Svatba

Nad textem manželského slibu vždycky žasnu, protože je velmi stručný, a přitom tak obsažný: „Já, František, odevzdávám se tobě, Marie, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“ A ona říká: „Já, Marie...“ píše P. Aleš Opatrný v článku pro Katolický týdeník.

Kdy se mají mladí lidé rozhodnout, že se vezmou? Teprve tehdy, když jejich vztah dorostl do následujících rozměrů:

1621. V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím. V eucharistii se uskutečňuje památka nové smlouvy, kterou se Kristus navždy spojil s církví, svou milovanou nevěstou, za niž se sám vydal.

1625. Hlavními osobami manželské smlouvy je pokřtěný muž a pokřtěná žena, svobodní k uzavření manželství, kteří dobrovolně vyjádří svůj souhlas.

1638. "Z platného manželství vzniká mezi manželi svazek svou povahou trvalý a výlučný; kromě toho v křesťanském manželství jsou manželé zvláštní svátostí posíleni a jakoby posvěceni pro povinnosti a důstojnost svého stavu" (CIC, kán. 1134).

219. Původní lidskou skutečnost manželství prožívají pokřtění díky Kristovu ustanovení v nadpřirozené svátostné formě, která je znamením i nástrojem milosti.

Křesťanský sňatek vyžaduje liturgický obřad, který společenskou formou a ve společenství vyjadřuje podstatně církevní a svátostnou povahu manželského svazku mezi pokřtěnými.

V dobách biblických byla svatba doprovázena ustálenými obřady, jejichž stopy můžeme vyčísti z některých biblických míst. Byla čistě rodinnou záležitostí, spojenou snad s přísahou ženichovou, jíž byla manželská smlouva potvrzena [Ez 16,8; Mal 2,14, sr. Tobiáš 7,12-16].

Uvádíme zde pro informaci podstatné okamžiky svatby, která vychází z tradice První smlouvy (Starého zákona) a je dodnes aplikována v židovském náboženství.