Má význam dávat dětem peníze?
22.11.2021
Když se jedná o peníze, rodiče se většinou starají o jejich množství: „Je dobře dávat dětem kapesné? Pokud ano, pak kolik? Máme dětem dávat peníze za dobře vykonanou práci? Je dobré je pobízet, aby šetřily, a učit je hospodařit?“
Významný rys preventivní pedagogiky Jana Boska můžeme objevit ve vzpomínce Michala Ruy: „Jeho touhou bylo vést chlapce hned od počátku k tomu, aby se uměli vyznat ve světě. Aby je navykl šetřit a užívat peníze, kromě polévky k obědu a večeři jim každý večer dával dvacet pět centesimů, za které si mohli koupit chleba a něco k tomu.“
Symbolická hodnota peněz
Peníze mají ve skutečnosti silně symbolickou hodnotu, kterou děti „dýchají“ už od narození. Peníze se jim mnohdy jeví jako předměty touhy, někdy i výhry. Pánem, předmětem lásky nebo nenávisti. Jedem rodinného ovzduší. Nástrojem moci, nezávislosti, svobody, požitku. Nástrojem trýzně, stanou-li se příčinou provinění: „Když se tolik dřeme, abychom ti mohli zaplatit taneční, kytaru, pizzu s kamarády, lyžařské zájezdy atd., mohl by ses trochu snažit i ty!“
Místo toho, co „se má“ nebo co „se musí“, by si rodiče měli ujasnit význam, který chtějí dát tomuto skutečnému, a přesto symbolickému skutku dávání peněz dětem. Chtějí v první řadě naučit tomu, že peníze je potřeba vydělat? Ať jim tedy v tomto případě nedávají určitou sumu bezdůvodně. Mohou stanovit určitý tarif pro jejich domácí práce, jako je tomu v některých rodinách. Chtějí naopak děti naučit nezištnosti? Ať jim tedy dávají nezištně, a především je nechají s penězi naložit podle vlastního uvážení. Dáme-li dítěti důvěru, pomáháme mu tím k samostatnosti a učíme ho smyslu pro odpovědnost, aniž bychom mu tím upírali právo na omyl a rozpory, před nimiž jistě nejsou ušetřeni ani dospělí.
Děti mají právo vědět
I bez zbytečného mluvení dobře víme, že peníze hrají v naší společnosti důležitou roli. Rodiče by je měli učit obstarávat malé domácí nákupy a mohou brát děti s sebou i k nákupu velkých věcí. Místo, aby dětem dvacetkrát denně připomínali, „kolik je stojí“ a že život je drahý, mohou je učit skutečně kalkulovat cenu věcí, mluvit o průměrném platu, vysvětlit jim, jak jsou na tom dobře díky tolika možnostem, které mnozí z jejich vrstevníků na světě nikdy nebudou mít.
Právo na zaučení
Rodiče by měli dětem umožnit co největší praktickou zkušenost s penězi. Velice užitečná může být pevně stanovená a pravidelná částka, se kterou musí nakládat samy a která je nutí si vybírat.
Účast na rodinných výdajích
Děti by se měly účastnit mimořádných rodinných výdajů. Děti nejsou v rodině pouhým komparzem. Jsou jejími plnohodnotnými členy, a proto by měly být při vyřizování rodinných těžkostí, rozhodování, organizaci a plánování.
Neplýtvat, ani nebýt nesmyslně štědrý
Děti se musí naučit s penězi neplýtvat a také nebýt nesmyslně štědré. Nesmějí peníze používat ke „kupování“ kamarádů. Bohužel existují rodiče, kteří se snaží kompenzovat penězi svou neschopnost děti milovat nebo kteří dávají peníze v závislosti na tom, jak děti naplňují jejich očekávání. Peníze tak pro děti dostanou význam lásky. Celý život je bude trápit to, že něco nemohou získat.
Dítě se nesmí nikdy podplácet
Rodiče by dětem neměli slibovat peníze za plnění školních nebo jiných „povinností“. Skrývá se zde nebezpečný mechanismus, protože by se mohli časem dostat do situace: „Udělám to, ale co za to?“
Past nadměrného konzumu
Rodiče nesmějí zapomenout, že žijí ve společnosti, která neustále uctívá „zlaté tele“. Je třeba dětem pomáhat, aby nespadly do pasti nadměrného konzumu. Děti jsou „pod tlakem“, neustále si něco chtějí kupovat, „všichni“ jejich kamarádi mají víc peněz než ony, jejich oblečení už je předpotopní, třebaže je ještě nové atd. Potřebují sílu, aby nezáviděly sousedům, aby nebyly hypnotizovány některými formami reklamy. Je nutné jim pomáhat, aby se nedaly chytit do léčky „značkového“ oblečení.
Hodnota nezištnosti
Neustále připomínejte hodnotu nezištnosti. Neuzavírejte děti do systému rodiče – peníze – nákupy. Slovem i příkladem děti učte, že existuje almužna a solidarita, a především, že existuje kultura dávání. Právě ta, kterou rodiče vyjadřují už tím, že jsou rodiči.
Bruno Ferrero: Šťastní rodiče. Nakladatelství Portál.
Autor: Ferrero, Bruno | Štítky: děti, hodnoty, peníze, výchova
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
