Smiřování členů rodiny je úkolem babiček
9.12.2021
Důležité postřehy týkající se rozvodu najdeme v knížce známé socioložky a publicistky Jiřiny Šiklové: Deník staré paní. Připomíná, že když už se dětem rozpadá ta nejužší rodina, je dobré, aby jim zůstala alespoň rodina širší a její vazby, láska prarodičů. Jenže i tyhle vztahy první vlna bolesti a nenávisti za zradu často smete.
První krok
Zase je tu další podzim a já jsem s bývalou snachou Soňou dosud ani nemluvila. Vypravím se za ní sama, vždyť jsem k ní kdysi jezdívala třeba každý den hlídat nemocného Petra nebo Jitušku, aby snacha neměla ve škole absence a ostatní za ni nemuseli suplovat.
Sešly jsme se a uzavřely jsme víc než jen příměří. První rozpaky jsme překonaly našimi společnými vzpomínkami na malé děti a na dědečka, kterého ještě znala. Pak už to bylo snadné. Bála se prý děti ke mně posílat, abych zas s nimi nemluvila o rozvodu a zbytečně je nezraňovala. Teď už obavy nemá, ví, že ji před dětmi pomlouvat nebudu. Ale mnohé babičky to dělají, já jsem ostatně nebyla jiná. Když už se dětem rozpadla ta nejužší rodina, ať jim alespoň zůstane rodina širší a její vazby, láska prarodičů. Jenže i tyhle vztahy první vlna bolesti a nenávisti za zradu často smete.
Vyprávěla mi o mnoha dětech, co k ní chodí do třídy, a o tom, jak se najednou zhorší, neučí, lajdačí, třeba i kradou. Později se dozví, že to zhoršení vyvolal rozvod jejich rodičů. Děti se cítí odstrčené a špatným chováním na sebe vlastně upozorňují. Je to nakonec docela logické, ale je-li člověk v období hádání a rozvádění, asi to neumí dobře zvládnout. Tak když už to neumějí oni, musíme to zvládnout alespoň my, staří, a dát na tu dobu dětem trochu zázemí, nahradit jim mizející domov.
Rozvod komplikuje vztahy v rodině
Obvykle se píše, že rozvody poškozují děti, ale to není pravda, trpíme tím i my, staří. Když onemocníme, pak se děti právem mohou ptát, proč si mají kazit dovolenou kvůli starému nemocnému otci, který je kdysi jako malé opustil a odešel za jinou ženou. Proč by ony měly mít ve své dospělosti víc odpovědnosti, než měl kdysi on? Tak ať se teď o něj starají děti z jeho druhého manželství! Nebo snad ze třetího? A když se babička znovu vdala, tak snad by si ji mohla na pár týdnů vzít i dcera, kterou kdysi přivedl její nový – dnes už také mrtvý – manžel. Tu přece ona také vychovávala.
V nemocnicích se pak o návštěvách setkávají nevlastní sourozenci, kteří se třeba vůbec neznají, a nikdo neví, zda psát na parte i bývalé manželky a manžely. Kolikrát se lidi nad odlišnými jmény uvedenými na úmrtním oznámení dohadují, kdo je kdo a v jakém byl vlastně k nebožtíkovi vztahu. Takže v rozvodech bychom nikdy neměli svoje děti podporovat a štvát je proti sobě. Naopak, my staří na ty jejich rozvody doplatíme také. I dneska je pravda, že tak, jak si člověk děti vychoval, tak se k němu budou chovat.
Úkolem babiček není jen udržování rodinných tradic
Letos jsem obnovila dřívější tradici a pozvala děti na svůj svátek. Přišla Ivanka s manželem a Terezkou, Klára se svým chlapcem, bývalá snacha s dětmi. A když tu všichni tak uvolněně seděli, zeptala jsem se, zda by jim vadilo, kdybych zavolala i synovi, jestli nechce přijít se svou novou manželkou také. Souhlasili, ale bylo na nich vidět i trochu napětí. Přišel sice pozdě, manželka se omluvila, že s tím nepočítala a má něco jiného, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Debatu vedli hlavně mladí, a tak k žádnému střetnutí nedošlo. Tomášovým dětem bylo setkání s otcem uprostřed rodiny milé. Až se sejdeme příště, bude napětí ještě menší a časem snad zmizí docela.
Vedle vyprávění pohádek, rodinných historek a udržování rodinných tradic je snad smiřování členů rodiny dalším úkolem babiček. I to by mělo patřit k úkolům stáří...
Nejspou-li urovnány vztahy mezi rodiči, dětem se špatně dospívá
Přišel na návštěvu Tomáš. Šel prý náhodou kolem, tak se zastavil. Dozvěděl se asi, že za mnou teď rády a často chodí jeho děti, a tak se mě na ně vyptával, chtěl vědět, jak žijí, co si o nich myslím, co si ony myslí o něm. „Tak proč za nimi nejdeš sám? Proč si s nimi nepromluvíš?“ Zase mi začal vykládat, proč se rozvedl, co mu vadilo na Soně, čím se provinila...
Řekla jsem mu: „Váhy v tom vašem případě, Tomáši, nejsou vyrovnané, ale naklánějí se ve prospěch dětí. V budoucnu budeš potřebovat víc ty je, než ony tebe. A tak nedopusť, aby nevraživost pokračovala. Najdi si cestu ke svým dětem! Ta cesta ale vede přes jejich matku, a dokud se s ní nesmíříš a neomluvíš se jí, budeš stále bloudit kolem a mezi tebou a dětmi bude něco stát. Nejsou-li urovnány spory mezi dětmi a rodiči, dětem se špatně dospívá a rodičům se zase špatně stárne. Ty jsi jejich táta, tak začni; máš vůči nim dluh.“ Byl celý udivený. Asi nečekal, že já ho budu smiřovat se Soňou, na kterou jsem vždy jen hubovala. Snad ale právě proto tu radu ode mne přijme...
Zdroj: Jiřina Šiklová: Deník staré paní, Kalich 2003
Autor: Šiklová, Jiřina | Štítky: smíření, tradice, výchova, vztahy, zkušenosti
Sekce: Rodina s dětmi | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
