Chyby toho druhého
17.10.2019
Také často vidíte chyby u toho druhého, rozčilujete se kvůli nim a chcete, aby se změnil? Moderní psychologie nás upozorňuje na stíny v nás, a tak nás přivádí zpátky ke známému biblickému textu: Staráme-li se o třísku v oku svého partnera, měli bychom se nejdřív podívat na trám v oku vlastním.
Adam je pořádkumilovný člověk. Potřebuje, aby bylo všechno na svém místě, aby bylo všechno přehledné. Strašně ho rozčiluje, že jeho žena Monika není tak pořádná jako on. Adam chce, aby se výpisy z konta před uspořádáním odkládaly vedle telefonu a nikam jinam. Monika je tam někdy položí, ale někdy je nechá ležet na psacím nebo dokonce na kuchyňském stole. Podle Adamových zásad musí být láhev s octem vždycky ve stejném regálu a na stejném místě. Monice však stačí, když je ta láhev s octem asi někde tady. Kvůli takovým a podobným nepřesnostem se Adam strašně rozčiluje. A už vůbec nesnese, když přijde večer domů a hned v předsíni zakopne o plyšové medvídky svého syna, který se právě někde zabývá něčím úplně jiným. Nejdříve se snažili. Adam se pokoušel být tolerantnější, Monika se snažila zařídit podle jeho představ. Nějaký hloupý výpis však přece jen zůstal ležet na kuchyňském stole, nějaká hračka se dostala do předsíně a míra Adamovy tolerance opět přetekla. Časem svou snahu vzdali. Monika teď zuří a nadává Adamovi do odporných pedantů a ten jí zase říká, že je chaotická ženská a někdy dokonce bordelářka. Oba si myslí, že je to chyba toho druhého, a chtějí, aby se změnil. Oba se zasekli ve zdánlivě neřešitelném konfliktu.
Stín v nás
Proč Adama vždycky rozruší právě nepořádek? Téměř posedle vyhledává příležitost, aby se mohl rozhněvat právě na toto téma. Proslulý psychiatr C. G. Jung říká, že život se skládá z polarit, protikladů. I když se jedna stránka do značné míry rozvine, její protiklad přesto jen tak nezmizí. Když je někdo navenek velice racionální, ještě to neznamená, že se jeho citová stránka vytratila – je přesto přítomna, byť samozřejmě uvnitř a skrytě. I když je někdo velice pilný, má ve své povaze i protiklad, lenost. Tento sklon k zahálení pak stále působí jako nebezpečný nepřítel, s nímž je třeba bojovat. Jung v té souvislosti hovoří o osobním stínu. Pokud ve svém životě silně rozvineme některé vlastnosti, jejich protiklad z naší duše prostě nezmizí, zůstane v nás jako naše živoucí součást, která je však ukryta „ve stínu“. O našich stinných stránkách nevíme, jsou nám nepříjemné a ohrožují nás. Hledáme proti tomu nějaký prostředek a tento prostředek se v psychologii nazývá projekce. Jde o to, že vlastní stinnou stránku připíšeme druhému člověku a pak mu ji vyčteme.
Adam se rozčiluje hlavně proto, že v Moničině nepořádku potkává vlastní stín, svůj vlastní chaos. Z psychického hlediska to má velkou výhodu, že onen chaos ztělesňuje Monika. Když Adam bojuje s jejím chaosem, nemusí se starat o ten ve své vlastní duši. Na druhé straně však samozřejmě ničí svůj vztah. Výklad Adamova problému se týká přirozeně také Moniky, protože páry hrají ve svých problémech vždycky společně. Moničina nepořádnost je pouze jednou z jejích stránek. Jde tu spíše o vzdor proti puntičkářství, v němž se pokoušeli ji vycvičit její rodiče. Tím, že dělá pravý opak, se onoho puntičkářství nezbavila. Jen ho vytěsnila – spolu s vnitřními obrazy svých rodičů – do „stínu“ své duše. A tento stín se proti ní tvrdě postavil v Adamově podobě. U obou dochází k témuž – když se upnou na „třísku v oku toho druhého, nevidí trám ve vlastním oku“. Ničí tím svůj vztah, protože se dokážou jen vzájemně obviňovat.
Spojenci na cestě
Biblický text (Lk 6, 39–42) nám dává jednoduchou radu: „Nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ Tak jednoduché to zase není. Projekce vlastního stínu, má své psychologické vysvětlení, ale většina párů ji nevnímá. Oba se pak podobají slepcům, o nichž se v Bibli hovoří těsně před výkladem o třísce a břevnu – „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?“ Nejprve je potřeba prohlédnout. Vzít na vědomí a brát vážně psychologické souvislosti. Být čestný sám k sobě. Když prohlédnu, připustím, že pokud mě na partnerovi něco velmi zlobí, může mě to upozornit na důležitou skutečnost – na můj vlastní stín. Partnerovy „chyby“, které mě tak moc rozčilují, mě staví před mé nejdůležitější vývojové úkoly. Vytáhnout vlastní trám je sice nepříjemné a bolestné, ale když se vypořádáme sami se sebou, místo abychom bojovali s partnerem, možná jsme se významně zasloužili o svou lásku. Stanou se z nás spojenci. Místo, kde máme vzájemné třecí plochy, může být východiskem pro společnou cestu.
Pravidla přístupu k „chybám“ partnera
1. Když mě na partnerovi něco hodně rozčiluje, má to skoro vždy něco společného se mnou samotným. To, co u něj odmítám, dřímá v mém nitru a budí ve mně strach.
2. Když se budu věnovat „stínu“ ve svém nitru, hádky o „chybách“ partnera by už neměly být tak prudké.
3. Pokud „chyby“ mého partnera narušují naše soužití, měli bychom hledat řešení nebo kompromisy na úrovni jednání. To však často nestačí. Daří-li se to jen velmi obtížně nebo vůbec ne, pak naše hádky o „chybách“ může ovlivnit, když se každý z nás podívá na „stín“ ve svém nitru, bude mu čelit a pokusí se jej laskavě přijmout.
Podle Hanse Jellouschka: Pravidla Lásky (Portál 2003) připravila Jana Šilhavá,
psáno pro týdeník Naše rodina 2004/15.
Autor: Jellouschek, Hans | Štítky: obtíže v manželství, očekávání, odpuštění, poznávání, přijetí, rozdíly
Sekce: Krize v manželství | Čas známosti
| Tisk
| Poslat článek známému
