Manželství nejsou sešlapané boty
30.5.2024
Svatba u nás už není společenskou nutností. Manželství se nejen neuzavírá, ale je mnohými považováno za překonané, zbytečné a nespolehlivé. Je to přece naše věc ! – řeknou ti dva.
Proč se brát, když se tolik manželství rozvádí? Potřebujeme na svou lásku papír? A co si mám představit pod tím, když katolíci označí manželství za svátost? To je proto, že mají svatbu v kostele?
Manželství není jen lidský vynález
Na to všechno se dá reagovat moralizováním, nebo také pokrčením ramen a jakousi kapitulací před tím, co „se“ dnes myslí, dělá a nedělá. Nejsou to ale všechny možnosti. Lze také přemýšlet o tom, kdo je člověk, na čem stojí manželství a co lidem život v manželství skutečně přináší. Z toho potom může vzejít i pochopení skutečnosti, že manželství je svátost.
Křesťanství nevidí v člověku jen hříčku přírody či kombinaci genů. Spolu se židovstvím na základě Starého zákona věří, že člověk je stvořen k obrazu Božímu. A že je pro člověka velmi dobré, když „opustí otce a matku a přidrží se své manželky“, což platí oboustranně. Křesťané mají tuto větu ještě potvrzenou Pánem Ježíšem s významným dodatkem: „Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje“. Jinak řečeno – to, co nazýváme manželstvím, není jen lidský vynález, není to jen jakási naše domluvená hra, kterou milý Pán Bůh snad toleruje, ale je to něco, s čím ve své moudrosti počítal a počítá. Co je tedy pro člověka dobré, protože skutečné dobro Bůh nesporně chce.
Ovšem Bůh ví o křehkosti, hříšnosti a nestálosti člověka. A křesťanství s tím realisticky počítá. Křesťané věří, že Bůh poslal svého Syna jako osvoboditele od hříchu a jako dárce darů pro dobré vedení pozemského života. Tato Boží péče a tato obdarování jsou Bohem nabízeny a člověkem přijímány ve svátostech. Tedy ve skutečnostech, kde si můžeme být jisti Boží přítomností, která je posilující a pomáhající. Začíná křtem, pokračuje biřmováním, eucharistií a u mnohých svátostí manželství. Pokud se tedy dva doposud svobodní křesťané rozhodnou k věrnému celoživotnímu svazku, který v církvi uzavřou (podstatná je církev, nikoliv kostel, ten je ovšem zpravidla nejvhodnějším místem!), začíná svatbou jejich život ve svátosti manželství. Čili jejich zcela závazná společná cesta, kterou nastoupili oni dva spolu s Bohem. Ten se projevuje v jejich životě jako světlo, posila a pomoc.
Péče o dobré manželství je zásadní životní úkol
Zůstává ovšem stále možnost volit svobodně dobro či zlo. Takže to, co má být žito věrně, může být lidskou nevěrností porušeno. Láska, úcta a věrnost v manželském svazku mohou být zraňovány. Je tedy na manželech, jestli budou u Boha hledat pomoc a odpuštění, jestli se nechají sami inspirovat jeho milosrdenstvím, jestli budou dávat Bohu za pravdu, aby to, co jejich společný život poškozuje, překonali.
Na tom všem závisí stabilita svazku a jeho schopnost překonávat překážky. A na tomto překonávání a věrném soužití závisí životní štěstí manželů, a ještě ve větší míře štěstí jejich dětí. Nic lepšího než stabilní manželství pro život v páru a pro výchovu a růst dětí není. To neřekne jen každý kněz, ale také mnohý manželský poradce či psychoterapeut, který se snaží pomáhat těm, jejichž manželství ztroskotalo nebo jejichž děti nemají to štěstí, že vyrůstají či vyrostly ve stabilní úplné rodině. Proto stojí za to se nejen k manželství odhodlat, ale vzít péči o jeho dobrý celoživotní průběh jako zásadní životní úkol. Nestačí si jen přát, „aby to bylo hezké“ – a po čase nebo při potížích vše odhodit jako sešlapané boty, které vyšly z módy. Jde o živé lidi a jedinečný lidský život.
Mons. Aleš Opatrný
Článek vyšel v Katolickém týdeníku 2019/19 viz www.katyd.cz
Autor: Opatrný, Aleš | Štítky: láska v manželství, obtíže v manželství, smysl života, svátost manželství, výchova
Sekce: Svatba | Věrnost
| Tisk
| Poslat článek známému
