Povzbuzení

Od narození po dospělost rodiče pečují o své děti, věnují jim energii, city, ohledy, svoji lásku. Mohlo by se zdát, že tím vzniká dluh dítěte vůči svým rodičům, někdy se nazývá „dluh rodinné loajality“. Jeho vyrovnání se ale děje jinak – trans generačně – co jsme dostali od svých rodičů, vracíme svým dětem.

Týdenní letní kurzy pro manželské páry i pro nesezdané partnery, kteří žijí v trvalém vztahu, probíhají v ČR od roku 1989. Snahou je motivace partnerů přemýšlet a komunikovat o tom, co by v jejich vztahu bylo možné zlepšit, zda je možné jej prohloubit a možná se i nově zamilovat do své vlastní ženy, svého vlastního muže.

Jazyk má potenciál přinášet dobré věci – inspirovat, povzbuzovat a podpírat. „Z dobrého komplimentu dokážu žít dva měsíce,“ řekl jednou Mark Twain. Nejspíš dobře rozuměl řeči slov ujištění. Pro člověka, který přijímá lásku především prostřednictvím slov ujištění, nejsou pochvaly a povzbuzení jen milými gesty či zdvořilostními frázemi: představují výživu duše.

Psycholog John Gottman spolu s Robertem Levensonem založili malou laboratoř, která vypadala jako maličká garsoniéra. Zkoumali tam postupně novomanželské páry. Cílem bylo zjistit, jestli je možné předpovědět, kdo se rozvede a kdo zůstane v manželství, šťastném či nešťastném. A co je podstatou dobře fungujících vztahů.

I když si to nechceme připustit, nosíme v sobě touhu po ideálním muži či ideální ženě. Svoje očekávání od partnera si uvědomujeme až ve chvíli, kdy nám něco chybí a náš protějšek se moc ideálně nechová.

Být matkou v dnešní době nepatří mezi hlavní dívčí touhy, jako tomu bylo dřív. Možná i proto, že mezi nabídkami a výzvami současného světa se jeho nenahraditelná hodnota trochu ztrácí. Přitom být matkou je dobrodružná cesta osobního růstu k lásce a naplnění.

„Pokud umíme vyjádřit a přijmout vděčnost, dává nám to nesmírnou energii, s níž můžeme usilovat o změny,“ píše Marshall B. Rosenberg v knize Co, řeknete, změní váš svět. Ilustruje v ní, jak funguje koncept nenásilné komunikace. Povzbuzuje k navázání kontaktu se sebou a s ostatními lidmi, který umožňuje nastolit porozumění a ochotu si vzájemně dávat.

Nedávno mě zaujal článek v časopise Rodinný život s Mistrem etikety panem Ladislavem Špačkem. Na dotaz, zda musí dodržovat etiketu i doma krásně odpověděl, že etiketa je víc než kravata nebo chování na recepci či večírku…, protože etiketa se vine jako červená nit a prostupuje naším životem dvacet čtyři hodin denně.

John Gottman, jeden z vůdčích badatelů zaměřených na partnerské vztahy, zdůrazňuje, jak je důležité, aby náš partner cítil, že na něj myslíme. K tomu nám mohou pomoci tři mince, které budeme "nosit" v kapse. Po ránu je vložíme do levé kapsy, a než půjdeme večer spát, měly by všechny tři mince být v pravé kapse.

Elias Vella je známý exorcista, jeho dlouholeté zkušenosti s vnitřním uzdravováním jsou laskavé a vzácné. Když poskytoval poradenství, nejčastěji se setkává s rodinnými problémy, a tak jeho rady pro manžele stojí za zamyšlení.

Svatbou potvrzené společenství života mezi manželi, kteří se vzájemně darují a přijímají, je významově velmi bohaté. Zahrnuje sexualitu, ale také především společný život, to znamená jistou stabilitu a exkluzivitu života, která je manželství vlastní: beru si jedinou osobu a ne nikoho jiného. V tom se utváří opravdové společenství dvou, kde se všechno sdílí: je tady skutečný závazek a vzájemné darování jednoho druhému.

Každý z nás přirozeně touží po pochvale a uznání, které je vyjádřením a potvrzením, že je přijímán a milován, tak jak je. Že je dobrý. Jedním ze zdrojů pohlazení je znovu prožívání hlazení zažitého v naší minulosti. V myšlenkách se do šťastných situací vracíme právě tehdy, když „slyšíme" rodičův potlesk. Pečující rodič je součástí naší studnice vzpomínek stejně tak jako rodič kritický.