Čas známosti

Ve vzájemné komunikaci partnerů a manželů jsou často překážkou právě naše představy. Je s podivem, kolik falešných představ o komunikaci existuje. Stojí za to si připomenout, že umění mluvit není ani nejdůležitější, ani všemocné.

Spoluzávislý člověk je ten, kdo se nechá ovlivňovat chováním druhého člověka ale i ten, kdo se snaží chování druhého řídit. Tím druhým může být dítě, dospělý, partner, bratr, sestra, rodič, prarodič nebo nejlepší přítel. Často reagujeme na lidi, kteří se ničí; reagujeme tím, že se učíme ničit sami sebe.

V dlouhodobém vztahu se nedá zabránit tomu, abychom se čas od času nedotkli partnerova bolavého místa. Partneři by si proto měli stanovit základní pravidlo: zranění se nezastírají a ke skutečnému smíření by mělo dojít pokud možno ještě týž den. Čím déle v sobě poneseme hněv ze „zapomenutých“ zranění, tím obtížnější bude smíření.

Ve vztahu dvou lidí, v manželství, v partnerství i v přátelství, mohu způsobit, že ten druhý poroste, rozkvete. V setkávání s druhými, odkryjeme nejen to, jací jsme, ale i jeden ve druhém tvoříme něco nového, co zde předtím nebylo a teď je.

Marek Vácha ve své knížce Láska tvoří krásu zve k tomu, abychom se na druhé pokoušeli dívat tak, jak je vidí Bůh. Láska vidí ještě neotevřené dary, vidí něco, co ještě není, co ale může být, co je v rejstříku jejích možností, láska tyto možnosti tvoří.

V rámci konference Rozvodem to nekončí… právní expertka Renáta Šínová hovořila o manželství a nesezdaném soužití v současném právním řádu. Přehled toho, na co všechno má smlouva manželů před státem vliv a jaké právní důsledky přináší život v neformálním vztahu, je překvapivě dlouhý. Ukazuje, co všechno rozhodnutí pro uzavření manželství ovlivňuje.

Dr. Caroline Leaf ve své knize Kdo ti vypnul mozek? nabízí důležité poznatky pro lepší pochopení odlišností muže a ženy, které jsou dány rozdílností anatomie a funkční strategie našeho mozku. Její závěry podložené vědeckými poznatky jsou povzbudivé. Musíme skoncovat se soutěživostí a začít jeden druhého obdivovat. Namísto hašteření doporučuje nazout si taneční obuv.

Mladí lidé dnes často prohlašují, že ještě nejsou dost zralí na to, aby měli děti. Filozofie ukazuje, že jde o omyl. Podle profesora Jana Sokola člověk může dozrát jedině tím, že se začne o někoho starat a to, co dostal, předává dál.

Emoce prozradí víc, než si myslíme. Ukážou jací jsme, odhalí vnitřní a naprosto unikátní svět každého z nás podobně jako otisky našich prstů. Je dobré jim naslouchat a porozumět, protože jsou nezbytné pro náš vlastní spokojený život a nepostradatelné pro harmonické vztahy.

Švédští psychologové Alan Linnér a Anders Nyman ve své knížce Láskyplná setkávání, nastiňují možné cesty, jak vybudovat a uchovat základy pevného a trvalého vztahu. Jako příklad nabízíme téma doplňování se a obohacování, kterým se ve své terapeutické praxi zabývají dennodenně.

John Gottman, emeritní profesor psychologie washingtonské university, se výzkumem manželství a rodinných vztahů zabývá déle než čtyřicet let. Na základě pouhých patnácti minut naslouchání a sledování rozhovoru partnerů dokáže předpovědět, zda se pár rozvede.

Když Bůh přemýšlel o stvoření člověka, rozhodl se, že stvoří muže a ženu. Každého jinak, ale tak, aby spolu mohli být jedním člověkem. Tak nám to říká první kapitola Bible. Tato rozdílnost nás všechny provází dějinami. V každé kultuře můžeme sledovat, jak se s ní lidé snaží vyrovnat nebo z ní vytěžit co nejvíce. Hovoří se o ženském a mužském principu, mužských či ženských vlastnostech, povoláních nebo rolích.