Čas známosti

Zhlédnout všechno, co se nabízí, se ve čtrnácti nebo patnácti bere jako „společenská nutnost“, aby se nám druzí neposmívali. Avšak mladí lidé, jejichž pohled ztratil svou svěžest kvůli tomu, že se s tělesnými projevy lásky seznámili prostřednictvím surové a špinavé karikatury, nosí nekonečný smutek.

Pohleďme na jeden lidský prožitek, na prožívání zamilovanosti. Nikdo neví, proč k tomuto tajemství dochází a proč se stává natolik strhující zkušeností v lidských životech. Člověk se zamiluje do druhého, zamilovanost přichází a je jednou z nejpřekvapivějších životních skutečností.

Přichází zimní čas a s ním i příležitost se zastavit, ztišit a podívat se na sebe novýma očima. Sebepoznání otevírá nové horizonty nejen nám, ale promítá se i do našich vztahů. Může tak proměnit i lásku manželskou a partnerskou.

Jednou z nejtěžších věcí na lásce je nechat druhého, aby nás miloval tak, jak umí on, a ne tak, jak to chceme my. Přistihli jste se někdy, jak přemýšlíte, že by měl člověk, kterého milujete, udělat tohle nebo tamto? Říkáte si možná: Kdyby mě měl opravdu rád, udělal by to. Často očekáváme, že milovaná osoba bude mít v hlavě jenom naše potřeby…

Známý francouzský kněz Guy Gilbert po desetiletí doprovází páry ke svatbě. Ve své knížce o rodině mimo jiné posílá do světa svoje malé i velké rady. Jeho osobní zkušenost z vlastní rodiny je pokladem, ze kterého čerpá.

Spousta snoubenců vůbec netuší, že existuje příprava na život v manželství, kterou budou potřebovat pro uzavření církevního sňatku a že kurzy těchto příprav fungují již přes 30 let. Proč ale takový kurz absolvovat? Vždyť svého partnera znám a pro společný sňatek jsme se už přece rozhodli…

O tom, že se život páru po narození dítěte změní, není pochyb. Psychologové hovoří o tom, že když se narodí rodičovství, je potřeba nezapomenout dál budovat partnerství. Pokud jste ještě v očekávání, stojí za to si vzájemně ujasnit své představy, těšení i obavy. Narozením dítěte nejen mnohé ztrácíme, ale také velmi mnoho získáme.

Při jedné návštěvě u přátel se otevřelo hodně hluboké téma. Petra řekla: „Jdeme od sebe, již jsme si tak cizí, že to nemá smysl, trápíme jeden druhého. Asi bude každý z nás šťastnější s někým jiným. Prostě to nevyšlo,“ a odmlčela se. „Máme dvě malé děti, kterým to budeme muset vysvětlit a pro které to bude veliká a bolestná změna. A tebe jsem chtěla poprosit, jestli bys nám neporadil, jak to udělat co nejlépe,“ řekla Petra a povzdechla si.

Láska mezi dvěma bytostmi je dobrodružství, které stojí za to. Láska je středem všeho, to ona dává každé bytosti sílu žít. To ona každého zmámí. To ona působí, že člověk dokáže převrátit hory a překonat propasti. Když je člověk sám, není skutečně sám sebou, sám si nevystačí. Náš život se odvíjí skrze druhého člověka, který má klíče k naší budoucnosti.

Velká většina štěstí, které v životě prožijeme, nepramení ze zamilovanosti ani z profesních úspěchů, ale z kvalitních přátelských vztahů. Přitom manželství je největším přátelstvím. Zkušenosti švédských terapeutů ukazují, že přátelství se posiluje opakovaným sdílením okamžiků kontaktu – podle nich jsou to „perly“.

Někdo dokáže rány na duši nechat za sebou, kdežto jiný člověk svou bolest potlačí, aby ukázal sílu, a jeho duševní zranění potom určují celý jeho život. Svojí reakcí rozhodujeme, zda se bolest bude smět rozpustit, nebo jestli v nás zůstane. Rolf Sellin ve své knize: Hojení vnitřních ran pojednává o tom, jak bolest proměnit a využít jako příležitost k růstu.

Michel Quoist umí svými texty podmanivě a poeticky pozvat čtenáře na cestu hledání vlastních hlubin lidské lásky. Podle něj: „Láska není okouzlení krásou, když se zastavíš před tváří, která se pro tebe rozsvítí. Vždyť skutečná krása je odrazem duše. Duše však přesahuje to, co s rozechvěním hledáš.