Úžas se nás může zmocnit kdykoli
12.7.2021
Mladí manželé Noëlovi měli už šest vlastních dětí, když se rozhodli, že by si rádi osvojili nějaké opuštěné dítě s postižením. Po dvouletém byrokratickém martyriu si mohli přivést domů Marušku s Downovým syndromem, která se stala miláčkem celé rodiny. Deník Clotildy Noëlové vyšel již v několika vydáních a také v českém jazyce.
"Na zemi není málo příležitostí k úžasu, jen málo těch, kdo žasnou“ Eric Emmanuel Schmitt
"Před několika lety bych tuto větu přešla bez povšimnutí, ovšem nyní ji vnímám jako vyjádření toho, co jsme sami objevili", píše Clotilde Noëlová. "Od slavného 24. května 2013 se každý den učíme něco nového. Nejpřevratnější bylo objevení síly úžasu. Úžas je pro mě osobně něčím, co mě drží při životě a co mi dodává odvahy ve všech okamžicích života, a to i v těch nejbolestnějších."
Radost objevovat vše znovu
Úžas se nás může zmocnit úplně kdykoli, i během nejčernějších dnů. Je jakousi neviditelnou zlatou nití, díky níž můžeme být stále šťastni.
Jako bych s velkou dychtivostí objevovala vše znovu: radost z pozorování ptáčka v zahradě, něhu při pohledu na děti výskající radostí nad každým nepatrným Mariiným úspěchem, trpělivost, když si všechno žádá více času.
Naučila jsem se také přijímat, že věci nás mohou přesahovat. Stále se učím, že se nemám vyčerpávat hledáním dokonalosti, ale naplňovat náš životní příběh pravdivými gesty; že mám vnímat krásu života, i když je tvrdý; že mám tvořivě udržovat poklidný denní rytmus tváří v tvář všem nepředvídatelným situacím, k nimž pravidelně dochází; že smím plakat únavou, když se mi to nedaří; že se mohu vyčerpáním sesunout na zem a přiznat si, že musím najít něco, co by mi pomohlo opět se zvednout, Znovu jsem se naučila dětské radosti z bezstarostného běhu a z bezmezné lásky, naučila jsem se přijímat, že život je bláznovství, nechávám se zaplavit jeho požadavky, a tím unikám nebezpečí, že zemřu udušena omezeným rozumem, jež spoutává naše touhy.
Maruška se stala naší učitelkou
Jako kdybychom všichni začali od začátku: už žádná výkonnost, žádné zbrklé plány toho, co bude „potom, zítra, pozítří“. Opustili jsme své předešlé jistoty, vyhodili jsme přísné knihy o výchově, vzdali jsme se toho, co jsme se kdy naučili, a stali se opět „nepopsaným listem“ co do vědění, abychom se nechali obdařit skutečným poznáním. Už žádné a priori, které člověku brání přijmout to, co ho chce učit sám život.
Snížili jsme se až k zemi, stali jsme se ještě menšími než Maruška, a ona se stala naší učitelkou, a to den za dnem, jeden drobný úspěch za druhým. A tak jsme ji sledovali a vnímali, snažili jsme se jí zajistit všechnu nezbytnou podporu. Abychom mohli postoupit dál, zcela jsme s ní museli splynout. To ona si nás osvojila, ona nás „adoptovala“…
Někdo by mohl zkratkovitě namítnout, že jsme zjevně opustili své vlastní biologické děti, abychom se mohli snížit na Mariinu úroveň. Pravdou je však úplný opak. Maruška nás přivedla k úžasu a prostotě. Nová „plodnost“ zasáhla celou rodinu; toto nové, objevné poznání proměnilo každého z nás.
Clotilde Noël: Vypadlá z hnízda. Nakladatelství Paulínky
Štítky: děti - předškolní, Náhradní výchova, radost, růst
Sekce: Plodnost | Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
