Chvála rozdílnosti
16.2.2023
Když Bůh přemýšlel o stvoření člověka, rozhodl se, že stvoří muže a ženu. Každého jinak, ale tak, aby spolu mohli být jedním člověkem. Tak nám to říká první kapitola Bible. Tato rozdílnost nás všechny provází dějinami. V každé kultuře můžeme sledovat, jak se s ní lidé snaží vyrovnat nebo z ní vytěžit co nejvíce. Hovoří se o ženském a mužském principu, mužských či ženských vlastnostech, povoláních nebo rolích.
Rozdílnost přináší těžkosti
V dnešní době je možné si dokonce přečíst návod, jak porozumět partnerovi opačného pohlaví. Mezi nejznámější manuály patří kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše od Johna Graye nebo Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách manželů Peasových. Všechny tyto návody také popisují těžkosti, které je nutné překonat, když chceme zvládnout tuto rozdílnost. Mnoho z těchto těžkostí vyplývá z rozdílného způsobu myšlení, z rozdílného přístupu k tomu, jak zvládat stres a konflikty, a mohli bychom pokračovat dál.
Rovnost stírá rozdíly
Mám však za to, že jedna z příčin těchto těžkostí je obtíž uznat hodnotu někoho, kdo je jiný než já. Je to podstata rasismu a xenofobie a tento důvod také leží u kořene diskriminace žen. Projevuje se během dlouhých staletí dějin a vychází z rozdílných možností mužů a žen, jak využívat zdroje a příležitosti. Reakcí na nespravedlnosti a popírání práv bývá prosazování rovnosti, která by setřela všechny rozdíly. Známe to moc dobře z totalitních režimů, nejvíce z dob komunismu. Skutečnost, že všichni jsou si rovni, znamená, že není povolena originalita. Kdo se odlišuje od masy ostatních, je nebezpečný a podezřelý a je potřeba ho vrátit zpět do šedého davu ostatních.
Hodnota jednotlivce vynikne v různosti
Snaha o rovnoprávnost mužů a žen, byť vedena snahou dodat ženám více práv a možností, šla občas stejnou cestou – smazáním rozdílů a růzností. Překvapuje mne ten paradoxní výsledek, že vymazáním rozdílů a růzností mezi lidmi se výrazně vytratí hodnota jednotlivce. Teprve v různosti a pestrosti různých povah, osobností a charakterů i s jejich chybami a limity vynikne důležitost každého z nás. To platí i pro různost mezi muži a ženami.
Místo, kde může vyrůstat dítě
Nechat vyniknout různost každého z nás, znamená zároveň nechat vystoupit jeho hodnotu. To je možné především ve zralém vztahu, který různost nejen respektuje, ale také ji nechává růst, takže výsledné bohatství je mnohem větší než pouhý součet kvalit svou jedinců. Český jezuita Ludvík Armbruster říkává, že Bůh má rád smíšený les. Je mnohem odolnější a krásnější než monokultura, ale zároveň dá mnohem víc práce a moudrosti ho vypěstovat. Dodal bych k tomu, že Bůh má rád smíšený les tak hodně, že v něm raději nechá růst plevel, než by ho proměnil v monokulturu.
Pokud chci vytvářet zralý vztah, potřebuji být sám zralý – být sám sebou, poznat a respektovat kdo jsem, jaké mám dary a jaké mám limity, a být vděčný Bohu, jak mne stvořil, a objevit dar i v tom, že jsem mužem či ženou. Teprve pak mohu umožnit i lidem kolem sebe, aby byli také sami sebou a rozvíjeli svá bohatství. Když se zralý vztah muže a ženy povede, je neocenitelným a těžko nahraditelným místem, kde může vyrůstat dítě a mladý člověk do své neopakovatelné originality, kde se může učit být rád sebou a respektovat druhé.
Vojtěch Sivek, převzato ze Salesiánského magazínu 2016/3.
Autor: Sivek, Vojtěch | Štítky: Boží plán, děti, jednota, láska v manželství, originalita, rovnost pohlaví, rozdílnost muže a ženy
Sekce: Čas známosti | Rodina s dětmi | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
