Máte doma adventní kalendář?
23.11.2020
První nedělí adventní vstupujeme do období, které je spojené s očekáváním a přípravami na Vánoce. Oblíbeným adventním zvykem se i u nás staly adventní kalendáře. Ty čokoládové nabízejí v obchodech pomalu od září a pro děti už dávno přestaly být vzácností. Což takhle vyrobit si adventní kalendář vlastní a pokusit se prožít advent v rodině po vzoru našich předků?
Vzpomínám si, že už jako děti jsme u nás doma na začátku adventu otevíraly každý den jedno okénko papírového kalendáře, který nám pomáhal odpočítávat dny před blížícími se Vánocemi. Byl ve tvaru vánočního stromečku a každý den jsme se radovali, jakáže to ozdobička na stromečku přibude a na Štědrý den bylo okénko větší a v něm celá Svatá rodina. Jednou nám návštěva z Holandska přivezla barevný pohyblivý adventní kalendář, ve kterém kromě obrázků byly i malé čokoládky. Byla to velká vzácnost a my jsme se poctivě střídaly v otvírání a těšily se, až na nás zase přijde řada. Dnes jsou podobné kalendáře běžně k dostání a mnohdy dostává od babičky každé dítě svůj vlastní. Stává se, že místo trpělivého čekání, malý mlsoun vyrabuje všechna okénka za jediný den. Někdy kvůli tomu dojde i na hádky mezi rodiči a prarodiči. Přitom má adventní kalendář zajímavou historii, na které můžeme vidět i rozdílnost přístupů k adventní době.
Radost Jeruzaléma
U zrodu tradice adventních kalendářů pravděpodobně stál adventní zvyk, tzv. Jeruzalém. Podrobně jej popisuje Petr Piťha ve své knížce Adventní čas. Jednalo se o zvyk protestantský, pocházel nejspíš ze severozápadního Německa a dobou jeho vzniku bylo baroko. Prý je zmiňován v souvislosti s dětstvím Johanna Sebastiana Bacha.
Jeruzalém si dělaly děti samy. Vzaly si pruh pevnějšího papíru, asi jako dvě čtvrtky vedle sebe, a nakreslily na něj siluetu města. V ní zakreslily kostelní věže, domy, brány, atd. Na všech budovách byla nakreslena různě velká a různě tvarovaná okna. Bylo jich právě tolik, kolik dnů měl toho roku advent. Poté děti siluetu vystřihly a všechna okna z části prostřihly tak, aby se okeničky daly otevírat a zavírat. Okna, zvláště chrámová, zezadu ještě přelepily barevným celofánem. Pruh papíru se pak zatočil do podoby válce, obrázkem ven, a konce, které se dotýkaly, se slepily. Ti zkušenější namalovali na konci jednoho pruhu polovinu domku a na druhém konci druhou polovinu, takže obrázek pěkně navazoval.
Slepením válce byl Jeruzalém připravený. Vypadal trochu jako královská koruna. V rodinách ho stavěli na takové místo, aby tam mohl zůstat nejen v adventu, ale i po celou dobu Vánoc. Navečer byla do středu Jeruzaléma postavena nízká svíčka. Možná se nedopalky svíček na tento účel schraňovaly už od léta. Jeruzalém se tak stal vlastně stínidlem. Byla-li svíčka jediným světlem, vrhal po stěnách veliký tajemný stín. Najednou byli všichni v pokoji uvnitř Jeruzaléma, protože je objal jeho stín. Když dítě udělalo někomu radost, prokázalo mu nějakou službu, nebo prostě bylo celý den hodné, smělo si večer otevřít jedny okeničky. Jednou velké, jindy menší. Mohlo se stát i to, že nějaké okénko se muselo zase zavřít, protože dítě udělalo něco, co se nemá. V Jeruzalémě se otevíralo a tím i rozsvěcovalo jedno okno za druhým a děti se radovaly z toho, že jejich Jeruzalém září stále víc.
Co nám zbylo?
Celá hra se opírala o dvě myšlenky. Jednak navazovala na vize proroka Izajáše a Barucha, kteří slibují zářivou radost Jeruzaléma, podobně jako ji popisuje závěr knihy Zjevení sv. Jana. A pak Jeruzalém představoval odpověď dítěte na výzvu: „Vyjděte vstříc Pánu dobrými skutky.“ Jeruzalém byl obrazem štědrého srdce a čisté duše dítěte. Tak se děti učily být pozornými, laskavými a pomáhajícími lidmi. Odměnou jim nejspíš byla jen pochvala rodičů, případně uznání těch, kdo do jejich domu zavítali. „Z krásného zvyku nám zbylo jediné, počet okének podle délky adventu,“ skepticky poznamenává Petr Piťha.
Obecně má jistě pravdu, ale není málo rodin, které si i v dnešní době vytvářejí adventní kalendáře či adventní cestičky, aby jim pomáhaly společně s dětmi prožít advent jako skutečnou přípravu na Vánoce. Při prohlížení stránek www.kanan.cz, kde najdeme obrázky cestiček ke stažení, mi bylo trochu líto, že naše děti jsou už téměř dospělé. Také na stránkách www.deti.vira.cz najdete inspirativní návody na netradiční adventní kalendáře: z čajových svíček, hvězdičkový ze slupovacích barev na sklo nebo na adventní lampičku. Napadlo mě, že staré dobré věci můžeme vyzkoušet i na sobě. Proč by si starší manželé nemohli udělat Jeruzalém sami pro sebe a poctivě otevírat a zavírat okeničky? Už se těším na dětský pocit radosti, až náš Jeruzalém bude plný světel.
(jš)
Autor: Piťha, Petr | Štítky: očekávání, tradice, Vánoce, vztahy
Sekce: Rodina s dětmi | Manželská spiritualita
| Tisk
| Poslat článek známému
