Přerušte cyklus domácího násilí
19.11.2018
Domácí násilí není pouze soukromou záležitostí dvou dospělých. Týká se i ostatních členů rodiny – hlavně dětí, které jsou bezmocnými svědky traumatického pouta. Jednou vidí mámu a tátu ve fázi líbánek, jenže druhý den táta dostane záchvat zuřivosti a mámu zbije. Je velmi pravděpodobné, že v dospělosti také propadnou destruktivnímu chování anebo navážou vztah s agresorem. Cyklus se může opakovat po řadu generací.
Existují studie, podle nichž děti v dospělosti napodobují a kopírují životní styl, v němž vyrůstaly. Pokud vyrůstaly v rodině, kde bylo domácí násilí normou, mohou považovat týrání za projev lásky a s vyšší pravděpodobností navážou vztah s agresorem.
Varovná znamení
Dianne Schwartzová, která sama prošla bolestnou zkušeností domácího násilí, se dnes věnuje pomoci obětem. Výsledkem jejího zkoumání a rozhovorů je dvanáct otázek, které upozorní na nebezpečné oblasti, ve kterých se násilí projevuje.
● Když se vás přijde na něco zeptat, uslyší: Běž se zeptat táty?
Pokud vždycky stavíte muže do pozice toho, kdo zná na všechno odpověď, jako byste dítěti říkala, že na vašem názoru nezáleží. Ztrácíte tak příležitost ke komunikaci. Vaše dítě má důvod, proč se přišlo zeptat právě vás a chce slyšet vaši odpověď.
● Dovolíte manželovi, aby pronášel o dítěti urážlivé poznámky?
Destruktivní poznámky snižují sebeúctu dětí, takže vás nakonec začnou nenávidět. Protože je nebráníte, dovolíte to, protože si to u něj nechcete rozházet? O koho se mají opřít, když ne o vás?
● Odrazujete děti od samostatného rozhodování?
Potkali jste někdy dospělou ženu, která se spoléhá na to, že o každé záležitosti v jejím životě rozhodne někdo jiný? Zřejmě bychom v její minulosti našli rodiče, kteří kontrolovali každý její pohyb. Během dospívání je potřeba povolit otěže mateřského pouta a nechat děti přiměřeně rozhodovat!
● Slídíte dětem v osobních věcech, neponecháváte jim soukromí?
Každá lidská bytost si zaslouží, aby měla v osobním životě prostor, kam ostatní nemají přístup. Zápisky, deníky nebo dopisy by měly být pro vaše oči tabu. Nedůvěra, kterou vyjadřujete, není znamením lásky, ale kontroly. Tím je vychováváme k tomu, aby podobné chování jiných přijímaly, protože to dělají „ve jménu lásky“.
● Odpovíte okamžitě „ne“, když se vás děti zeptají, na dovolení něčeho?
Tento sklon kontrolovat a řídit vyvolává vzpurnost a nepřátelství, které nakonec poškodí vaše vztahy.
● Zacházíte s příslušníky opačného pohlaví opovržlivě?
Pokud je táta agresivní a označuje všechny ženy nadávkami, nebo pokud se máma chová, jako by byli všichni muži nedůvěryhodní, pak jejich synové budou v urážkách pokračovat a dcery je budou od jiných mužů přijímat. Chceme-li, aby náš potomek měl úctu k jiným, musíme mu jít příkladem.
● Trousíte o svém bývalém muži hanlivé poznámky?
Svůj vztah s partnerem byste měla oddělovat od vztahu, který je mezi ním a dětmi. Musíte je nechat, aby si vytvořily vlastní pouto bez ohledu na vaše pocity. Pokud je postavíte doprostřed bitevního pole, ovlivníte tím jejich schopnost navázat v budoucnu stabilní vztah.
● Děláte ze svého dítěte obětního beránka rodiny?
To se stává v dysfunkčních rodinách často. Dítě pak může za každou potíž a výsledkem je, že přijde o veškerou sebedůvěru.
● Propadáte záchvatům vzteku?
Všímejte si, co se stane, když vzteky vyletíte. Přátelé a rodinní příslušníci se rozutečou a schovají, nebo se vám snaží vyhnout. O to vám přece šlo, kontrolovat ostatní svým jednáním? Jenže díky téhle pochybné moci nevypadáte inteligentně ani moudře, jenom agresivně. Musíte tohle nedůstojné chování ovládat – nejen kvůli sobě, ale kvůli svým dětem, které vás pozorují a učí se.
● Skutečně nasloucháte, když si s vámi povídají?
Neznamená to předstírat, že posloucháte a přitom jen čekáte, až se na chvilku odmlčí, abyste jim mohli skočit do řeči a sdělit jim svůj názor. Znamená to naslouchat slovům svých dětí a skutečně sledovat, co povídají. Poskytuje vám to možnost hodně se dozvědět o tom, jak uvažují a v jakém jsou právě rozpoložení, a rovněž jim dát najevo, že se o vás mohou opřít. Pokud jim neposkytnete oporu vy, najdou si někoho jiného, kdo jim ochotně popřeje sluchu – a mohl by to být někdo, komu by jejich blaho na srdci neleželo.
Musíme začít u sebe
Při výchově dětí se všichni dopouštíme chyb. Je však důležité, že se snažíme, jak nejlíp umíme. A pokud jsme udělali velké chyby, protože jsme sami vyrůstali v dysfunkční rodině, i pak můžeme škody odčinit. Můžeme si se svými dětmi popovídat a povědět jim, že je máme rádi a záleží nám na nich. Můžeme si udělat chvilku a komunikovat s nimi jako rovný s rovným, bez odsuzování, aby se cítily doceněné.
Pokud žijeme s tyranem, měly bychom se podívat, jakou škodu násilí páchá na našich dětech. Pokud budeme s násilníkem dál žít, nevědomky své děti učíme, že je to přijatelné. Pokud chceme cyklus domácího násilí přerušit a své děti ochránit, musíme s tím začít u sebe.
Podle Dianne Schwartz: Týraná připravila Jana Šilhavá
HELP LINKA STOP NÁSILÍ 608 00 4444
Program zaměřený na zvládání vlastní agrese ve vztazích viz www.nasilivevztazich.cz/ Služby jsou poskytovány bezplatně.
Autor: Schwartz, Dianne | Štítky: násilí, děti, výchova, vztahy
Sekce: Krize v manželství | Čas známosti
| Tisk
| Poslat článek známému
