Dívejte se jinam
26.4.2021
Známá americká novinářka Amy Sutherlandová strávila nějaký čas ve škole pro trenéry zvířat. Na otázku co nejdůležitějšího se od cvičitelů a jejich zvířat naučila odpovídá: Přemýšlet o tom, co posiluji a ignorovat to, co se mi nelíbí. To, že jsem začala přemýšlet trochu jako cvičitelka zvířat, změnilo mě a následně i mé manželství a život k lepšímu.
Jednání, které nevyvolá žádnou odezvu – vyhasne
Varianta minimálního posílení (VPM) při výcviku delfínů vypadá tak, že když delfín udělá něco špatně, cvičitelka ani nemrkne okem. Pár okamžiků zůstane v klidu bez jakéhokoli výrazu – ani se nezamračí, ani nepovzdechne a pokračuje ve výcviku. Jde o to, že jakákoli reakce – pozitivní nebo negativní – může dané chování podnítit a posílit. Pokud kousek nevyvolá žádnou odezvu, obvykle zaniká – nebo jak říkají cvičitelé, vyhasne.
Je to v naprostém protikladu k našim instinktům. Většinou totiž děláme pravý opak – špatnému chování věnujeme přemíru pozornosti a tomu dobrému žádnou. Rodiče si ani nevšimnou, když jsou jejich děti v autě potichu, ale vyletí, jakmile potomek zvýší hlas. Manželé si neděkují za malé věci, ale když jeden zapomene vynést smetí – je oheň na střeše.
Varianta minimálního posílení mi jasně ukázala, že jakákoli reakce vyvolá u druhého člověka to či ono chování. Kdykoli se můj muž doma rozčílil, nadskočila jsem, i když jeho výbuch se mnou neměl vůbec nic společného. Pokoušela jsem se ho uklidnit anebo s ním debatovat. Občas jsem došla k závěru, že jeho záchvat vzteku ukončí jedině můj vlastní řev. Potíž je v tom, že já většinou nějak zareaguji a moje reakce vyvolá nebo posílí jeho výbuch. Teprve díky výcviku zvířat jsem s tím dokázala přestat. Konečně jsem si uvědomila, čím jsem sama přispěla k hádkám s manželem.
A tak když se manžel jako o překot rozběhnul po domě při hledání klíčů nebo peněženky, přišla na řadu VPM. Slyšela jsem ho, jak se řítí z pokoje do pokoje, a vůbec jsem nereagovala. Stálo mě to hodně úsilí. Nicméně výsledek byl okamžitý a ohromující. Scottův vztek ustal mnohem dřív, než dosáhl obvyklého vrcholu, a pak jako letní přeháňka rychle odezněl.
Ignorování toho, co se mi nelíbí, vyžaduje velkou dávku sebeovládání. Nefunguje to, když jsem vzteklá, protože VMP není totéž, co ostentativní mlčení nebo studená sprcha. Spíš pokerová tvář od hlavy až k patě. Občas ode mě vyžaduje, abych nebyla vstřícná ani chápavá – a v očích některých lidí dokonce ani zdvořilá. Musím držet jazyk za zuby. Ale když použiji VMP, vztek poleví, stížnosti vyšumí a dotěrnost zeslábne. Pozitivní výsledky způsobí, že se tohle sebeovládání posiluje úplně samo.
Ignorovat nestačí, přidejte odměnu
Ignorování nežádoucího chování je ale jenom první polovina rovnice. Pokud druhý udělá něco, co chci, co se mi líbí, je potřeba přidat odměnu. Uvědomila jsem si, že můj manžel dělá spoustu věcí, které se mi zamlouvají – myje nádobí po večeři, stará se, aby auto jezdilo, nosí domů poštu — a já to pokládám za samozřejmost. Začala jsem mu za to děkovat. Poděkovala jsem, když vynesl odpadky. Když v autě zpomalil. Když hodil špinavé tričko do prádelního koše, přestože křeslo v ložnici bylo pohřbené pod polovinou jeho šatníku. Šlo o to, odměnit ho za to, co se mi líbí, a ignorovat to, co se mi nelíbí.
Sem tam mi to ujelo, ale stížnosti a kritika se dramaticky omezily. Nejdřív pro mě bylo těžké držet jazyk za zuby, ale výsledky se dostavily poměrně rychle. A jelikož byly velice dobré, posílily mé úsilí. Čím pozitivněji jsem přistupovala ke svému muži a čím méně kritiky vycházelo z mých úst, tím rychleji mizely jeho obranné reakce. Na moje prosby reagoval vstřícněji. I jeho manželská hluchota se zázračně zlepšila. Vypadal uvolněnější. A možná mi začal novým, pro něj dosud neznámým způsobem i důvěřovat.
Obecně platí, že berete-li něco jako samozřejmost – u přítele, příbuzného – může se stát, že jejich žádoucí chování zmizí kdesi v nenávratnu. Domácí práce jsou zřídkakdy odměňovány, a proto se kvůli nim tolik lidí hádá a nikdo je nechce dělat. Svými návyky a způsoby udržujeme dobré chování i jeden u druhého. Když vás někdo pochválí, určitě poděkujte. Když někdo udělá přátelské gesto, usměje se na vás nebo vám podá ruku na pozdrav, oplaťte mu stejnou mincí.
Podle knížky Amy Sutherland: Co mě výcvik zvířat naučil o životě, lásce a manželství. Portál.
Autor: Sutherland, Amy | Štítky: hádka, láska v manželství, vděčnost, vztahy
Sekce: Povzbuzení | Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
