadřujete podporu a sdílíte své pohledy. V tom všem můžete být bližší svým vnoučatům než vlastním dětem. Jste strážci rodinné historie a svým vyprávěním o životě jste vzácní a nenahraditelní. To vše je ve vašich možnostech, máte ohromnou moc být spiklenci a podílet se na oživení rodinné historie.
Je to na nás, nakolik se vztahy upevní a prohloubí. Rozhodně nejde jen o užitečnost, být pro někoho prospěšný. Jde o sdílení života a tím tento úsek života seniora nabývá nový rozměr a hodnotu. Nebojme se toho.
Guy Gilbert: Rodina. Poklad naší doby. Portál.
(rk)
Autor: Gilbert, Guy | Štítky: čas, naslouchání, prarodiče, vztahy
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
