Jako muže a ženu je stvořil

7.8.2008

369. Muž a žena jsou stvořeni, to znamená, že jsou chtěni Bohem: a to jak v dokonalé rovnosti jako lidské osoby, tak v jejich vlastním bytí muže a ženy. „Být mužem", „být ženou" je dobrá a Bohem chtěná skutečnost. Muž i žena mají nepomíjející důstojnost, kterou jim uděluje bezprostředně Bůh, jejich stvořitel (srov. Gn 2,7.22). Muž a žena jsou, s touž důstojností, „Božím obrazem". Svým „mužským bytím" a „ženským bytím" zrcadlí Stvořitelovu" moudrost a dobrotu.

370. Bůh není žádným způsobem k obrazu člověka. Není ani muž, ani žena: Bůh je čirý duch, a proto v něm není místo pro rozdíly pohlaví. Avšak „dokonalosti“ muže a ženy zrcadlí něco z nekonečné Boží dokonalosti: dokonalosti matky (srov. Iz 49,14-15; 66,13; Žl 131,2-3) a dokonalosti otce a manžela (srov. Oz 11,1-4; Jer 3,4-19).

371. Muž a žena, stvořeni společné, jsou Bohem chtěni jeden pro druhého. Boží slovo nám to naznačuje v různých úryvcích posvátného textu. „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou" (Gn 2,18). Tímto lidským „protějškem" nemůže být žádný živočich (srov. Gn 2,19-20). Žena, kterou Bůh „utvořil" z žebra vyňatého z muže a kterou k němu přivede, vyvolá v muži výkřik úžasu, zvolání lásky a společenství: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla" (Gn 2,23). Muž objevuje ženu jako druhé „já" téhož lidství.

372. Muž a žena jsou stvořeni „jeden pro druhého": ne že by je Bůh stvořil jen „napůl" a „neúplné"; stvořil je pro společenství osob, v němž každý může být „pomocí" pro toho druhého, protože jsou zároveň rovnocenní jako osoby („kost z mých kostí ...") a doplňují se jako muž a žena. V manželství je Bůh spojuje tak, že vytvářejí „jedno tělo" (Gn 2,24) a mohou předávat lidský život: „Plodte a množte se a naplňte zemi" (Gn 1,28). Tím, že muž a žena, jako manželé a rodiče, předávají svým dětem lidský život,  spolupracují jedinečným způsobem na díle Stvořitele (srov. GS 50).

373. Muž a žena jsou v Božím plánu povoláni, aby si jako Boží „správcové podmanili" zemi (srov. Gn 1,28). Tato svrchovanost nesmí být svévolná a destruktivně panovačná. Muž a žena jsou povoláni k tomu, aby měli účast na Boží prozřetelnosti vůči ostatním tvorům podle příkladu Stvořitele, „který miluje všechno, co je" (Mdr 11,24). Z toho vyplývá jejich odpovědnost za svět, který jim Bůh svěřil.

...

383. "Bůh však nestvořil člověka osamoceného; od počátku ‘jako muže a ženu je stvořil’ (Gn 1,27). Jejich spojením vzniká první forma osobního společenství" ( GS 12).

Katechismus katolické církve (KKC). Kostelní Vydří 2002. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství. Hypertextové vyhledávání na www.katechismus.cz.

Štítky: bible, Boží plán, dokumenty - církevní, jednota, Katechismus, muž, stvoření, žena  
Sekce: Katechismus | Manželství a Bible   |   Tisk   |   Poslat článek známému