Krize v manželství

Kouč a spisovatel Alain Samson ve své knížce Život je příliš krátký na to, aby ... mimo jiné ukazuje, že nemá smysl pokoušet se měnit partnera. Na to jsme krátcí, druhé nezměníme. Měnit můžeme pouze sebe. Ke spokojenému životu je třeba hledat shodu a pátrat po dobrých vlastnostech toho druhého a po všem, čím je jedinečný.

Loď, která nemá cíl, se nechává bezvládně unášet převládajícími proudy. Jednou je dole, jednou nahoře, sténá a praská v rozbouřeném moři, na utišeném moři je roztomilá a klidná. Takové může být manželství, které zůstává na hladině, ale nemá směr ani vlastní systém hodnot.

Všichni chceme svým rodinám dát to nejlepší. Ale co to je? Kdosi jednou řekl, že ten největší dar, jaký mohou rodiče dětem dát, je láska mezi nimi dvěma. Rob Parsons, zakladatel organizace Care for Family (Péče o rodinu) ve své knížce Deset tipů pro rodinu ukazuje, že každý pár nutně musí projít i obdobím, kdy alespoň jeden z partnerů „necítí“ lásku.

V životě nikdy nedosáhneme trvalého a neměnného stavu uspokojení, úlevy, dobrého pocitu psychické i fyzické vyrovnanosti a stoprocentně splněných přání. Jaro našeho života narušují občasná zimní období, která přinášejí zdánlivé odumírání či smrt. Správný růst počítá s tím, že se čas od času objeví větší či menší spletence událostí, které otřesou naším zajetým pořádkem.

Některá manželství to zvládnou a některá ne – stále je to tak padesát na padesát. Šance ve prospěch šťastného manželství jsou dokonce mizivější, protože jak dobře víte, skutečnost, že se manželství nerozpadlo, nemusí nutně znamenat, že se všem zúčastněným daří dobře.

Malé příběhy známého italského salesiána Bruna Ferrera zahřívají srdce, dávají radu, posilují dobré rozhodnutí, vyvolávají úsměv nebo podněcují k zamyšlení.

Dr. Henry Cloud ve své knížce o hranicích v manželství ukazuje, že štěstí a bezprostřední pohodlí jsou ty nejhorší hodnoty pro život v manželství. Vypráví o setkání s jedním mladým mužem. Hovořili spolu o dívce, se kterou se chtěl oženit, ale měl určité otázky ohledně jejich vztahu. Během rozhovoru se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že ho jeho dívka nečiní „šťastným“.

Je to urputná diskuse a díky nekritické podpoře řady sdělovacích prostředků se stále silnější zdají ti, kdo negují jakýkoli rozdíl mezi "rodem" mužským a ženským.

Hranice v manželství neznamenají totéž jako hranice pro vašeho partnera. Nejde totiž o to, jak změnit či napravit partnera, případně ho k něčemu přimět. Hovoří se o tom, jak vnést do vztahu hranice, které poskytnou kontext, v němž oba manželé budou moci růst.

V mnoha manželstvích se zdá, že jeden z manželů je výrazněji sobecký, nezodpovědný, uzavřený do sebe nebo panovačný. Ten druhý je vnímán jako mučedník a lidé si říkají, jak jen dokáže snášet život s tak problémovým člověkem. Díky tomu je pro „hodného“ partnera často těžké stanovit si přiměřené hranice.

V pastorační praxi se nejčastěji mluví o přípravě na manželství nebo o obtížných a krizových situacích, které v manželství nastávají. Církevní texty o manželství často mluví buď jen o ideálním stavu, jakého má manželství nabývat, nebo naopak o krizi manželství v současné společnosti a o všem, co správné chápání manželství ohrožuje. Málokdy najdeme v literatuře pojednání o různých etapách, které život v manželství charakterizují, o jejich projevech a o požadavcích, které na manželství kladou.

Často opomíjeným tématem výchovy dětí je fakt, že rodiče jsou také pár a že jejich láska musí růst spolu s jejich dětmi. Známý autor Bruno Ferrero nazval svou knížku o výchově příhodně: Šťastní rodiče. Jako kněz a salesián má bohaté zkušenosti s doprovázením rodin a nenechává si je pro sebe.