Svatební rituály

Házení rýže při východu z kostela nebo obřadní síně bývá pro nevěstu s ženichem nepříjemnou záležitostí. Svatebčané házejí rýži přímo na ně, a když je rýže opravdu hodně, tak je to až bolí. Zrníčka pak nacházejí všude možně ještě další tři dny. Proč mají podstupovat takový nepříjemný rituál?

Svatby jsou spjaté s mnoha různými tradicemi a zvyky. Velkou klasikou je i svatební polévka, kterou novomanželé jedí ze společného talíře a společnou lžíci. Pro někoho to může být jen zábava, ale i tento rituál má kořeny v historii a hluboký význam, který stojí za to znovu objevit a prožít.

O důležitosti prvních roků manželství vypovídá novinář Cyril Lepeigneux, který se svou rodinou žije v Paříži. Pro inspiraci vybíráme z jeho knížky zamyšlení na tím, že když člověk vstoupí do manželství, je třeba přetvořit i vztahy se širší rodinou.

Tradiční svatební rituál rozbití talíře je někdy považovaný za úsměvný nebo povrchní. Podle kněze a rodinného terapeuta Petra Glogara v sobě nese hlubokou symboliku. Ukazuje nejen to, že život je křehký. Je pro novomanžele výzvou překročit práh a stát se spolutvůrci něčeho nového.

Udržovat a rozvíjet láskyplný vztah k partnerovi, k dětem, ale i k Bohu, nám pomáhají konkrétní vnější projevy lásky. Častějším opakováním se některé způsoby chování můžou stát rodinnými rituály. Ze zkušeností mnoha rodin jsme posbírali rituály, které jim pomáhají předávat důležité hodnoty i poklad víry.

Součástí svatebního obřadu v kostele je také žehnání snubních prstenů. Novomanželé si je vzájemně předávají se slovy: „… tento prsten je znamením věrnosti.“ Prsten je hlubokým symbolem, kterým vyjadřujeme spojení s milovanou osobou.

V internetových diskusích můžeme číst: "Chystáme svatbu a při tom narážíme na tradice, které už nám nedávají smysl, např. kde se sejít před obřadem, zda chtít rodičovské požehnání před svatbou a jak to udělat, když jedni rodiče by si to hodně přáli a pro druhé je to jen starobylý zvyk, který se do dnešní doby moc nehodí." Otázky mají jak děti, tak rodiče, kteří by dětem rádi požehnali.

Tradice žádání o ruku nevěsty se postupně proměňuje. Obvykle žádal mládenec rodiče o ruku jejich dcery, a pak se slavily zásnuby. V současnosti většinou nejprve požádá o ruku svoje děvče, zasnoubí se, a pak teprve řeší, kdy a jak to mají oznámit rodičům. Univerzální recept neexistuje, aspektů, které ovlivňují rozhodnutí jak doma svatbu oznámit, je celá řada, a je jen na vás dvou, jak se rozhodnete.

Součástí rituálu svatební hostiny je dodnes dodržovaná tradice krájení svatebního dortu. Symbolizuje společné dělení a vzájemnou pomoc, stejně jako společný úklid střepů z talíře, který "náhodou" upadl při odkládání sklenky na uvítanou...

Při svatbě v Bosně a Hercegovině říká kněz snoubencům: „Našel jsi svůj kříž. Je to kříž, který máš milovat a rád nést. Nesmíš ho zahodit, ale máš ho hladit...“

Sbírka svatebních oznámení je velkým pokladem, milou vzpomínkou na všechny páry, které jsme doprovázeli při jejich přípravě na manželství. Zároveň je to úctyhodná sbírka citátů, které mohou posloužit jako inspirace pro páry budoucí. Manželé v nich zase můžou najít povzbuzení a návrat k ideálům, které stály na začátku jejich společné cesty.

Doby, kdy byla svatební oznámení jedno, jako druhé, jsou dávno pryč. Tvořivost a jedinečnost každého páru je obdivuhodná. Nové možnosti a techniky napomáhají vzniku nádherných pozvánek ke společnému slavení významného životního kroku. Z naší sbírky svatebních oznámení přinášíme pro inspiraci citáty z Nového zákona.