dokumenty - církevní

• "Velké tajemství" (MD 23) (článek) Zásadní význam tu mají slova z listu Efesanům. „Muži, (každý z vás) ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus (jedná) s církví, protože jsme údy jeho těla. Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve" (5,25-32).
• "Život z víry" o manželství (článek) Přes mnohé mylné názory a postoje je dnes manželské společenství, ve kterém manželé usilují o partnerské společenství, zakoušeno jako humánní podoba manželství. Manželé prožívají partnerské manželství jako obzvláštní prostor pro zakoušení osobní náklonnosti a bezpečí, který je zároveň otevřen jak pro zodpovědné předávání života, tak i pro setkávání se s přáteli a známými, pro účast na kulturním a společenském životě, pro práci a povolání.
• Antropologický základ manželství a rodiny (článek) Manželství a rodina nejsou ve skutečnosti náhodnou sociologickou konstrukcí, ovoce zvláštních historických a ekonomických situací. Naopak: otázka správného vztahu mezi mužem a ženou má svoje kořeny v nejhlubší podstatě lidského bytí a může nalézt svoji odpověď pouze jen když vyjde odtud. Nemůže být oddělena stará a stále nová otázka člověka o sobě samém: Kdo jsem? Co je člověk?
• Bible a morálka o manželství 1 (článek) 97. „Nezcizoložíš” (Ex 20,14; Dt 5,18). Původní přikázání sledovalo hlavně společenský cíl: zajistit stabilitu rodiny i širší rodové pospolitosti. To je cíl, který, aniž je snad třeba to upřesňovat, neztratil nic ze své aktuálnosti a naléhavosti. I v tomto případě Ježíš rozšiřuje dosah zákazu, a to až k vyloučení veškeré, i činem neprojevené, žádostivosti, směřující k manželské nevěře, a k prohlášení mojžíšského příkazu o rozluce za neúčinný (Mt 5,27-32).
• Bible a morálka o manželství 2 (článek) 123. V Mt 5,31-32 říká Ježíš: „Také bylo řečeno: Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list. Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se svou ženou - mimo případ smilstva -, uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.“ Komentář k tomuto Ježíšovu ustanovení najdeme v jedné jeho polemice s některými farizeji.
• Bible a morálka o manželství 3 (článek) 153. Jiný promyšlený text (1 Kor 7,1-39) ukazuje ještě lépe, na ožehavé otázce, která ve společenství nově vyvstala, jak provést rozlišení v praxi. Otázkou bylo posouzení příslušné hodnoty různých životních stavů vzhledem ke křesťanské etice. Pavel tady rozlišuje čtyři typy pravidel, jejichž závaznost lze uspořádat sestupně.
• Člověk je stvořen k Božímu obrazu (GS 12) (článek) Věřící i nevěřící jednomyslně soudí, že všechno na světě má být zaměřeno k člověku jako svému středu a vyvrcholení.
• Děti, nejcennější dar manželství (FC 14) (článek) Podle Božího plánu je manželství základem pro větší společenství, pro rodinu. Manželství jako instituce a manželská láska jsou určeny na plození a výchovu dětí a v tom je jejich naplnění (srov. GS 50).
• Deus Caritas Est o lásce muže a ženy (článek) 11. První novinka biblické víry spočívá, jak jsme viděli, v obrazu Boha. Ta druhá, která je s první hluboce spjata, spočívá v obrazu člověka. Biblické vyprávění o stvoření hovoří o samotě prvního člověka Adama, k němuž chce Bůh přidružit pomoc.
• Dobra a požadavky manželské lásky (článek) 1643. "Manželská láska ... zahrnuje všechny stránky osoby. Týká se těla a pudů, síly citů, smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece s novým obsahovým významem, který ji nejen tříbí a upevňuje, ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot" (FC 13).
• Evangelijní novost (MD 24) (článek) Text Ef 5,25-32 se obrací k snoubencům jako ke konkrétním ženám a mužům a připomíná jim „ethos", individuální charakter snoubenecké lásky, který sahá až k ustanovení instituce manželství Bohem na „počátku".
• I rodina může být vyprahlým územím EG 86 (článek) Je zřejmé, že v některých místech zavládlo duchovní „zpustošení“, které je plodem společenských zřízení, jež se chtějí utvářet bez Boha anebo ničí své křesťanské kořeny. Tam se „křesťanský svět stává neplodným a jeho nadměrně využívaná půda se vyčerpá a mění v poušť“.
• Individualismus oslabuje stabilitu vztahů EG 67 (článek) Postmoderní a globalizovaný individualismus přispívá k takovému životnímu stylu, který oslabuje rozvoj a stabilitu vztahů mezi lidmi a rodinným svazkům bere jejich přirozený ráz.
• Jako muže a ženu je stvořil (článek) 369. Muž a žena jsou stvořeni, to znamená, že jsou chtěni Bohem: a to jak v dokonalé rovnosti jako lidské osoby, tak v jejich vlastním bytí muže a ženy. „Být mužem", „být ženou" je dobrá a Bohem chtěná skutečnost. Muž i žena mají nepomíjející důstojnost, kterou jim uděluje bezprostředně Bůh, jejich stvořitel (srov. Gn 2,7.22). Muž a žena jsou, s touž důstojností, „Božím obrazem". Svým „mužským bytím" a „ženským bytím" zrcadlí Stvořitelovu" moudrost a dobrotu.
• Jako muže a ženu je stvořil ... (článek) 2333. Každý člověk, ať muž či žena, musí uznat a přijmout svou vlastní pohlavnost. Tělesné, mravní a duchovní odlišení i vzájemné doplňování je zaměřeno na dobro manželství a na rozvoj rodinného života. Harmonie dvojice i společnosti zčásti závisí na způsobu, jakým se mezi pohlavími prožívá vzájemné doplňování, potřeba vzájemné pomoci a opory.
• Jednota manželského společenství (FC 19) (článek) První společenství je to, které se vytváří a rozvíjí mezi manžely. Mocí tohoto manželského pouta lásky nejsou muž a žena "už dva, nýbrž jeden" (Mt 19,6; srv. Gen 2,24) a jsou povoláni stále zvětšovat svou jednotu věrností, s jakou denně plní svůj manželský slib vzájemného úplného sebeodevzdání.
• Ježíš Kristus, Snoubenec církve, a svátost manželství (FC 13) (článek) Společenství mezi Bohem a lidmi dochází svého konečného naplnění v Ježíši Kristu, milujícím Snoubenci, který se odevzdává jako Spasitel lidstvu a spojuje se s ním jako se svým tělem.
• K situaci snoubenců v dnešní době (článek) Situaci snoubenců v dnešní době reflektuje Směrnice České biskupské konference pro přípravu na svátost manželství, vydaná v roce 2017. Nejedná se o vzorovou přípravu ani o sbírku katechezí pro snoubence, ale o zásadní orientační text, ze kterého citujeme:
• K uzavření manželství mezi katolíkem a pokřtěným v jiné církvi (článek) 136. Členové jiných církví nebo církevních společenství mohou být při uzavření manželství v katolické církvi svědky. Katolíci též mohou být svědky při uzavření manželství v jiných církvích či církevních společenstvích.
• Lidská osoba: její velikost i ubohost (článek) 27. Hovoří se běžně o „velikosti i ubohosti" lidské osoby zároveň. Ve Starém zákoně se tyto dva termíny jako charakteristika stavu člověka nevyskytují, ale vyskytují se tam odpovídající výrazy:
• Manželská láska (článek) 221. ... Díky lásce, která je zásadní skutečností definující manželství a rodinu, každá osoba, muž i žena, dochází uznání, přijetí a respektování vlastní důstojnosti.
• Manželská plodnost (článek) 234. Rozhodnutí týkající se intervalu mezi jednotlivými porody i počtu dětí přísluší výhradně manželům.
• Manželský souhlas (článek) 1625. Hlavními osobami manželské smlouvy je pokřtěný muž a pokřtěná žena, svobodní k uzavření manželství, kteří dobrovolně vyjádří svůj souhlas.
• Manželství (článek) 215. Rodina má svůj základ ve svobodné vůli páru spojit se manželským svazkem a respektovat přitom význam i hodnotu vlastní této instituci, která nezávisí na člověku, nýbrž na samotném Bohu.
• Manželství a jeho plodnost (GS 50) (článek) Manželství a manželská láska jsou zaměřeny svou povahou k plození a výchově potomstva. Děti jsou jistě nejvzácnější dar manželství a svým rodičům přinášejí velmi mnoho dobrého.
• Manželství a rodina (článek) 2201. Manželské společenství je založeno na vzájemném souhlasu manželů. Manželství a rodina jsou zaměřeny k dobru manželů a k plození a výchově dětí. Manželská láska a plození dětí vytvářejí mezi členy téže rodiny osobní vztahy a základní odpovědnosti.
• Manželství a rodina v dnešním světě (GS 47) (článek) Šťastný život člověka i lidské a křesťanské společnosti těsně souvisí s dobrým stavem manželského a rodinného společenství. Křesťané spolu se všemi, kteří si váží tohoto společenství, upřímně vítají různé formy pomoci, kterými se dnes podporuje a v životě pěstuje toto společenství lásky a jimiž se pomáhá manželům a rodičům v jejich vznešeném úkolu. Doufají, že to přinese ještě lepší výsledky, a snaží se k tomu přispět.
• Manželství pod vedením zákona (článek) 1609. Bůh ve svém milosrdenství neopustil hříšného člověka. Utrpení, vyplývají z hříchu, „bolesti těhotenství" (Gn 3,16), práce „v potu tváře" (Gn 3,19) jsou také léky, které oslabují škody hříchu. Po pádu člověka napomáhá manželství překonat sklon uzavřít se do sebe, sobectví, shon po vlastní rozkoši; pomáhá otevírat se vůči druhému, vzájemně si pomáhat a dávat se.
• Manželství podle Kodexu kanonického práva (článek) Kán. 1055 - § 1. Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejniternější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplozeni a výchovu děti, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.
• Manželství v Božím plánu (článek) 1601. „Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost“ (CIC, kán. 1055,1).
• Manželství v Pánu (článek) 1612. Svatební smlouva Boha s jeho izraelským lidem připravila novou a věčnou smlouvu, v níž se Syn Boží tím, že se vtělil a obětoval vlastní život, jistým způsobem spojil s celým lidstvem, které spasil, a tak připravil „svatbu Beránka" (Zj 19,7.9).
• Manželství v řádu stvoření (článek) 1603. „Důvěrné společenství života a manželské lásky, které Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi, se uskutečňují manželskou smlouvou ... Sám Bůh je původcem manželství" (GS 48). Povolání k manželství je vepsáno do samé přirozenosti muže a ženy, jak vyšli z rukou Stvořitele. Manželství není čistě lidské zřízení, přes všechny změny, kterými prošlo během staletí, v různých kulturách, sociálních strukturách a v duchovních postojích. Tyto rozmanitosti nesmějí dát zapomenout na společné a trvalé rysy. I když důstojnost tohoto zřízení (instituce) nevysvítá všude se stejnou jasností (srov. GS 47), existuje ve všech kulturách určitý smysl pro velikost manželského spojení, protože „šťastný život člověka i lidské a křesťanské společnosti těsně souvisí s dobrým stavem manželského a rodinného společenství" (GS 47).
• Manželství za vlády hříchu (článek) 1606. Každý člověk zakouší zlo kolem sebe i v sobě samém. Tato zkušenost se projevuje i ve vztazích mezi mužem a ženou. Odedávna bylo jejich spojení ohrožováno nesvorností, vládychtivostí, nevěrností, žárlivostí a spory, jež mohou dojít až k nenávisti a rozchodu. Tento nepořádek se může projevovat více či méně ostře a může být více či méně překonáván, podle kultur, dob a jednotlivců, ale zdá se, že má všeobecný ráz.
• Místo respektu k odlišnosti druhých EG 66 (článek) V apoštolské exhortaci Evangelium gaudii O hlásání evangelia v současném světě z 24. listopadu 2013 se papež František zmiňuje také o rodině.
• Muž a žena (článek) 36. Bible nedává žádný podnět k názoru, že existuje nějaká přirozená nadřazenost mužského pohlaví vzhledem k ženskému. Navzdory vzájemným odlišnostem se obě pohlaví těší implicitní rovnosti.
• Muž a žena - rovnost v důstojnosti (článek) 146. Mužství a ženství odlišuje dvě individua stejné důstojnosti. Ta však neznamená strnulou stejnost, protože ženské specifikum je odlišné od specifika mužského. Tato odlišnost v rovnosti je obohacující a nezbytná pro harmonické soužití lidí.
• Muž a žena - rovnost v důstojnosti (FC 22) (článek) .. U ženy je především třeba zdůraznit, že má stejnou důstojnost a odpovědnost jako muž.
• Muž jako manžel (FC 25) (článek) V manželském a rodinném společenství je muž povolán k tomu, aby prožíval svůj dar a úkol manžela a otce.
• Nerozlučné společenství (FC 20) (článek) ... Těm, kdo v naší době pokládají za těžké nebo přímo nemožné připoutat se na celý život k jednomu člověku, a těm, kdo se nechávají strhnout kulturním proudem, který odmítá nerozlučitelnost manželství a otevřeně se posmívá závazku manželů k věrnosti, musí církev přinášet radostné poselství o definitivnosti manželské lásky, jež má svůj základ a svou sílu v Ježíši Kristu (srov. Ef 5,25).
• O manželské lásce v Humanae vitae (článek) Pravá povaha a vznešenost manželské lásky se nám ukáže, uvažujeme-li o ní v jejím nejvyšším zdroji, v Bohu, který je Láska.(1Jan 4,8) "Otec, od něhož se odvozuje všechno otcovství na nebi i na zemi".(Ef 3,15)
• O manželství slovy dalších dokumentů (článek) Krátké citáty z Apostolicam actuositatem – Dekret o apoštolátu laiků (AA), Lumen gentium – Věroučná kostituce o církvi (LG) a Sacrosanctum concilium – Konstituce o posvátné liturgii (SC).
• Odloučení manželů (článek)
• Otázky a odpovědi k manželství v katolické církvi (článek) Podle Kompendia Katechismu katolické církve. V textu jsou odkazy na podrobnější články v Katechismu (KKC). Jako nástroj k vyhledávání v Katechismu dobře poslouží stránky www.katechismus.cz.
• Otevřenost k plodnosti (článek) 1652. „Svou přirozenou povahou jsou manželství a manželská láska zaměřeny k plození a výchově dětí, což je vrchol a koruna manželské lásky." (GS 48)
• Pohlavní rozdílnost (článek) „I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby (…).‘ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,26–27) Lidstvo je zde popsáno jako bytí, které se od svého počátku projevuje ve vztahu muže a ženy. Toto podle pohlaví rozdělené lidstvo je výslovně prohlášeno „obrazem Božím“.
• Příprava na manželství (FC 66) (článek) Potřebnější než kdy předtím je dnes příprava mladých lidí na manželství a na rodinný život. V některých zemích jsou to dosud samy rodiny, které v duchu starých zvyklostí postupně vychovávají mládež a uvádějí ji do hodnot manželského a rodinného života. Avšak změny, které nastaly ve společenské struktuře skoro všech moderních států, vyžadují, aby nejen rodiny, ale i společnost a církev spolupracovaly na správné přípravě mladých lidí k úkolům, které na ně čekají.
• Slavení manželství (článek) 1621. V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím. V eucharistii se uskutečňuje památka nové smlouvy, kterou se Kristus navždy spojil s církví, svou milovanou nevěstou, za niž se sám vydal.
• Smíšená manželství (FC 78) (článek) Rostoucí počet manželství mezi katolíky a jinými křesťany, jakož i mezi katolíky a nepokřtěnými, vyžaduje rovněž zvláštní pastorační péči podle předepsaných směrnic a návodů, které jsou obsaženy v posledních dokumentech Svatého stolce a biskupských konferencí, aby mohly být konkrétně uplatňovány v různých místních podmínkách.
• Smíšená manželství a rozdíly kultu (článek) 1633. V mnoha zemích dochází hodně často ke smíšeným manželstvím (mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem). To vyžaduje mimořádnou pozornost manželů i pastýřů. Případ manželství s rozdílností kultu (mezi katolíkem a nepokřtěným) vyžaduje ještě větší opatrnost.
• Snoubenci (článek) 2350. Snoubenci jsou povoláni žít čistotu ve zdrženlivosti. Na tuto zkušební dobu mají pohlížet jako na čas, kdy se mají učit vzájemné úctě, cvičit se ve věrnosti a naději, že pak přijmou jeden druhého od Boha. Projevy něžnosti, vlastní manželské lásce, vyhradí pro dobu manželství. Vzájemně si budou pomáhat růst v čistotě.
• Soulad mezi manželskou láskou a úctou k lidskému životu (GS 51) (článek) Koncil ví, že některé životní podmínky dnes často manželům brání v harmonickém manželském životě a že se manželé mohou octnout v okolnostech, kdy se alespoň dočasně nemůže zvětšovat počet dětí a jen s obtížemi se přitom dá zachovat věrná láska a plné životní společenství. Kde je však intimní manželský život přerušen, tam může být nezřídka ohrožena věrnost a poškozeno dobro dětí: tehdy se dostává do nebezpečí výchova dětí i odvaha mít další.
• Společenství muže a ženy (článek) 110. Vztah mezi Bohem a člověkem se odráží ve vztahovém a společenském rozměru lidské přirozenosti.
• Stvořeni k Božímu obrazu (článek) Mnohá společenství ve Spojených státech se nyní účastní nové diskuse o významu slova „manželství“, přičemž řeší otázku, mělo-li by se pokládat za pouhý svazek mezi mužem a ženou.
• Svátost manželství (článek) 219. Původní lidskou skutečnost manželství prožívají pokřtění díky Kristovu ustanovení v nadpřirozené svátostné formě, která je znamením i nástrojem milosti.
• Účinky svátosti manželství (článek) 1638. "Z platného manželství vzniká mezi manželi svazek svou povahou trvalý a výlučný; kromě toho v křesťanském manželství jsou manželé zvláštní svátostí posíleni a jakoby posvěceni pro povinnosti a důstojnost svého stavu" (CIC, kán. 1134).
• Verbum Domini o manželství (článek) 85. Synod cítil nutnost zdůraznit rovněž vztah mezi Božím slovem, manželstvím a křesťanskou rodinou. Právě „hlásáním Božího slova odhaluje církev křesťanské rodině její pravou totožnost, to, čím podle Pánova plánu je a má být".

Sekce: Věcný rejstřík   |   Tisk   |   Poslat stránku známému