Povzbuzení

Mediátor a manželský konzultant Jan Zajíček má zkušenost s tím, jak může výchova dětí negativně ovlivnit budoucí vztah manželů. Ukazuje, co se děje se vztahem, kde se neodpouští, ale hlavně pomáhá najít cestu, která vede ke skutečnému odpuštění a k obnovené rovnocennosti.

„Měl bych se víc modlit, chtěl bych, ale nedostává se mi času, nestíhám,…“ Papež František se v jedné ze svých katechezí zamýšlí právě nad tímto stále se opakujícím nářkem křesťanů. Ano, čas je vzácný pro každého a čas rodiny je komplikovaný, ustaraný a naplněný nadmíru. Kdo má rodinu, brzy se naučí řešit rovnici, kterou nedovedou vyřešit ani velcí matematikové. Den jakoby obsahoval ne 24 ale 48 hodin. Maminky a tatínkové dobře vědí, o čem je řeč. V rodině je hodně práce.

Je krásné, když jsou mladí v kontaktu se starými. Mladý pár je jako oheň – je pohlcený láskou. Starý pár je jako světlo, protože prožil lásku. Ví, že je třeba tří věcí, aby manželská láska přežívala stále dál: modlitby, odpuštění a přijetí odlišnosti druhého. A když se spojí světlo a oheň…

Doktor John Gottman, který se více než 40 let věnuje párové terapii uvádí, že 80 % párů vyhledá terapeuta proto, že partneři „mají pocit, že se postupně odcizují, ztratili pocit blízkosti a necítí se milovaní a oceňovaní“. Autoři knížky věnované choreografii úspěšného vztahu s ním souhlasí. Odpovídá to i jejich zkušenostem. Proto přicházejí s jedinou radou, která může být párům k užitku: Nepřestávejte spolu mluvit o důležitých otázkách.

Prodlužováním života dochází k něčemu, co v minulých dobách nebylo běžné: důvěrný a vzájemný vztah se musí uchovat čtyřicet, padesát nebo šedesát let, a to s sebou nese nutnost volit si jeden druhého znovu a znovu.

Krásná slova o tom, co je to láska, vepsala Veronika Hurdová do své dobrodružné knížky o dívce Agnes určené čtenářům od 8 let do nekonečna. Ústy moudrého starce ukazuje, že opravdu záleží na tom, co pro náš vztah každý den uděláme.

Nejznámější výročí svatby jsou stříbrná a zlatá svatba – pětadvacet a padesát let. Každé výročí svatby je ale důvodem k zastavení. K prohlédnutí svatebních fotografií, k návštěvě místa, kde jsme společnou cestu zahájili a k vděčnosti, za všechno, co jsme spolu překonali. Návrat ke kořenům bývá také povzbuzením na další cestě.

Velká většina štěstí, které v životě prožijeme, nepramení ze zamilovanosti ani z profesních úspěchů, ale z kvalitních přátelských vztahů. Přitom manželství je největším přátelstvím. Zkušenosti švédských terapeutů ukazují, že přátelství se posiluje opakovaným sdílením okamžiků kontaktu – podle nich jsou to „perly“.

Slovo povzbuzení od partnera může posílit manželství a dokonce ho i zachránit. Slovo povzbuzení od učitele může změnit svět dítěte, povzbuzení od vedoucího může inspirovat k růstu potenciálu. Umění povzbuzovat ale nespočívá jen ve slovech.

Michel Quoist umí svými texty podmanivě a poeticky pozvat čtenáře na cestu hledání vlastních hlubin lidské lásky. Podle něj: „Láska není okouzlení krásou, když se zastavíš před tváří, která se pro tebe rozsvítí. Vždyť skutečná krása je odrazem duše. Duše však přesahuje to, co s rozechvěním hledáš.

Manželství není zkouška nebo test, u kterého uspějeme nebo propadneme. Jde o neustálý proces vzájemného poznávání, kdy se učíme překonávat své odlišnosti i nedokonalosti, aby náš vztah získal hloubku a intimitu. Manželství není ani soutěž, kde by jeden mohl vyhrát na úkor druhého. Nemůže nikdy fungovat na principu účetnického má dáti – dal.

Gary Chapman ve své knize Sedm podob lásky ukazuje, že pokud nebudeme lásku rozvíjet, ovládne nás naše sobecká přirozenost. Sám přináší osobní zkušenost, která proměnila jeho manželství. Učíme-li se skutečně milovat, můžeme zakoušet hloubku, která poskytuje mnohem víc uspokojení než jakákoli krátkodobá euforie.