Manželský souhlas

7.8.2008

1625. Hlavními osobami manželské smlouvy je pokřtěný muž a pokřtěná žena, svobodní k uzavření manželství, kteří dobrovolně vyjádří svůj souhlas.

„Být svobodný", to znamená:
- nebýt vystaven donucování;
- nemít překážky na základě přirozeného nebo církevního zákona.

1626. Církev považuje vzájemný souhlas novomanželů za nezbytný prvek, kterým je „manželství vytvářeno" (CIC, kán. 1057,1). Chybí-li souhlas, manželství neexistuje.
 
1627. Souhlas je „lidský úkon, jímž se manželé vzájemně sobě dávají  a přijímají" (GS 48; srov. CIC, kán. 1057, 2):  „Přijímám tě za manželku" - „Přijímám tě za manžela." (srov. Svatební obřady) Tento souhlas, který svazuje oba manžele, nachází své naplnění ve skutečnosti, kdy se stávají „jedním člověkem" (srov. Gn 2,24; Mk 10,8; Ef 5,31).

1628. Souhlas musí být úkonem vůle každého z partnerů uzavírajících smlouvu, bez jakéhokoliv násilí nebo těžkého donucování zvenčí. Žádná lidská moc nemůže tento souhlas nahradit. Chybí-li taková svoboda, pak je manželství neplatné.

1629. Z tohoto důvodu (nebo i z jiných příčin, které manželství činí neplatným nebo působí, že vůbec nenastalo) může církev, po prověření situace příslušným církevním soudem, prohlásit „neplatnost manželství", totiž, že manželství nikdy neexistovalo. V tomto případě jsou smluvní strany volné a mohou znovu uzavřít manželství, pod podmínkou, že budou respektovat přirozené povinnosti vyplývající z předešlého svazku.

1630. Kněz (nebo jáhen), který asistuje slavení manželství, přijímá jménem církve souhlas novomanželů a uděluje požehnání církve. Přítomnost služebníka církve (a také dvou svědků) viditelně vyjadřuje, že manželství je církevní skutečnost.

1631. Z tohoto důvodu církev obvykle vyžaduje, aby její věřící slavili manželství formou, kterou k tomu stanovila. Toto rozhodnutí vysvětlují různé důvody:

- Svátostné manželství je liturgický úkon. Sluší se tedy, aby se slavilo při veřejné liturgii církve.
- Manželství uvádí do ordo - stavu církevního, vytváří práva a povinnosti v církvi, mezi manželi a vůči dětem.
- Protože je manželství životní stav v církvi, je třeba, aby byla jistotao manželství (odtud povinnost mít svědky).
- Veřejný ráz souhlasu chrání „ano", které bylo jednou dáno, a napomáhá, aby se mu zachovala věrnost.

1632. Aby „ano" novomanželů bylo svobodným a odpovědným úkonem a manželská smlouva měla pevné a trvalé lidské i křesťanské základy, má zásadní důležitost příprava na manželství. Přednostní cestou této přípravy zůstává příklad a poučování od rodičů a rodin.
Úloha pastýřů a křesťanského společenství jako „Boží rodiny" je nezbytná pro předávání lidských a křesťanských hodnot manželství a rodiny, a to tím více, že v naší době mnoho mladých lidí zakouší následky zničených rodinných krbů, které už toto uvedení dostatečně nezajišťují:
„Mladé lidi je třeba vhodně a včas poučit - a to převážně už v rodině - o důstojnosti, úloze a praxi manželské lásky, aby nabyli úcty k čistotě a mohli v příhodném věku po čestně prožitém období zasnoubení vstoupit do manželství" (GS 49).

...

1662. Manželství se zakládá na souhlasu těch, kteří uzavírají manželskou smlouvu, to je na vůli se navzájem a definitivně odevzdat jeden druhému s cílem žít společenství věrné a plodné lásky.

1663. Protože manželství zařazuje manžele do veřejného životního stavu v církvi, je třeba, aby se slavilo veřejně v rámci liturgického slavení, za přítomnosti kněze (nebo kvalifikovaného svědka církve), svědků a shromáždění věřících.

Katechismus katolické církve (KKC). Kostelní Vydří 2002. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství. Hypertextové vyhledávání na www.katechismus.cz.

Štítky: dokumenty - církevní, Katechismus, odpovědnost, pokřtění, souhlas manželský, svatba, svátost manželství, svoboda  
Sekce: Katechismus | Svatba   |   Tisk   |   Poslat článek známému