Mýty o umírání doma
3.11.2022
K životu v rodině neodmyslitelně patří nejen začátek života, ale i jeho konec. Právě v péči o své nejbližší, býváme často nejistí. Nezanedbáme něco podstatného? Budeme to umět? Vydržíme se silami? Poznáme, až nastane konec? Nabízíme odpovědi odborníků na nejčastější otázky a jejich zkušenost, že nejde jen o smutek, bolest a ztrátu: Umírání, stejně jako zrození, je pro celou rodinu velkou příležitostí k pozitivním prožitkům.
● Lidé mají umírat v nemocnici proto, aby jejich nemohoucnost neviděli jejich nejbližší, zvláště pak malé děti.
Když se člověk narodí na svět, umějí se o něj nejlépe postarat jeho nejbližší. Podobně je tomu i na konci života. Umírající člověk potřebuje ty, kteří jej mají rádi a rozumějí mu. Těm, kteří se v této důležité době o něj starají, pomáhá tato zkušenost vyrovnat se nejen s jeho smrtí, ale i se svojí vlastní smrtelností. A děti, které vidí své rodiče pečovat něžně a trpělivě o babičku nebo dědečka, budou schopné v budoucnu podobně samozřejmě posloužit rodičům nebo jiným blízkým lidem.
● Doma není možné poskytnout umírajícímu tak kvalitní odbornou péči jako v nemocnici, snadno se něco zanedbá.
V naprosté většině případů je pro umírající nejdůležitější to, že jsou v laskavé péči svých nejbližších a nejsou mezi cizími lidmi a v cizím prostředí. Odborníci, kteří poskytují doma vysoce odbornou paliativní péči, jsou pak rodině oporou i při zvážení případné hospitalizace, pokud je opravdu nezbytná.
● Paliativní péče je na místě jen, když už tzv. „nezbývá žádná naděje“.
Když se blíží život ke konci, nabízejí se dvě možnosti: upadnout do beznaděje, protože život už ztratil smysl, nebo prožít zbývající čas co nejplněji. Paliativní péče pracuje s nadějí: nabízí pacientovi účinnou úlevu a rodinám pak možnost společně naplnit, nebo uzdravit vzájemné vztahy tak, aby se na prožitý čas dalo ohlédnout s vděčností a s vědomím, že tato doba měla smysl a že bylo uděláno všechno, co uděláno být mohlo.
● Paliativní péče je určena pouze nemocnému členu rodiny.
Paliativní péče je péčí komplexní a je zaměřená na celou rodinu. Hospic poskytuje zdravotnické, sociální, duchovní i psychologické služby rodině v době pacientovy nemoci a ani po jeho smrti péče nekončí. Různě dlouhý čas se pracovníci a dobrovolníci hospice věnují doprovázení pozůstalých v jejich smutku a pomáhají jim hledat nové jistoty a naděje.
● Pracovníci hospice mohou pomoci umírání urychlit nebo zpomalit.
Paliativní péče umírání nijak neurychluje ani nezpomaluje. Stejně jako při příchodu člověka na svět jsou přítomni lékaři a porodní asistentky se svými zkušenostmi a odbornou péčí, provází paliativní tým člověka na konci jeho života a je připraven odborně zvládat příznaky, které umírání provázejí.
● Péče o umírajícího doma je pro rodinu vyčerpávající a nepřináší jí žádnou radost.
Péče o umírajícího je skutečně náročná a klade na síly rodiny a na vztahy mezi členy rodiny veliké nároky. Často jsou to však právě tyto nároky, které v nás probudí hluboce lidskou touhu po službě blízkému. Dokážeme-li pomoci a uděláme-li, co můžeme nejlepšího, přinese nám to radost a vděčnost a pomůže překonat těžké období zármutku, které přijde po smrti. Víme, že jsme udělali, co jsme udělat mohli.
● Nepřejeme si, aby nás blízcí viděli zubožené, museli nás krmit a přebalovat.
V době, kdy máme dost sil na to, abychom byli samostatní, hledíme na tyto základní věci s despektem či nechutí. Když ale síly ztrácíme, ba zbude jich jen velmi málo, jsme vděční za to, že nám pomáhají právě ti, kterým nemusíme nic vysvětlovat, před kterými nemusíme nic skrývat a kteří nám slouží s láskou. I pro ně je tato situace velmi důležitá.
● V posledních dnech života člověk nic nevnímá, je tedy jedno, kdo se o něj stará.
V posledních dnech života zbývá opravdu málo sil, ale člověk nepochybně vnímá do poslední chvíle několik základních věcí: že je doma a že ten, který je s ním a stará se o něj, mu rozumí i beze slov. Na slova už síly nejsou, ale umírající téměř do poslední chvíle vnímá naši přítomnost a slyší naše slova. Nejdůležitější věty: „Děkuji ti. Odpusť mi, prosím. Odpouštím ti. Mám tě rád.“ nemají zůstat nevyřčeny.
Zdroj www.cestadomu.cz
Štítky: nemoc, obtíže v manželství, rodina, smrt
Sekce: Úmrtí partnera | Věrnost | Úcta | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
