Výchova k úctě začíná už od miminka.
31.1.2022
Umí poděkovat, poprosit, uklízí si svoje věci, chová se hezky k rodičům i ke kamarádům, je vděčné a váží si věcí… Kdo by si takové dítě nepřál? Ale vedeme je k tomu? Jak naučit naše potomky úctě?
Pokud jsme sami v rodině nezažili úctu, těžko ji můžeme předat našim dětem
„O úctě se dnes moc nemluví. Rodiče spíše hořekují nad tím, že jejich dítě si ničeho neváží, že nemá k ničemu úctu. Neuvědomují si, že k úctě je potřeba dítě vést a vychovávat, a většinou si toho všimnou až v situaci, kdy ji dítě nemá,“ říká dětská psycholožka Hana Imlaufová a popisuje dva příklady z nedávné praxe: Přišel tatínek patnáctileté dcery, frustrovaný z toho, že dělá maximum pro to, aby byla dcera spokojená. Dostane, na co si vzpomene, má jeden z nejdražších telefonů, nemusí doma nic dělat – a ona nejen že si toho neváží, ale ani nepoděkuje a není spokojená. Nebo přicházejí rodiče s tím, že jejich dítě je drzé. Nechová se s úctou ke svému okolí, neodhadne, že tak či onak nemůže s babičkou nebo třeba s paní učitelkou mluvit, že jako dítě nemůže říkat mamince nebo tatínkovi něco nepěkného.
„Ještě generace mých rodičů zažila výchovu k úctě v mnoha směrech, ať už k autoritám, k jídlu, přírodě… Výchova k úctě velmi souvisí s nápodobou. Dítě vidí, zda a jak si rodiče vzájemně projevují úctu, jak o tom druhém před dětmi hovoří, jestli si umí navzájem poděkovat… A to se z mezilidských vztahů vytrácí,“ popisuje Hana Imlaufová s tím, že děti nemají kde a jak úctu „okoukat“. A dodává, že rodiče to bohužel s trpkostí nebo ve smutku zjišťují až ve chvíli, kdy jsou konfrontováni (a mnohdy i zaskočeni) neuctivostí vlastních potomků.
Náprava je možná
Jak na to? Hana Imlaufová doporučuje, abychom se chovali tak, jak si přejeme, aby se chovaly naše děti: umět děkovat, všímat si, že ten druhý pro nás něco udělal, vážit si věcí, vážit si jídla, uklízet po sobě, vážit si přírody kolem nás. A také se učit vděčnosti. A vést děti k úctě k autoritám, k tomu, že když máma nebo táta něco řekne, tak to platí.
Psycholožka Ivana Bernardová v jedné ze svých přednášek na téma Jak učit děti hodnotám (písemný záznam je na www.manzelstvi.cz) hovořila také o úctě. „Chceme-li děti vychovávat k hodnotám, musíme v nich být sami zakotveni. A ideální je začít ještě dřív, než jsme dítě vůbec počali. K hodnotám vedou ti, u koho dítě cítí, že ho mají rádi, že jim na něm záleží. Nejen tedy rodiče, ale všichni, koho dítě vnímá jako vzor (přátelé, vedoucí, učitelé…). Povzbuzením může být, že hodnoty narůstají tím, že je rozdáváme a že podle nich jednáme.“
Jak podotýká psycholožka Hana Imlaufová, i když přicházejí do poradny rodiče zklamaní, že ve výchově něco propásli, je možné to začít napravovat. I kdyby byli potomci třeba už v pubertě. „Důležité je o tom mluvit, a s dospívajícím obzvlášť – že se nám nelíbí nějaký jejich projev chování nebo že v nás jako v rodičích vzbuzuje negativní emoci. A naopak, dospívající jsou obzvlášť citliví, když jim rodiče neprojevují úctu. Můžeme se domluvit na určitých pravidlech: například že si přejeme dobré ráno, dobrou noc, a když maminka uvaří oběd, že jí poděkujeme. Takové drobnosti jsou kamínky v mozaice úcty a na tom se dá vždycky domluvit,“ povzbuzuje psycholožka.
Kateřina Šťastná, napsáno pro Katolický týdeník 2022/5.
Autor: Šťastná, Kateřina | Štítky: hodnoty, rodiče, úcta, výchova
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
