Zůstaň, kde jsi
4.4.2024
Lze se naučit milovat sebe samého? Není to pokrytectví a sobectví? Příběhy ukazují pohledy na to, co můžeme konkrétně udělat. Před lety jsem byl na návštěvě u paní, které jsme od dětství říkali teto. Jednoho krásného červencového večera teta vzpomínala na svůj život a já si dodnes některé její životní moudrosti pamatuji.
„Vdávala jsem se docela mladá a nemohu říci, že to bylo z nějaké ohromné lásky,“ začala teta popisovat svůj životní příběh. „Strejda byl pohledný muž, u kterého jsem prožívala pocit bezpečí, a měl o mne vytrvalý zájem. Jistě jsem se mu líbila. Prvních několik let po svatbě jsem byla šťastná. Dá-li se tak označit období, kdy v jednom kole kojíte a staráte se ve dne v noci o dvě malé děti. Strejda v té době ještě studoval, žili jsme skromně, ale spolu.
Osobní vztah se vytrácel
Zásadní zlom nastal po jeho nástupu do práce. Strejda byl mladý, měl vysokou školu a nabídli mu dobře placenou práci s jedinou podmínkou, že musí vstoupit do strany. Dobře věděl, že s tím nesouhlasím, ale příliš se se mnou neradil. Zlákala ho možnost dobrého postavení v práci, a tak do KSČ vstoupil. Prostě se rozhodl a udělal to.“
„Toto rozhodnutí nás od sebe velmi vzdálilo,“ pokračovala teta. „Nebyla jsem nějakou aktivní křesťankou, ale základní povědomí o tom, co je dobré a co ne, jsem měla. A jak rostla jeho moc v práci, tak stejně rychle se vytrácel náš osobní vztah. K tomu všemu se strejda občas vracel domů opilý. Několik let jsem se svou životní situací bojovala. Střídal se ve mně vztek s bolestí, propletený s úplnou bezmocí. Chtěla jsem tolikrát odejít, ale říkala jsem si, kam asi půjdu se dvěma malými chlapci. Také mne trápilo, že by chlapci vyrůstali bez otce a nevěděla jsem, zda bych je uživila.
Cítila jsem se hodně sama a současně jsem si uvědomovala, že jediné možné řešení je ukryto ve mně samotné. Postupně jsem si uvědomila, že musím opustit své způsoby, jak situace řeším. Byly to únik nebo útok. Poznala jsem, že žádná z nich k dobrému výsledku, který jsem si tak přála, nepovede.
Nejvíc zraňují situace, které otvírají neuzdravené rány
Nakonec jsem přišla na to, že moje vnitřní štěstí není až tak zcela závislé na mém okolí. Uvědomila jsem si, že odejít znamená vzdát to a že se tím stejně nic nevyřeší. Svoji bolest a konflikt bych si nesla s sebou a ještě bych byla tou špatnou, která rozbila rodinu. Přijala jsem to jako svou životní cestu. Cestu, která nebude snadná, ale věřila jsem, že má naději na úspěch. To přijetí mé situace mi velmi pomohlo. Postupně jsem opustila svůj pocit zrady, což celkově snížilo emoční návaly a nekonečné proudy myšlenek, ve kterých jsem se neustále přehrabovala. Pomohla mi myšlenka jednoho z pouštních otců, který řekl, že zlo druhých se stává zlem i v našem životě jenom v případě, že se s ním ztotožníme a umožníme mu vstoupit do našeho nitra. Pochopila jsem, že tato věta je klíč k řešení, které tak toužebně hledám, a začala jsem ji převádět do praxe. Pokud mne některá situace zabolela, snažila jsem se ji v klidu přijmout a hned neřešit. Následně jsem se snažila neuhnout ani k sebelítosti ani k útoku či hádce a počkat, až hlavní nápor bolesti ustoupí. To byste nevěřili, jak skvěle to funguje. Já tomu říkám sevření srdce. Pokud v situaci zůstanete a neuhnete, veliký tlak, kterému jste vystaveni, sám o sobě ustoupí a nakonec se překvapivě dostaví pokoj. Je to jako mořská vlna, která se vrací tam, odkud vyšla. A dokonce jsem někdy potom v této situaci prožívala i radost. Ne z toho, že se situace stala, ale z toho, že prožívám vnitřní pokoj. Je to tak, že nejprve neodpovíš na zlý skutek zlým skutkem, potom ani zlým slovem a nakonec ani zlou myšlenkou. To vše, ale vyžaduje čas a trénink.“
„A to při tom nemáš zlost? To jsi nějaký robot bez emocí a vůle?“ nedalo mi to a zeptal jsem se.
„Ne, právě naopak. Svoje emoce prožíváš daleko intenzivněji, ale jsou takové čisté. Cítíš bolest nad tím, co se stalo, ale nemáš potřebu se mstít nebo něco vracet. Přijmeš bolest jako prostředek k osobnímu růstu. Stáváš se víc sám sebou. Všimla jsem si, že nejvíce nás zraňují právě ty situace, které otevírají naše neuzdravené rány nebo se dotýkají našich nenaplněných potřeb. Skrze to, co se stalo, vlastně poznáváš, co potřebuješ naplnit nebo uzdravit, a když to víš, můžeš s tím pracovat.
Má tehdejší situace se vyřešila v srpnu 1968. Pro celou republiku to byla okupace. Pro mne osobně vysvobození. Můj muž konečně prohlédl a rozhodl se pro radikální změnu. Uzdravil tím nejenom naše manželství, ale hlavně zachránil svůj vztah se syny, kteří se mu za ty roky postupně více a více vzdalovali. Bylo to za minutu dvanáct, ale bylo. Bohu díky,“ uzavřela teta svoje dlouhé povídání.
Můžeš se naučit:
- Raduj se z maličkostí, buď vnímavý a vděčný za lidi a věci kolem sebe. Popiš si to nahlas.
- Nauč se být sám se sebou pomocí jednoduchého cvičení. Uvědom si své tělo, začni od nohou a dojdi až k hlavě. Např. mám pohodlné teplé boty, jde se mi volně, košile je příjemná, jsem dobře oholený…, a potom se na sebe usměj. Zvědavě a v klidu si prohlédni místo, kde právě jsi, a usměj se na svět kolem sebe. Je překvapivé, jak moc a rychle to pomáhá.
- Pokud se cítíš ve stresu, pomůže ti jednoduchá rada. Musíš být vnitřně OPRAVDU přesvědčený o svém vítězství. Potom se stres stává hybnou silou vpřed. A když si ještě uděláš trochu času na sebe a dopřeješ si drobné radosti, budeš vnímat stresové situace, které přijdou, jako příležitost, kterou chceš využít.
- Pokud s nějakou myšlenkou příliš bojuješ a svaluješ vinu na druhého, tím více si nechceš přiznat vlastní podíl. Najdi si člověka, kterému důvěřuješ, příběh mu popiš a požádej ho, aby ti pomohl najít cestu ven. Neboj se využít i odbornou pomoc. Snaž se vydržet v situaci, v níž jsi, ale pokud do vašich vztahů vstupují silné nebo dlouhodobé psychické problémy, týrání, zneužívání nebo závislosti, jednej rázně a vyhledej odbornou pomoc.
Rostislav Macošek: Nauč se milovat sebe samého, brožurku vydalo Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava.
Autor: Macošek, Rostislav | Štítky: obtíže v manželství, růst, smysl života, vztahy
Sekce: Povzbuzení | Věrnost
| Tisk
| Poslat článek známému
