Rozmarýn
26.10.2020
Malé příběhy známého italského salesiána Bruna Ferrera zahřívají srdce, dávají radu, posilují dobré rozhodnutí, vyvolávají úsměv nebo podněcují k zamyšlení.
Moje matka vždycky dává do rizota rozmarýn a můj otec ho z něj už čtyřicet let před každým jídlem lístek po lístečku vytahuje. Pustí se do toho s přesností švýcarského hodináře a rizoto vyčistí. Už čtyřicet let jí to říká. A ona nic. Hází do rizota obří dávky. Úplné rozmarýnové vánoční stromečky. Říká, že jinak nemá rýže chuť. A tak ho tam dává a otec ho zase vytahuje. Už čtyřicet let. A pořád se mají rádi.
Já kdybych byla na místě svého otce, už bych dávno matku opustila. Stačily by dva řádky: „Opouštím tě kvůli rozmarýnu v rizotu. Chápu, že ho máš radši než mě. Sbohem. Nezapomneň dát psovi odčervovací tabletu.“ A oni ne. Jsou pořád tady se svojí dlouholetou láskou svázanou rozmarýnovou nitkou. Luciana Littizzetto
Dokonalé páry existují jen v obchodech s obuví. Milovat znamená milovat někoho takového, jaký je. Chtít je něco jiného než milovat, je to sobecká touha. Nesnaž se nikoho zlepšovat ve jménu lásky. Zlepšil by se jen ve tvých očích, ne ve svých.
Bruno Ferrero: Světlo pro duši. Portál.
Autor: Ferrero, Bruno | Štítky: láska v manželství, rozdílnost muže a ženy, věrnost
Sekce: Povzbuzení | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
