Když ty nejsi ty
15.6.2020
Zajímavý podnět k sebepoznání a pochopení obtíží ve vztazích s nejbližšími nabízí nizozemská psycholožka Anita de Nennie. Ukazuje, jak svou nepoznanou bolest zkoušíme hodit na druhé, aniž bychom to dělali naschvál, a druzí zase nám, aniž by to dělali naschvál oni. Hodně bolesti z projekcí najdeme ve dlouhodobých svazcích. Nechápeme, odkud se chování toho druhého bere a proč na ně tak silně reagujeme.
Všichni máme vytěsněné ošklivé pocity, kterých si nejsme vědomi. Tyto pocity se ale chtějí dostat zpátky do vědomí, a tím silně ovlivňují naši duši i naši mysl. A tento vliv způsobuje, že znovu vytváříme bolestivé situace s lidmi, kteří jsou kolem nás, a když se nám jejich chování nehodí, tlačíme je do role, kterou pro danou situaci potřebujeme.
Co je za oponou
Nesestáváme pouze z osoby, kterou známe jako já, osoby, o níž mluvíme, nýbrž ještě z části, kterou nedokážeme přímo vnímat, avšak která skrze naše chování rozhoduje. Hlavně v raném dětství do nevědomí schováváme všechny pocity, které jsou v danou chvíli příliš bolestivé. V podstatě nezbytně se občas cítíme opuštění, máme potřeby, které nikdo nevidí nebo neslyší a své prostředí vnímáme jako nebezpečné. Proto je pro nás životně důležité co nejvíc napodobovat vlastní rodiče, přizpůsobovat se a bouřit jen tehdy, nebude-li nás to ohrožovat.
Znamená to, že naše pocity jako hněv, smutek, sklíčenost, nevrlost nebo radost je třeba skrýt nebo vytěsnit. Stane se naší druhou přirozeností vystupovat v rodině způsobem „jak si mě přejete“ a naše strádání nechat zmizet. Nevědomí zahrnuje také zdroj naší životní energie, a tím i silných impulzů a spontaneity.
K sebepoznání můžeme dospět tím, že si posvítíme na obsah nacházející se za oponou, abychom se tak na vědomé úrovni mohli stát celistvějšími. Od malička jsou nám přidělovány role, které jsou spojené se skrytými vlastnostmi za oponou, jež jsou jejich protějškem:
- Sluníčko v domě má za oponou samotářskou, smutnou a negativní povahu.
- Úspěšný má za oponou strach, že zklame, neuspěje.
- Neviditelný má za oponou hlučnou, pozornost přitahující povahu.
- Důvěrník má za oponou velkou nechuť nést jakoukoli zodpovědnost za ostatní.
- Opora a ochrana má za oponou někoho, kdo chce všemu dát vale.
- Černá ovce má za oponou velkou potřebu ocenění, lásky a pozornosti.
Díváme se skrze své vlastní brýle
Po celý život se budeme snažit získat to, co jsme si dříve s takovou lítostí museli odepřít. Bude to ovlivňovat naši volbu partnera a přátel. Bude to mít silný vliv na pocity lásky, ale i na velká zklamání. Na základě uložených zkušeností za oponou totiž projikujeme své vlastní obrazy na vnější svět a připisujeme druhým své nepovolené chování. Tak můžeme to, co sami nesmíme, odsuzovat u druhých. Především situace, ve kterých se cítíme závislí, u nás vyvolají silné projekce skrze jasnou asociaci s naším dětstvím.
Pravděpodobně se bude stávat, že lidi odmítneme, budeme je pokládat za nesympatické či jinak nepřitažlivé vinou vlastních projekcí, které si umíme jasně zdůvodnit a pokládáme je za zcela oprávněné. Projekce nám znesnadní, abychom lidi a situace hodnotili vyváženě – očividně v některých situacích reagujeme přehnaně. Náš strach a hněv kvůli naší dalekosáhlé závislosti jsou často skryty velmi hluboko za oponou a naše útoky se během našeho života rozšíří skrze projekci a přenos na lidi, kteří nemají s příčinou nic společného.
Jak rozpoznat přenos a protipřenos
Naše potřeba bezpečí je tak velká, že ji žádný rodič nemůže na sto procent uspokojit. Ale platí, že žádný rodič nedělá chyby schválně. Ať se stalo cokoli, kdyby to byli mohli udělat lépe, byli by to také lépe udělali. A tak všichni máme bolestivé pocity pocházející od dětí za oponou, jež utrpěly újmu a do jisté míry je tam také držíme. Svůj vlastní přenos nemůžeme rozpoznat. Všichni to děláme nevědomky. Dokud si neuvědomíme síly, které v nás běsní. Že my sami přenášíme „zlé lidi“ ze svého dětství na ostatní.
Přijímání projikovaných šípů druhých lidí, jež pocházejí z ošklivých prožitků, není žádná legrace. Svou reakci na přijímání projekcí a přenosu druhých lidí nazýváme protipřenosem. V podstatě se jedná o to, že my lidé dáváme takřka pořád přednost tomu, abychom si od bolestivých pocitů, jež se nacházejí za oponou, ulevili bez přemýšlení, skrze druhého. Hledáme příčiny ve svém okolí místo v sobě. Je to lepší než si muset uvědomit, že hodně předsudků pochází z naší vlastní skryté bolesti, hněvu, frustrace a smutku. Raději to hodíme na krk druhému, než abychom se tomu postavili čelem a odvážili se cítit. Jsme dokonce ochotní vláčet s sebou vytěsněné potíže ostatních – i to nás vzdaluje od nás samých. Od narození jsme byli zvyklí obětovat svoji osobitost ve prospěch okolí, na němž jsme závislí v rámci přežití.
Je rozumné mít na paměti, že se přenos může odehrávat všude. Jakmile se vás někdo svými slovy pocitově dotkne, může být ve hře aspekt vztahu rodiče a dítěte. Komunikujeme spolu nejen svou vědomou částí, ale i svým nevědomím. A ona nevědomá část za oponou umí bezchybně vycítit, jak to vypadá s nevědomou částí druhého člověka. Počítejte s tím, když jste s někým mluvili, že jste si nevyměnili pouze slova, ale také pocity, některé jasně rozpoznatelné, jiné skryté. Proto si co možná nejčastěji uvědomujte skryté pocity, jež ve vás druhý vyvolává, především ve styku s lidmi, kteří jsou pro vás důležití. Jaký pocit ve vás setkání zanechalo…
Odpověď na otázku, co se mnou ta osoba dělá, vede k uvědomění si, v jaké roli se nacházíme. Za přidělenou rolí se vždycky schovává zraněné, ztrápené dítě, ale náš protějšek se s ním možná ještě nechce seznámit. A pokud máte v sobě za oponou přecitlivělé dítě, jež daný pocit vyvolává, nastal čas dopřát mu kýžené uznání.
Když si uvědomíme, co ostatní dělají s námi a co my děláme s nimi, pomůže nám to osvobodit se od všech pocitů a emocí, které na nás byly naloženy a které nás vzdalují od nás samých.
Více Anita de Nenie: Když ty nejsi ty. Portál, 2020.
Autor: de Nennie, Anita | Štítky: bolest, obtíže v manželství, pocity, vztahy, zranění
Sekce: Čas známosti | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
