Šance najít se znovu jako pár
28.3.2022
Když děti vyrostou, spadneme z piedestalu jako matka a otec. Odstěhování dětí by však mohlo přispět k tomu, aby na důležitosti znovu získal pár jako takový. Abychom znovu objevili „svého“ člověka, v jehož životě bychom měli rozhodně hrát hlavní roli. Přechod k životu ve dvou přináší nové výzvy.
Společný projekt Děti skončil
Je známé úsloví: Život začíná, když odejdou děti a zemře pes. U mnoha manželských párů se dá postřehnout úleva, že fáze aktivního rodičovství končí. A tak by rodiče mohli a měli něco vytěžit ze situace, že už nemusí připravovat svačiny, odnášet ponožky a propocená trička z neuklizeného pokoje do prádelního koše… Mohou těžit z perspektivy nového života ve dvou.
Na tom, jak se nám daří jako partnerům, záleží, jestli náš vztah vydrží, nebo je v ohrožení, když se děti odstěhují. Jisté je, že „pozdní rozvody“ v posledních desetiletích jsou stále častější.
Děti drží rodiče pohromadě, protože vychovávat dítě není pro jednotlivce vůbec snadné. Rodiče se navzájem potřebují. Rodinné úkoly se zvládají snáz, když se o ně člověk podělí. Vzniká tím vzájemná závislost, která zanikne, jakmile děti odejdou z domu.
Někteří se obávají, že jim dojdou témata k rozhovoru. Protože 70 až 80 % rozhovorů se celá léta točilo jen kolem dětí. Mnoho z nich se natolik vžilo do role rodičů, že je pro ně obtížné zjistit, co pro to mají udělat. Když se páry příliš soustředí na děti, může se stát, že se jeden druhému ztratí.
Proto je potřeba, aby se páry nevzdávaly svého prostoru a neopouštěly svou roli dospělých. Rodiče potřebují čas, kdy se o potomky postará někdo jiný. Páry, které se hodně věnují dětem, můžou ztratit vzájemnou sexuální přitažlivost, a jen těžko navazují nit.“ Když se podaří v manželství chránit svou intimní sféru, není prázdnota způsobená odchodem dětí tak velká.
Musíme se znovu naučit žít ve dvou
Výraz „opuštěné hnízdo“ zní, jako by doma zůstala neradostná prázdnota. Ale lidem na rozdíl od ptáků zůstane útulný domov, i když děti vyletí z hnízda. Lidské páry však musí v takových zlomových fázích života pracovat na svých vztazích, aby se spolu i nadále cítily dobře, ale současně jsou stejně jako dřív důležitým spojovacím prvkem. Je to úleva i pro dospělé děti.
Manželé se musí znovu naučit žít ve dvou. Můžou v této situaci navázat na to, jak žili, než se jim narodilo první dítě. Některé dřívější záliby je provázejí celým životem. Častěji chodí do kina a do divadla. Objevují nové koníčky. Jsou svobodnější. Užívají si života bez dřívějších omezení. Mnoho žen si připadá svobodnějších, vychutnávají si nově získanou partnerskou intimitu a jejich manželství se ocitá na vysoké úrovni spokojenosti, někteří hovoří dokonce o „druhých líbánkách“.
Po odstěhování se rodiče s dětmi stýkají a společný čas využívají intenzivněji než před odstěhováním. Vztah se mění směrem k větší rovnoprávnosti a partnerství. Děti se běžně vracejí do rodného domu, mluví o tom, že jedou „domů“, když chtějí navštívit rodiče. Zajímavá je otázka klíčů, protože vlastnit i nadále klíč od bytu není samozřejmost. I když dospělé děti mají klíče, měly by u rodičů vždycky zazvonit. Ti teď přece bydlí ve dvou.
Domov je možné znovu naplnit: novými činnostmi, novými myšlenkami, novou pohodou – a třeba i novým nábytkem.
Müller-Lissner, Adelheid: Když vylétnou děti z hnízda. Portál, 2021.
Autor: Müller-Lissner, Adelheid | Štítky: děti - dospělé, partnerský vztah, rodiče
Sekce: Rodina s dětmi | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
