Láska není okouzlení krásou
31.7.2023
Michel Quoist umí svými texty podmanivě a poeticky pozvat čtenáře na cestu hledání vlastních hlubin lidské lásky. Podle něj: „Láska není okouzlení krásou, když se zastavíš před tváří, která se pro tebe rozsvítí. Vždyť skutečná krása je odrazem duše. Duše však přesahuje to, co s rozechvěním hledáš.
O tom všem jsem neměl ani tušení, ale nyní jsem tušil, že je člověku ke škodě, když dovolí, aby ho jeho tužby ovládly, jak a kdy se jim zachce. Stávalo se mi, že když se na mě některá dívka upřímně podívala, ovládl jsem své trýznivé tužby a mé rty a prsty mě náhle začaly poslouchat a rozumně se stáhly, protože mi srdce šeptalo: „Ne.“ Ale proč ne…?
„Neoddávej se snění, chlapče“, řekl mi mudrc, který mě znal. „Není nic krásnějšího než mladý člověk, který se postupně vysvobozuje ze svého zakuklení a učí se mávat křídly, aniž by věděl, kam vlastně letí. Neví, že hledá tu, která mu konečně poskytne PODOBU lásky. Cesta, na kterou se vydá a která ho vede k Setkání je dlouhá. Ještě delší a obtížnější je cesta, která přivádí milence, pokud jsou si věrni do sféry nekonečné lásky, které lidé říkají nebe. A proto s milováním člověk není nikdy u konce a lásce se musí každý z nás učit denně.
Tvoji rodiče tě na svět přivedli jako malé dítě. Člověka však pozvolna ze sebe děláš ty sám, když spojuješ dohromady všechny své životní síly, rozvíjíš je a dáváš jim směr. Jako řeka, která se musí napájet ze svého pramene a ze svých přítoků, ale jestliže jí někde voda uniká, tok velice rychle vyschne. Čím více bude tvůj život bohatší a čím více budeš jeho pánem, tím svobodněji můžeš prohlásit: „já“ přicházím k tobě, má lásko, já tě miluji. Ne vždy je to ale možné. Proč?
Život je výzva a dobrodružství
Někdy můžeme mít život uvězněný v sobě a pečlivě ho tam střežit. Buď nám nahání strach, nebo jím dokonce pohrdáme. A tak se stává stojatou vodou, která zahnívá na dně opuštěných tůní. Nebo ho naopak nedokážeme udržet, je silnější než my, utíká nám mezi prsty a my jen pasivně přihlížíme, jak se život ztrácí jako voda v písku na poušti, z níž nebude moci nic vyrůst. Další možností je snaha svůj život osvobodit, otevřít brány srdce i těla doširoka podle libosti a trhat všechny plody rozkoše, jak se nám chce a kdykoli po tom zatoužíme. Ale i v tomto přirovnání se řeka bez břehů, hrází a kanálů mění ve vyschlé vyplavené řečiště plné holých kamenů. A pokud se domníváme, že jsme svobodní a přitom jsme ve skutečnosti závislí, honíme se za životem, který nám uniká, vyčerpává nás to a my pak už jen přežíváme. Kdo může žít a milovat, nemá-li co dát? Kdo může svým orchestrem zahrát pro druhého píseň lásky, nesladí-li nástroje dohromady, omítá hrát podle not a nechce-li se podřídit dirigentovi?
Milovat znamená důvěřovat druhému i sám sobě
Mudrc mi kdysi řekl: „Pokusíš-li se milovat, stůj zpříma, buď bohatý svým životem a nauč se ovládat. Lásku nelze nikomu přikazovat, je to síla, která nás přitahuje, pohání a my s ní nezmůžeme nic a přitom s ní dokážeme i veliké věci.“
Milovat znamená věřit a důvěřovat druhému, věřit, že v jeho životě přebývají skryté síly. Znamená to nejprve se uvážlivě rozhodnout a pak se odvážně vydat na cestu, která nepotrvá tisíc dní, ale je poutí, která nikdy neskončí, protože je to putování, které potrvá stále. Milovat znamená i přijmout utrpení, umřít sám sobě a žít pro druhé. Neboť kdo je schopen na sebe zapomenout pro druhého bez utrpení a kdo je schopen se zřeknout svého sobeckého života, aniž by v něm něco umřelo, něco z jeho já?
Milovat je tohle vše a ještě mnohem víc. Znamená to otevřít se nekonečné LÁSCE, nechat se milovat, nechat se prostoupit touto LÁSKOU, která přichází, a nikdy tě nemine. Znamená to úchvatné dobrodružství – dát prostor Bohu milovat toho, koho ses svobodně rozhodl milovat ty.
Michel Quoist: Povídej mi o lásce. Portál.
(rk)
Autor: Quoist, Michel | Štítky: dobrodružství, důvěra, láska, sebepoznání, sobectví
Sekce: Čas známosti | Povzbuzení | Příprava na manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
