Zamyšlení nad manželským slibem
21.7.2022
Manželský slib patří mezi nejzávažnější životní závazky. Text slibu, ke kterému se zavazují snoubenci v kostele, má velmi hluboký obsah. Proto má smysl zamyslet se nad každým slovem, abychom za ním mohli skutečně stát. Slavnostní chvíli a intimitě vztahu může prospět, dokážeme-li ho říci zpaměti.
Odevzdávám se tobě znamená: odevzdávám ti svoje touhy, naděje, svoji budoucnost, vydávám se ti na milost, a nemilost, nenechávám si otevřená žádná zadní vrátka. Znamená to, že už si nikdy nebudu moci dělat jen to, co chci já bez ohledu na tebe a myslet jen na sebe.
Ještě obtížnější je to druhé – přijímám tě: se vším, co k tobě patří. S tvou minulostí, s rodiči, příbuzenstvem, přáteli. Přijímám tě také s celou budoucností, o které jen málo vím, jak se budeš vyvíjet a měnit, s případnou nemocí atd. Podmínky si nelze klást (například: Přijímám tě, ale jen když nebudeš protivný, až zestárneš. Přijímám tě, ale jen zdravého, schopného, úspěšného, jinak ne atd.) Přijímám tě, znamená, přijímám starost a odpovědnost za tvůj růst ke spáse, přijímám svou zodpovědnost za tebe.
Slibuji – to je uvědomělý a dobrovolný závazek po zralé úvaze, nelze vzít zpět, neboť tvůj partner na něm staví celý svůj další život. Manželský slib vyžaduje symetrii, to znamená, že musí být oboustranně neodvolatelný. Tvůj partner, má-li do vztahu investovat „všechno“, potřebuje k tomu mít pocit jistoty, že necouvneš.
Že ti zachovám, to znamená, že budu pečovat o prohlubování a rozkvět, nedopustím, aby vyprchaly.
Lásku – to není zamilovanost. Láska, to je chtít dobro druhého. Znamená to ochotu přinášet oběti, je to rozhodnutí překonávat obtíže. Projevuje se především ve všedním životě.
Úctu – často se na ni dnes zapomíná. To slovo zní dnešním uším zastarale. Má-li mít člověk někoho rád, musí si ho vážit. Jestliže člověk nemá k někomu dostatek úcty, špatně se mu s ním žije. Ale je také potřeba chovat se tak, aby ke mně partner mohl mít úctu. Ale úctu je třeba partnerovi zachovat, i když je v krizi, i když nejedná dobře. S Boží i mojí pomocí se z toho může dostat. Mluvíme o vnitřní úctě, která spočívá, v tom, že na druhém stále vidím něco, pro co ho obdivuji.
Věrnost – je vlastně celkový životní postoj, není to věc citu, rozumu nebo dobrého vychování, je to věc vůle. Otázkou věrnosti je věrné dodržování toho, co si slíbili – viz předchozí část slibu. Věrnost je například v tom, že jeden nepřestává věřit v partnerovy dobré úmysly, v jeho schopnost a možnost se zlepšit. Ta důvěra dodává velkou sílu a motivaci ke změně. Skrytou nevěrou je řešení manželských problémů mimo manželství, nechávání si toho, co mě tíží, pro sebe. Je to důsledek toho, že není dodržován řád lásky: první a nejbližší člověk na zemi je můj manželský partner.
Že tě nikdy neopustím – to je také obsaženo ve věrnosti. Neznamená to jen neodejít z domu, ale také nenechat partnera v jeho trápení bez pomoci, nebýt k němu lhostejný.
Že s tebou ponesu dobré i zlé – to je také součástí věrnosti. Nelze si vybírat jen něco. To se obvykle dělá ve volnějších vztazích, jako je poměr druh-družka, nebo když se páry jen sestěhují. V manželství to však nejde. Mají-li být manželé sjednoceni, prožívají všechno společně.
Až do smrti – smrtí jednoho z partnerů manželství končí, manželský slib pozbývá platnost (Mk 12, 25). Ale do té doby nic jiného svatební slib neruší. Trvalost vztahu na cely život je požadavek přiměřený významu a hodnotě manželského vztahu. Jestliže se někdo plně dává druhému člověku, nemůže to být jen do doby, než se omrzí.
K tomu ať mi pomáhá Bůh – touto větou oba manželé zvou a přijímají do svého vztahu také Boha. Ani křesťané nejsou ušetřeni pokušení, slabostí, pádů a krizí, ale mohou se opírat o Boha. Bůh je v jejich manželství činný.
Zdroj: Příprava snoubenců na manželství, Ladislav Traxler a kol. Pardubice 1992.
Autor: Traxler, Ladislav | Štítky: manželský slib - obsah, svatba - církevní, svatební obřady
Sekce: Svatební obřady | Povzbuzení | Příprava na manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
