Jak Tě chci já!

28.3.2019

Vstoupit do manželství bez jakýchkoli očekávání? To nejde, a jestliže od osob, které milujeme, také něco očekáváme, je to jen dobře. Uznáváme tak zároveň, že o tom druhém nevíme zdaleka všechno. Očekáváme-li něco od svého manžela či manželky, je v tom skryto přesvědčení, že nás ten, koho pravděpodobné známe ze všech lidí nejlépe, dokáže ještě něčím překvapit.

Problém tedy není v samotném očekávání, ale spíš v předpokladu, že toto očekávání bude jen a pouze podle mě.
„Antonie a Viktor," říkávali jejich přátelé, „jsou jako benzin a zápalky. Stačí škrtnout... a zachraň se, kdo můžeš!" Přirovnání to bylo trefné, protože ti dva se dokázali pohádat opravdu kvůli každé maličkosti. Nicméně, když jim někdo, kdo je moc dobře neznal, poradil, ať se tedy rozejdou, jenom se tomu od srdce zasmáli: „To nepřichází v úvahu!"

Vždyť také Viktorovi bylo pětašedesát a Antonii jedenašedesát a byli spolu už pětatřicet let! Kdo by se v jejich věku hrnul do rozchodu? Přátelé, kteří je znali už spoustu let, dobře věděli, že to přirovnání o benzinu a zápalkách platilo odjakživa a že jim jejich rozhádanost vytýkali i Antoniini a Viktorovi rodiče. A aby těch paradoxů nebylo dost: v těch nemnoha situacích, kdy se za pětatřicet let manželství museli od sebe kvůli služební cestě nebo krátkodobé hospitalizaci na nějaký čas odloučit, ten z nich, který zůstal doma sám, propadl hlubokému smutku. 

Víš, tvůj problém je, že...

Jinými slovy, Antonie by mohla Viktorovi popravdě říct: „Chybíš mi!" a naopak. Nikdo z nich to však nikdy neřekl. Nikdy o tom nemluvili a možná si to ani plně neuvědomovali, ale přesto se měli sice po svém, ale doopravdy rádi. V jejich vztahu ale platilo jedno „pravidlo": Ten druhý vždycky něco dělá špatně. Když se u nich schylovalo k výměně názorů, používali oba stejnou větu: „Víš, tvůj problém je, že..."

Tvůj problém. Podle Viktora měla Antonie vždycky nějaký „problém", a naopak. Tak oba pozvolna dospěli k přesvědčení, že problémem je ten druhý. Bylo to špatně? Ano, myslím, že ano. Jejich životy byly totiž zcela zaměřeny na vysoce nepravděpodobnou budoucnost: na budoucnost, v níž se ten problém konečně vyřeší a oni dva spolu konečně budou šťastni. Antonie čekala, že se vyřeší tak, jak si to představuje ona, a Viktor zase, že se vyřeší podle jeho představ. Kdyby svá očekávání převedli do slov, zněla by takto: „Dneska moje očekávání nesplňuješ, ale jestli budeš takový, jakého tě chci já, bude zítra všechno jinak!"

Ale kdy nastane to „zítra"? Ví to vůbec někdo?
Přítomnost jako by pro ně neexistovala. Vůbec o ni nedbali. O své opravdové vzájemné lásce nikdy nemluvili, a tak ji ani nebrali v úvahu.

Promarněná radost ze vztahu

Když na druhém vidíme něco, co podle nás není v pořádku, a když očekáváme, že se změní v souladu s našimi představami, je třeba mít se na pozoru. Třeba máme pravdu, ale jestliže si dovolíme ten přepych říkat každý den, že se svým manželem nebo svou manželkou budeme spokojeni, teprve až se změní, máme špatné pojetí času. Vzhlížet jen a pouze k něčemu, co neexistuje a co možná teprve nastane, znamená žít v přesvědčení, že plynutí času se nás netýká. Je to, jako bychom krásný vztah s manželem či manželkou stále jen odkládali na později. Jako bychom říkali: „Budeme šťastní, teprve až budeš takový, jakého tě chci já!"

A pak přijde chvíle, kdy už tu žádná nebo skoro žádná budoucnost nebude. Zjistíme, že jsme si tak dlouho stěžovali jeden na druhého, až jsme oba zestárli, a že jsme si vzájemnou lásku, kterou dokáže vidět jen ten, kdo žije přítomností, vůbec nevychutnali. 

A až ten druhý odejde navždy, budeme toho hluboce litovat. Teprve pak si uvědomíme, že jsme své honbě za ideálem obětovali konkrétní, každodenní radosti, které s sebou nese prostý a pravdivý cit, a že jsme křehkou, omezenou, nedokonalou, ale opravdovou krásu lásky trestuhodně promarnili.

Podle: GUARINELLI, S. Mezi mužem a ženou. Kostelní Vydří, 2009. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.

Autor: Guarinelli, S.  |  Štítky: láska v manželství, očekávání, povzbuzení  
Sekce: Povzbuzení   |   Tisk   |   Poslat článek známému