Další dokumenty církve

Postmoderní a globalizovaný individualismus přispívá k takovému životnímu stylu, který oslabuje rozvoj a stabilitu vztahů mezi lidmi a rodinným svazkům bere jejich přirozený ráz.

Je zřejmé, že v některých místech zavládlo duchovní „zpustošení“, které je plodem společenských zřízení, jež se chtějí utvářet bez Boha anebo ničí své křesťanské kořeny. Tam se „křesťanský svět stává neplodným a jeho nadměrně využívaná půda se vyčerpá a mění v poušť“.

11. První novinka biblické víry spočívá, jak jsme viděli, v obrazu Boha. Ta druhá, která je s první hluboce spjata, spočívá v obrazu člověka. Biblické vyprávění o stvoření hovoří o samotě prvního člověka Adama, k němuž chce Bůh přidružit pomoc.

Situaci snoubenců v dnešní době reflektuje Směrnice České biskupské konference pro přípravu na svátost manželství, vydaná v roce 2017. Nejedná se o vzorovou přípravu ani o sbírku katechezí pro snoubence, ale o zásadní orientační text, ze kterého citujeme:

85. Synod cítil nutnost zdůraznit rovněž vztah mezi Božím slovem, manželstvím a křesťanskou rodinou. Právě „hlásáním Božího slova odhaluje církev křesťanské rodině její pravou totožnost, to, čím podle Pánova plánu je a má být".

5. Pokud katechumen žije v civilně uzavřeném manželství s osobou nepokřtěnou v katolické církvi a toto manželství je pro oba dva manželstvím prvním (tedy v manželství přirozeně platném), není třeba jejich manželství po křtu zplatňovat.

97. „Nezcizoložíš” (Ex 20,14; Dt 5,18). Původní přikázání sledovalo hlavně společenský cíl: zajistit stabilitu rodiny i širší rodové pospolitosti. To je cíl, který, aniž je snad třeba to upřesňovat, neztratil nic ze své aktuálnosti a naléhavosti. I v tomto případě Ježíš rozšiřuje dosah zákazu, a to až k vyloučení veškeré, i činem neprojevené, žádostivosti, směřující k manželské nevěře, a k prohlášení mojžíšského příkazu o rozluce za neúčinný (Mt 5,27-32).

123. V Mt 5,31-32 říká Ježíš: „Také bylo řečeno: Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list. Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se svou ženou - mimo případ smilstva -, uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.“ Komentář k tomuto Ježíšovu ustanovení najdeme v jedné jeho polemice s některými farizeji.

153. Jiný promyšlený text (1 Kor 7,1-39) ukazuje ještě lépe, na ožehavé otázce, která ve společenství nově vyvstala, jak provést rozlišení v praxi. Otázkou bylo posouzení příslušné hodnoty různých životních stavů vzhledem ke křesťanské etice. Pavel tady rozlišuje čtyři typy pravidel, jejichž závaznost lze uspořádat sestupně.

27. Hovoří se běžně o „velikosti i ubohosti" lidské osoby zároveň. Ve Starém zákoně se tyto dva termíny jako charakteristika stavu člověka nevyskytují, ale vyskytují se tam odpovídající výrazy:

Přes mnohé mylné názory a postoje je dnes manželské společenství, ve kterém manželé usilují o partnerské společenství, zakoušeno jako humánní podoba manželství. Manželé prožívají partnerské manželství jako obzvláštní prostor pro zakoušení osobní náklonnosti a bezpečí, který je zároveň otevřen jak pro zodpovědné předávání života, tak i pro setkávání se s přáteli a známými, pro účast na kulturním a společenském životě, pro práci a povolání.

„I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby (…).‘ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,26–27) Lidstvo je zde popsáno jako bytí, které se od svého počátku projevuje ve vztahu muže a ženy. Toto podle pohlaví rozdělené lidstvo je výslovně prohlášeno „obrazem Božím“.