Láska a úcta až do konce
4.8.2016
Manželské páry, které si navzájem slíbily věrnost v dobrém i zlém až do smrti, potkávají také pracovníci služeb Domácí péče. Jejich příběhy najdeme mezi mnoha dalšími, které zachytila ředitelka Charity-Chodov Eva Černá v milé knížce Sestřičky na cestách.
Manžele Jiřinku a Františka jsme přijali do péče na podzim roku 2009. V té době se zdravotní stav paní Jiřinky zhoršil natolik, že se už nemohla starat o domácnost, a pomoc další osoby i pro sebe potřebovala. Pan František převzal všechny obvyklé ženské povinnosti a nakupoval, vařil, uklízel, vyřizoval všechny záležitosti na úřadech i objednávky u lékařů. Přitom sám měl a dosud má zdravotní problémy. Drobný, obětavý, neskutečně milý a vždycky usměvavý pán se přišel zeptat na podmínky našich služeb. Okamžitě jsme si ho všichni oblíbili a začali k oběma manželům chodit na pravidelné návštěvy. Jejich domácnost jsme vybavili potřebnými kompenzačními pomůckami, abychom zajistili bezpečí manželky a pánovi usnadnili péči. Spolu s oběma klienty jsme prožívali všechny změny jejich zdravotního stavu a podporovali pana Františka v péči. Po celou dobu jsme obdivovali jeho vytrvalost, obětavost, pokoru a trpělivost. O svou ženu statečně pečoval až do poslední chvíle.
Když se na podzim roku 2011 zdravotní stav paní Jiřinky výrazně zhoršil, byla nutná hospitalizace. Pan František za manželkou pravidelně docházel do nemocnice a průběžně nás informoval o jejím zdravotním stavu i o tom, jak se daří jemu. Před Vánoci sám onemocněl, a tak leželi v Thomayerově nemocnici každý na jiném oddělení. Pan František se pravidelně belhal mezi pavilony, aby svou ženu navštívil. Naši sociální pracovníci za oběma manželi jezdili do nemocnice na návštěvy.
Na konci roku 2011 se vrátili domů a my k pravidelné péči. V únoru ale paní Jiřinka upadla a zlomila si krček. Po operaci zůstala ležet v nemocnici a nakonec byla přeložena do léčebny dlouhodobě nemocných. Manžel ji stále věrně navštěvoval a pečoval o ni. I my jsme byli s panem Františkem v kontaktu a na paní Jiřinku se zašli občas podívat. V březnu 2012 paní Jiřinka zemřela. Pan František nám volal, aby nám to sdělil. My jsme i po telefonu slyšeli, jak je nešťastný. Samozřejmě jsme jednu naši pečovatelku vyslali jako zástupce zaměstnanců na pohřeb. S panem Františkem se stýkáme i dál. Pravidelně mu voláme, abychom se ujistili, jak se má, že je v pořádku a nic nepotřebuje. On se zase občas zastaví na návštěvu u nás. Aby si popovídal a zavzpomínal. Když na jeho paní vzpomínáme a mluvíme o těch hezkých, ale i těžkých a smutných chvílích, obličej pana Františka se na chvíli rozzáří. Vždycky si pak říkám, jaká je škoda, že tolik lidí dnes o své nemocné nedbá. Ty okamžiky vzájemné blízkosti a rozloučení přinášejí po smrti blízké osoby útěchu a nic je nemůže nahradit. Moc bych si přála, abychom měli v péči víc takových Jiřinek a Františků, kteří si dokážou prokazovat vzájemnou lásku a úctu až do konce.
Eva Černá, Sestřičky na cestách
Autor: Černá, Eva | Štítky: láska v manželství, stárnutí, úcta, věrnost
Sekce: Věrnost | Úcta | Úmrtí partnera | Povzbuzení | Láska
| Tisk
| Poslat článek známému
