Krize v manželství

Známý psycholog Jeroným Klimeš ve své knížce věnované partnerským vztahům uvádí příklad ze života, který může jako lakmusový papírek ukázat na hloubku partnerského vztahu.

„Když jsem vyrůstal, byl náš záchod vždy naprosto čistý. Nikdy mi nedošlo, že se o to musí někdo starat. Dodnes nevím, jestli u nás doma záchod umýval otec nebo matka. Nikdy jsem nikoho neviděl, že by ho umýval,“ píše Gary Chapman v knížce Kéž bych byl býval věděl…

Nikdo nezpochybňuje tvrzení, že každý z nás je jedinečný. Otázka zní, do jaké míry jsme jedineční? „Lituji, že jsem nevěděl, že osobnost (tedy ty rysy, které nás činí jedinečnými) hluboce ovlivňuje naše manželství,“ píše Gary Chapman v knížce Kéž bych byl býval věděl…

Kolikrát se nám už stalo, že jsme pracně zajistili hlídání dětí a vydali se s partnerem na vytouženou dovolenou, ale očekávaný hezký čas nenastal. „Chcete si užít rande nebo dovolenou bez dětí? Odložte křivdy a připravte se předem,“ doporučuje psycholog a párový terapeut Pavel Rataj v podcastu Rodičovské posilovny.

Svoje dlouholeté zkušenosti s doprovázením manželských párů a rodin zachytil psycholog a terapeut Josef Zeman v přednášce o dilematech v partnerském vztahu. Zápis přednášky sice neobsahuje příklady z praxe, které uváděl, přesto jeho sdělení může být pomocí na cestě k dobrému partnerskému vztahu.

Zdá se vám, že páry ve vašem okolí žijí v dokonalém manželství, zatímco vy ne. Očekávali jste, že vaše manželství bude úspěšné, blažené, stabilní, romantické a ne chaotické, bolestné či matoucí? David Finch ve svém Deníku manžela s aspergerem sdílí svoji zkušenost, jak se mu podařilo zbavit představ a očekávání dokonalosti, která si nesl z dětství.

Zdá se, že mladí potřebují, aby tu byl někdo, kdo hájí staromódní či starosvětské, dnes nepopulární hodnoty a názory a kdo od nich neodstupuje. Mezi úkoly generace prarodičů patří udržování opravdových hodnot jako je věrnost danému slovu a manželská smlouva. Dokládá to i příběh, který zachytila Jiřina Šiklová ve své knize Deník staré paní.

Říká se, že minulost vidíme v růžovějších barvách. Je tomu tak nejen se vzpomínkami na školní léta, ale i když vzpomínáme na dětská léta našich potomků. Je tu ale záhada. Jestliže paměť umí vymazat malé horory minulosti, jak je možné, že je nám tak zatěžko zapomenout na chvíle, kdy nás naši nejbližší zranili či urazili?

Život v manželství se vždycky nevyvíjí podle toho, jak o něm sníme. Poradce v oblasti partnerských vztahů a otec pěti dětí Hugues Dollié spolu se svou ženou vede už patnáct let přípravy na manželství a často přednáší mladým lidem na téma partnerské lásky. V knížce s provokativním názvem: Ženy, milujte své muže! ukazuje cestu k vybudování stabilní a svorné rodiny i v dnešním světě.

Zkušenost milostného vztahu a vzájemné objevování nás vede k následujícímu konstatování: vztah dává znovu vyvstávat starým zraněním. Protože do vztahu přicházíme se svou přítomností, ale také se „zavazadly minulosti“, která obsahují jak požehnání, tak i prokletí. Každý z nás přináší do vztahu chtě nechtě celý svůj příběh, své více či méně šťastné zkušenosti, ale i své bolesti, své úspěchy a neúspěchy, události nebo vztahy, které někdy hluboce poznamenaly naše tělo, emocionalitu, paměť, představivost a také inteligenci a vůli.

Líbezné madony s děťátkem v náručí budí zdání, jakoby mateřství bylo jen snadnou a slastnou záležitostí. Rachel Bartonová již názvem své knihy Madony ve tři ráno naznačuje, že se krizovým aspektům nevyhýbá. Nabízí inspiraci a podporu všem, jejichž život získal mateřstvím nový rozměr.

Křížovou cestu se zaměřením na manžele připravil nejen pro své farníky pater Martin Sklenář. Přemýšlí o tom, jak jsou jednotlivá zastavení Ježíšovy poslední cesty také zastaveními našimi. Jako ukázku vybíráme druhé zastavení – přijetí kříže.