Povzbuzení

Jedna siouxská pověst vypráví, že Silný Býk a Svěží Rosa přišli ruku v ruce za kmenovým šamanem a požádali ho: „Milujeme se a chceme se vzít. Ale milujeme se tolik, že od tebe chceme radu, která nám zaručí, že budeme navždy spolu, že vytrváme jeden druhému bok po boku až do smrti. Co máme dělat?“

Díky poznatkům neurovědy můžeme lépe porozumět rozdílům mezi mužstvím a ženstvím. Podle dr. Caroline Leaf mohou tyto rozdíly vytvořit v manželství skvělou týmovou dynamiku, která nám umožní rozšířit úhel pohledu, takže společně uděláme daleko víc, než každý sám.

Manželé slavili zlatou svatbu a celý den byl velmi rušný, protože jim přicházely gratulovat zástupy lidí, příbuzných, přátel a známých. Takže byli rádi, když si mohli sednout na verandu a pozorovat západ slunce.

Ukončení pracovní kariéry může vést ke krizi v manželství. Častěji jsou to muži, kdo se obtížněji vyrovnává se ztrátou společenské prestiže. Dokladem je příběh manželů Evy a Karla (jména a osobní údaje byly změněny).

V čase prázdnin a dovolených si dopřáváme posezení u táborového ohně a opékáme si voňavé buřtíky. Nádherná hra ohnivých plamínků nás může přivést k zamyšlení nad našimi partnerskými vztahy: jak to udělat, aby i u nás doma bylo světlo a teplo.

Když se manželství vydaří, pak shodně jak manžel, tak manželka uvádějí, že to byly jejich rozhovory, co přispělo k dobrému vzájemnému vztahu. Když se manželství nevydaří, pak se může stát, že muž řekne: „Koupil jsem si psa. Tomu mohu něco vykládat, kdy chci, neskáče mi do řeči, pořád mne neokřikuje, nepřerušuje a nenapomíná – a nedává mi stále všelijaké chytré rady."

Týden pro rodinu je výrazem potřeby ocenit rodinu a poukázat na to, co je v ní dobré. Vyjadřuje to i jeho letošní moto: Rodina má cenu. Jedná se o týden, který zahrnuje 15. květen – den, který byl OSN vyhlášen Mezinárodním dnem rodiny. Týden plný událostí, barev a příležitostí k setkávání a společně trávenému času proběhne již po dvanácté mezi 13.–19. květnem.

Před lety mi kolega z manželské poradny vyprávěl příběh, který mu řekl jeho klient, jehož jméno bylo dejme tomu Karel. Karel vyprávěl: „ Se svojí ženou jsem žil již více než deset let a přestože chodím svědomitě do práce, pomáhám s dětmi, opravuji dům a částečně se starám i o domácnost, vnímal jsem, že se od sebe neustále vzdalujeme. Čím víc jsem se snažil, tím bylo vše horší. Hádali jsme se stále častěji, až jsme se dostali do začarovaného kruhu, ze kterého jsme neuměli vystoupit.“

Ve starém Rusku přišla jednoho dne k rabímu Mose žena a stěžovala si trpce na svého muže: „Naše manželství je nanic. On už mě nemiluje. Už ani nevím, kdy mi naposledy projevil svou lásku.“ „Pošli ke mně svého muže,“ odpověděl rabín. Muž přišel a říká: „Naše manželství je nanic. Ona už mě nemá ráda, to je celá příčina. Už ani nevím, kdy mi naposledy dala najevo svou lásku.“ „Přijďte zítra oba spolu ke mně,“ odpověděl rabín.

Vstoupit do manželství bez jakýchkoli očekávání? To nejde, a jestliže od osob, které milujeme, také něco očekáváme, je to jen dobře. Uznáváme tak zároveň, že o tom druhém nevíme zdaleka všechno. Očekáváme-li něco od svého manžela či manželky, je v tom skryto přesvědčení, že nás ten, koho pravděpodobné známe ze všech lidí nejlépe, dokáže ještě něčím překvapit.

Před třemi lety nám s mojí ženou vyprávěli svůj nádherný příběh naši přátelé Soňa a Petr. „Byly teplé letní dny a já jsem pracoval v jedné soukromé firmě,“ řekl Petr, „kde mne nejvyšší šéf zrovna nemusel. A když se k tomu přidaly moje přirozená lidská pochybení a omyly, bylo jasné, že po roce a půl končím. V té době jsme se Soňou čekali třetí dítě, které jsme si moc přáli.

Mulláh Nasreddin zrovna seděl v čajovně, když mu jeden ze sousedů oznámil: "Chystám se oženit, Nasreddine. Nedokážu myslet na nic jiného. Ty ses nikdy nechtěl oženit?"