Rodičovské duo
23.1.2020
Kdy si uvědomuješ, že je ve vaší rodině všechno v pořádku? Zeptali se jednoho děvčátka. Děvče překvapením vykulilo oči a jednoduše řeklo: „Když vidím, že si maminka a tatínek dávají pusu.“
Je to něco, co cítí všechny děti: láska, která spojuje rodiče, je pevnou skálou, na které mohou budovat svůj život. Rodiče se nemusejí schovávat do skříně, když si chtějí projevit, že se mají rádi. Vždyť když to dělají slovy nebo gesty, zaplaví jejich děti teplý proud jistoty.
Základním poutem, které má existovat mezi jednotlivými členy rodiny, je pouto lásky. Jiná pouta, právní, ekonomické dokonce i pokrevní, nejsou tak podstatná. Děti cítí rodinu tam, kde cítí přítomnost pravé a vzájemné lásky. Takové ovzduší podporuje život rodiny.
Zdroj stálosti a bezpečí
To je půda, ze které dítě čerpá lidskou, mravní, psychologickou a kulturní výživu, která mu umožňuje růst. To je přístav, ze kterého jednou vypluje dobývat svět. Dítě se může stát nezávislým, může se naučit čelit životu, může odejít z přístavu rodiny jen tehdy, když si je jisté, že ten přístav zůstává a zůstane a ono se do něj může vrátit kdykoliv bude chtít. Pro dítě v období dospívání není nic horšího, než cítit odkrytá záda v obavě, že se jeho rodina rozpadne anebo ho opustí a za ním zůstane prázdnota. Na rodičích leží velká zodpovědnost. Vztah, který je mezi nimi, je pro děti prvořadým zdrojem stálosti a bezpečí. Proto si musí najít čas společně si popovídat, sjednotit rozdílné postoje.
Svědectví lásky
Bez vztahu mezi mužem a ženou, bez otcovského a mateřského vztahu k dětem, bude i vychovatelský vztah jaksi neúplný, a někdy i zraňující. Práva, která mají rodiče vůči svým dětem, jsou pevně spojená s povinnostmi vůči nim. První povinností rodičů vůči dětem je jejich vzájemná láska. Teprve ze vzájemné manželské lásky se rodí láska rodičovská. „Vzájemná rodičovská láska se stává nejdůležitějším základem sexuální výchovy vlastních dětí,“ tvrdí Józef Augustyn, odborník na téma lidské sexuality a knížky sexuální výchova v rodině a ve škole. Dodává, že bez hluboké manželské lásky bývá rodičovská láska vždy nějakým způsobem omezená a zraněná. Mrzačení výchovy dětí, a tím i výchovy sexuální, spočívá v tom, že matka a nebo otec chtějí dítěti darovat individuální lásku, ale nejsou schopni darovat mu lásku společnou, vzájemnou. Tento nedostatek nemůže nahradit ani ta nejlépe vedená sexuální výchova v rodině a ve škole. Může pouze objasnit a zmírnit zranění ze vztahů s rodiči.
V dnešní době je sexuální výchova v rodině a ve škole zbytečně často spojována především s informacemi o lidské sexualitě. Skutečnou podstatou sexuální výchovy dětí je být svědkem vzájemné manželské lásky rodičů, která má také svůj sexuální rozměr. Děti se učí chovat jako muži a ženy podle toho, co odkoukají od svých rodičů. Od nich si osvojují i vztahy, které existují mezi pohlavími.
Dobře to dokazuje hrdý sedmiletý človíček, který rozhodně tvrdí: „Já až budu velký, tak se ožením. Moje žena dá dům do pořádku a já se neunavím. Nebudu svojí manželce pomáhat, protože jsem muž. Budu doma s dětmi, a když bude třeba, potrestám je.“
Najděte si na začátku nového roku chvíli času, abyste se vzájemně podívali do očí a odpověděli si na otázku: „Co opravdu chceme pro svoje děti?
Jana Šilhavá, napsáno pro týdeník Naše rodina 2007/1.
Štítky: bezpečí, děti, láska v manželství, rodiče, výchova, vztahy
Sekce: Rodina s dětmi | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
