Jsou dohodnuté sňatky platné?
20.4.2020
V rámci rozhovoru snoubenců nad tématem svobodné vůle, jedné z podmínek platnosti manželství v katolické církvi, padla i otázka, zda lze považovat domluvené sňatky za platné? Jsou myšlena manželství, kdy sňatek dohodnou rodiče a např. nevěsta vidí ženicha poprvé až na svatbě.
Je platné, pokud se sňatkem souhlasí pouze z poslušnosti nebo lásky k rodičům? A jak brát platnost manželství v královských rodinách, kde ke sňatku docházelo často z mocenských důvodů?
Je potřebné rozlišovat platnost před Bohem a platnost před církví. Církev sice dostala od Ježíše Krista pravomoc svazovat a rozvazovat (tedy činit závazným anebo naopak udělovat dispenz či privilegia), avšak to se týká pouze církevních, nikoli Božích záležitostí, a pouze toho, co se odehrává v přítomnosti, tedy v živém společenství.
Platí to i pro manželství – jeho platnost může posuzovat pouze u živých párů, protože pouze u nich existuje možnost tázat se a prokazovat, zda byla v okamžiku uzavírání manželství jejich vůle svobodná nebo nikoli. I u dohodnutých manželství totiž nelze automaticky vyloučit, že se děti v duchu tehdejší doby dobrovolně nepřizpůsobily konvencím, které byly nejen v šlechtických rodech, ale i v chudých rodinách běžné. Neduhem naší doby totiž je, že všechno chceme posuzovat pouze podle sebe, podle současných měřítek, a nejednou i podle svých, často subjektivních představ o pravdě, nebo dokonce i o lásce.
Podstatné je žít v lásce od okamžiku svatby
K tomu patří i domněnka, že manželství se platně uzavírá pouze tehdy, když se dva lidé milují. Podstatným prvkem platného manželství však podle učení katolické církve není to, zda jej snoubenci uzavírají v lásce, ale zda se k lásce a věrnosti zavážou do budoucna, tedy že v lásce budou žít od okamžiku svatby.
Mimochodem nelze nevidět i velký rozdíl v trvanlivosti manželství kdysi a dnes. V současné době u nás manželství sice většinou vznikají v lásce, avšak do budoucna slíbená láska se pak často vytratí, protože se nepěstuje a pod láskou se představuje něco jiného, než to, co pod ní myslí Bůh. Naopak kdysi se do manželství často, nebo dokonce většinou vstupovalo bez lásky, ale dotyční si byli vědomí toho, že mají brát život zodpovědně, že lásce se nejen dá, ale i musí učit, a velmi často se oba celý život učili jak lásce, tak zodpovědnosti, z ní plynoucí.
Takže shrnuto: církev nikdy neposuzuje platnost manželství, jejichž jedna nebo i obě strany jsou již zemřelé. A ani do budoucna je posuzovat nebude. Církev má být živým společenstvím a jako takové se má zabývat živou, aktuální přítomností a v rámci toho též tím, jak žít manželský slib. Minulost jí není svěřena k posuzování ani k soudu, tu již má přenechat Pánu Bohu.
P. Miloš Szabo, mimo jiné je autorem knihy Manželství to je také slib.
Autor: Szabo, Miloš | Štítky: manželství - platnost, odpovědnost, rodiče, růst
Sekce: Svatba | Krize v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
