Úcta

Miluje mě opravdu? Myslí to se mnou vážně? Můžu mu/jí důvěřovat? Říká mi pravdu? Jak to poznám? Hledat odpověď na tyto otázky pomáhá Jean-Benoit Casterman, kněz, který doprovází mladé lidi při přípravě na manželství, ve své knize Láska, která za to stojí.

Život v manželství se vždycky nevyvíjí podle toho, jak o něm sníme. Poradce v oblasti partnerských vztahů a otec pěti dětí Hugues Dollié spolu se svou ženou vede už patnáct let přípravy na manželství a často přednáší mladým lidem na téma partnerské lásky. V knížce s provokativním názvem: Ženy, milujte své muže! ukazuje cestu k vybudování stabilní a svorné rodiny i v dnešním světě.

„Lidi toho naslibují, sliby jsou chyby, kdybys nesliboval a raději udělal.“ Naše nedůvěra ke slibům všeho druhu je zřejmá a někdy je opodstatněná. Ve vztazích s druhými lidmi, zvlášť s těmi nejbližšími, se ale potřebujeme o něco opřít, potřebujeme jistotu slibu.

Rodiče při výchově často stojí před problémem, zda být přísní, nebo shovívaví, neustupovat či ustupovat, vyžadovat kázeň, nebo dopřávat svobodu. Vztahy k dětem se obvykle stávají jakýmsi zápasem o moc, ve kterém se obě strany snaží zvítězit. Podle úspěšného vychovatele Jana Boska je však autoritářské myšlení typu „budeš poslouchat, nebo...“ dobré nahradit vzájemnou úctou a spoluprací.

Jaké vlastnosti musí člověk mít, aby se mohl připravit na svatbu? Vždycky říkám zamilovaným hrdličkám: čekejte. Nejlepší manželství neuzavřou ti, kteří se do toho vrhnou hlava nehlava, ale ti, kteří se dostatečně připravili na to, že budou vztahu otevření, ale přitom zůstanou sami sebou.

Milí manželé, ještě jste to nevzdali? Ještě je ve vás alespoň špetka naděje, že vaše manželství přece jen má smysl? Přečtěte si následující řádky a po společné dohodě si je třeba vytiskněte a připevněte magnetem na ledničku. Stojí to za to:

Manželské páry, které si navzájem slíbily věrnost v dobrém i zlém až do smrti, potkávají také pracovníci služeb Domácí péče. Jejich příběhy najdeme mezi mnoha dalšími, které zachytila ředitelka Charity-Chodov Eva Černá v milé knížce Sestřičky na cestách.

2333. Každý člověk, ať muž či žena, musí uznat a přijmout svou vlastní pohlavnost. Tělesné, mravní a duchovní odlišení i vzájemné doplňování je zaměřeno na dobro manželství a na rozvoj rodinného života. Harmonie dvojice i společnosti zčásti závisí na způsobu, jakým se mezi pohlavími prožívá vzájemné doplňování, potřeba vzájemné pomoci a opory.

.. U ženy je především třeba zdůraznit, že má stejnou důstojnost a odpovědnost jako muž.

146. Mužství a ženství odlišuje dvě individua stejné důstojnosti. Ta však neznamená strnulou stejnost, protože ženské specifikum je odlišné od specifika mužského. Tato odlišnost v rovnosti je obohacující a nezbytná pro harmonické soužití lidí.