Rodina s dětmi

Stejně jako přírodu, i rodinu musíme chránit a věnovat jí náležitou péči. Rodina je místem, kde se rodí a vyrůstají naše děti – zdroj udržitelného rozvoje společnosti. Aby rodina mohla naplnit toto poslání, je potřeba, aby kvalitně žila svoje vztahy. Rodinný svaz přináší tipy, jak je prohloubit.

Proč se mladé ženy rozhodují pro odložení mateřství, co je ovlivňuje, nastínila Mgr. Jana Veselá ve svém příspěvku na mezinárodní konferenci o rodině. Ze své personalistické i osobní praxe vnímá jako hlavní problém to, že aktuální situace na trhu, ani státní politika, mateřství a rodičovství nepodporují.

Jediná odpověď na otázku, čím se odvděčit za rodičovskou podporu dětí nebo vnoučat, je: ničím. Jako rodiče či prarodiče bychom nikdy neměli očekávat, že z naší podpory vyplyne víc náklonnosti, lásky nebo práv, i když je to pro nás někdy těžké. Tohle je prostě jednosměrná ulice. Je ale v pořádku něco vložit a nikdy za to nic nedostat zpátky?

Mladí lidé dnes často prohlašují, že ještě nejsou dost zralí na to, aby měli děti. Filozofie ukazuje, že jde o omyl. Podle profesora Jana Sokola člověk může dozrát jedině tím, že se začne o někoho starat a to, co dostal, předává dál.

Když se narodí vnouče, objeví se i ve vztahu prarodičů nová část. Nezávisle na tom, jestli je to společné vnouče nebo ne, to bude mít na partnerství vliv. Dítě dokáže vzbudit skvělé city a partnerství nově inspirovat, neboť je v něm velká symbolika – život půjde dál, i když my tu už nebudeme. Ale i pokud se dědou nebo babičkou stane jen jeden z partnerů, tuto skutečnost je potřeba nějak integrovat. Koncept bonusové babičky nebo bonusového dědečka přitom může pomoci. V partnerství v každém případě proběhne změna.

Výchova dítěte ve víře začíná od početí. Pro vývojové stádium nejranějšího dětství je typická závislost na mamince. Prvním úkolem tedy je – vytvořit základy důvěry ve svět, v život, v sebe samé.

Známý filozof Erich Fromm ve své knize Umění milovat rozkrývá podstatu mateřské lásky. Srovnává ji s láskou erotickou a ukazuje na jejich rozdílnost.

Hra je vážná věc a hračky jsou tak důležité, že stojí za chvíli zamyšlení. Na našem trhu je jich záplava – a jsou pěkně drahé. V západních zemích jsou na tom po této stránce ještě hůř. Přitom donedávna si děti hrávaly s věcmi, které našly ve svém okolí, s předměty denní potřeby v domácnosti a s tím, co jim příležitostně a vzácně vyrobil dovedný tatínek, dědeček, nebo maminka či babička.

Michaela Slussareff ve své knížce Hry, sítě, porno. Nabízí rodičům průvodce džunglí digitálního dětství a puberty. Hovoří obecně o obrazovkách, kam spadají televize, telefony, tablety a počítače. Ani jedno ze zařízení nelze považovat za horší nebo lepší. Potřebujeme se naučit jak nad technologiemi v rukou malých dětí přemýšlet a hodnotit jejich rizika.

Když Bůh přemýšlel o stvoření člověka, rozhodl se, že stvoří muže a ženu. Každého jinak, ale tak, aby spolu mohli být jedním člověkem. Tak nám to říká první kapitola Bible. Tato rozdílnost nás všechny provází dějinami. V každé kultuře můžeme sledovat, jak se s ní lidé snaží vyrovnat nebo z ní vytěžit co nejvíce. Hovoří se o ženském a mužském principu, mužských či ženských vlastnostech, povoláních nebo rolích.

Abychom dokázali usměrnit vliv médií na vývoj našich dětí, potřebujeme vědět, jak na to. Cenné podněty a povzbuzení pro rodiče přináší známý psycholog Jeroným Klimeš, který prezentuje závěry diplomové práce své manželky Michaely Klimešové.

Michaela Slussareff ve své knize Hry, sítě, porno seznamuje s aktuálními vědeckými poznatky o vlivu digitálního světa na děti i dospívající. Ukazuje, jak zásadní je role průvodce. Digitální odolnost dětí můžeme vybudovat pouze ve vztahu založeném na otevřenosti a důvěře. Jen tak se o ně v digitální džungli nebudeme muset bát.