Pohlížíme do slunce
23.5.2022
Známý psychoterapeut Irvin D. Yalom se svou manželkou Marylin napsali knihu o smrti a životě. Střídali se v psaní kapitol a v podobě deníku zachytili obtížné dny a měsíce závěru společného života. Když Marilyn odešla, Irvin i jejich děti společně oslavili její život a v závěrečné části knihy Irvin píše o tom, co přišlo s čerstvým vdovstvím.
Vztah byl pro nás na prvním místě
Zbytek dne strávíme s Marylin spolu: zmocní se mě nutkání nepouštět ji z dohledu, držet se u ní, chytit ji za ruku a nepustit. Zamiloval jsem se do ní před třiasedmdesáti lety a právě jsme oslavili pětašedesáté výročí svatby. Vím, že je neobvyklé zbožňovat někoho tak moc a tak dlouho. Ale já se i teď celý rozzářím, kdykoli vejde do místnosti. Obdivuji na ní všechno – její půvab, krásu, laskavost a moudrost. Intelektuálně jsme sice vyrůstali každý jinak, ale spojuje nás velká láska k literatuře a dramatu. Kromě světa vědy je pozoruhodně dobře informovaná. Kdykoli mám nějakou otázku z jakéhokoli humanitního oboru, málokdy mě nedokáže poučit. Náš vztah nebyl vždy klidný: máme za sebou neshody, spory, nerozvážnosti, ale vždy jsme byli k sobě otevření a upřímní a náš vztah byl pro nás vždycky, vždycky na prvním místě.
Strávili jsme spolu skoro celý život, ale teď mě její diagnóza mnohočetného myelomu nutí přemýšlet o životě bez ní. Poprvé mi její smrt připadá nejen reálná, ale i hrozivě blízká. Děsí mě představovat si svět bez Marylin a hlavou mi bleskne nápad, že zemřu společně s ní. V posledních několika týdnech jsem o tom mluvil se svými nejbližšími přáteli mezi lékaři.
Ale dlouho o tom neuvažuji, protože mi rychle dojde, jak ponuré následky by to mělo: sebevražda by dopadla na mé děti a na celý okruh přátel. A na moje pacienty. Tolik let jsem pracoval v individuální i skupinové terapii s vdovami a vdovci, věnoval jsem se tomu, abych je udržel při životě během prvního mučivého roku a někdy i dvou po smrti jejich partnera. Tolikrát jsem zářil radostí, když jsem sledoval, jak se postupně lepší a vracejí do života. Kdybych ukončil vlastní život, dopustil bych se tím hrozné zrady na jejich práci, naší práci. Pomáhal jsem jim přežít bolest a trápení, a potom, když se ocitnu v jejich situaci, se rozhodnu to vzdát. Ne, to nemůžu udělat. Pomáhat pacientům je přímo podstatou mého života: je to něco, co nemohu porušit a neudělám to.
Neumím si představit, že se bez ní dokážu vrátit do života
Nemoc mé manželky znamená, že Marylin se vší pravděpodobností zemře dřív než já. Ale brzy poté přijde řada na mě. Kupodivu mě vlastní smrt nijak neděsí. Děsí mě pomyšlení na život bez Marylin. Ano, vím, že výzkumy, na nichž jsem se také podílel, nám říkají, že období smutku má svůj konec, že naše bolest zeslábne, jakmile prožijeme celých dvanáct měsíců. Když projdeme ročním cyklem dvakrát, skoro všichni z nás se znovu zapojí do života. Přesně tak jsem to napsal ve své knize Pohled do slunce, ale pochybuji, že to tak bude probíhat i u mě. Miluji Marylin od svých patnácti a neumím si představit, že se bez ní dokážu zase pořádně vrátit do života. Svůj život jsem prožil naplno. Všechny své ambice jsem uspokojil. Moje čtyři děti a nejstarší vnoučata se už postavily na vlastní nohy. Už nejsem nepostradatelný…
Irvin D. Yalom a Marylin Yalom: O smrti a životě. Portál. 2022
Štítky: láska v manželství, smrt, smysl života, život
Sekce: Úmrtí partnera | Život v manželství
| Tisk
| Poslat článek známému
