Antropologie manželství

V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Aby obstáli, musí se postavit intenzivním útokům jistých "virů", které jsou produktem společenského prostředí: identifikovat je a vypěstovat si příslušné antiviry. Podle Zattoniové a Gilliniho je druhým virem láska zrcadlící.

Soudobá kultura otevřela nové hloubky chápání různosti muže a ženy. Zavedla také mnoho pochybností, genderové teorie dokonce hovoří o smývání rozdílů. Odstranění různosti ale není řešením. Papež František v katechezi o rodině povzbuzuje muže a ženy ke vzájemnému naslouchání a přátelské pomoci.

„I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby (…).‘ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,26–27) Lidstvo je zde popsáno jako bytí, které se od svého počátku projevuje ve vztahu muže a ženy. Toto podle pohlaví rozdělené lidstvo je výslovně prohlášeno „obrazem Božím“.

Mnohá společenství ve Spojených státech se nyní účastní nové diskuse o významu slova „manželství“, přičemž řeší otázku, mělo-li by se pokládat za pouhý svazek mezi mužem a ženou.

Manželství a rodina nejsou ve skutečnosti náhodnou sociologickou konstrukcí, ovoce zvláštních historických a ekonomických situací. Naopak: otázka správného vztahu mezi mužem a ženou má svoje kořeny v nejhlubší podstatě lidského bytí a může nalézt svoji odpověď pouze jen když vyjde odtud. Nemůže být oddělena stará a stále nová otázka člověka o sobě samém: Kdo jsem? Co je člověk?

36. Bible nedává žádný podnět k názoru, že existuje nějaká přirozená nadřazenost mužského pohlaví vzhledem k ženskému. Navzdory vzájemným odlišnostem se obě pohlaví těší implicitní rovnosti.

Věřící i nevěřící jednomyslně soudí, že všechno na světě má být zaměřeno k člověku jako svému středu a vyvrcholení.

36. Stránky první knihy Písma svatého, na nichž se popisuje stvoření muže a ženy k Božímu obrazu a podobě (srov. Gn 1,26–27), obsahují základní nauku týkající se totožnosti a povolání lidské osoby.

110. Vztah mezi Bohem a člověkem se odráží ve vztahovém a společenském rozměru lidské přirozenosti.

146. Mužství a ženství odlišuje dvě individua stejné důstojnosti. Ta však neznamená strnulou stejnost, protože ženské specifikum je odlišné od specifika mužského. Tato odlišnost v rovnosti je obohacující a nezbytná pro harmonické soužití lidí.