Tatínku, maminko, nechte mě snít!
13.3.2021
Děti pro svůj růst potřebují „čas“. Sny, pocity, emoce a fantazie v nich musí být pěstovány s pomocí rodičů a vychovatelů. Inteligence a citovost by měly růst společně. Nabízí se otázka: Co vlastně děláme pro rozvoj vnitřního života našich dětí?
Děti jsou jako skříňky, které je potřeba otevřít
Děti dnes bývají příliš brzy zasahovány mnohými problémy, které nejsou schopny unést. Televize a reklama je pomocí typických a rafinovaných metod svádějí a nutí k chování dospělých. Ale i rodiče uspišují vstup dětí do společnosti, kde jedinou uznávanou věcí je úspěch. Není důležité „jakým způsobem“. Je potřeba „to dokázat“ jinak riskujeme, že budeme vyloučeni. Hned jak dítě vstoupí do školy, setká se s kritérii jako hodnocení, výběr, vyloučení. Tvrdý náraz pro toho, kdo doposud jednoduše rostl. Nelze se divit, že jeden z posledních výzkumů o základních a středních školách většinu žáků a studentů označil jako stresované, nepochopené a v depresi.
Přitom děti jsou jako skříňky, které je potřeba otevřít. Dnešní děti se stále více zdají být hermeticky uzavřenými skříňkami. Trezory velkých možností a nevyjádřené originality. Sloveso vychovávat (educare) pochází z latiny a znamená „vyvádět ven“. Skutečnými vychovateli jsou ti, kdo dětem umožní získat dovednosti a rozvinout jejich kvality. Ne vždy tyto kvality odpovídají přáním dospělých, kteří upřednostňují pouze vlastnosti užitečné pro praktický život. Děti však potřebují volný prostor, kde by mohly vypracovat a pokusit se uskutečnit vlastní plány. Pokud se snaží pouze uspokojovat přání rodičů, dříve nebo později se dostanou do období silných krizí. I proto se mnohé děti bojí okamžiku, kdy budou muset rozhodovat o své budoucnosti, nebo jsou silně nejisté v tom, co by chtěly doopravdy dělat „až budou velké“.
Inteligence a citovost musí růst společně
I když je dítě inteligentní ve škole, neznamená to ještě, že má inteligenci života a obranné schopnosti nutné k tomu, aby se s životem mohlo utkat. Rodiče pomáhají dětem rozvíjet to, co je obecně nazýváno emoční inteligence. Děti potřebují objevit svět emocí a citů. Pouze pozorní rodiče jim mohou dát chuť a potěšení z učení, klid, důvěru v sebe sama i v život, radost z komunikace a sebeovládání. K tomu je zapotřebí básní a snů, co nejširší škály vjemů a dojmů. Vnímavost není neužitečným příslušenstvím.
Přístroje naplňují potřebu snů a fantazie umělým způsobem
Malé i větší děti už mají filtr, který jim brání v normálním styku se skutečností. Televize je vlastně jakousi dětskou vražedkyní. Vytváří totiž fiktivní skutečnost, která může dětem změnit vědomí do té míry, že jim nedovolí rozvinout vlastní schopnosti. „Proč má dědeček jenom jeden život, když hrdinové v mých počítačových hrách jich mají deset?“ ptal se chlapeček na dědečkově pohřbu. Přístroje naplňují dětem potřebu snů a fantazie pouze umělým způsobem. Stále větší nechuť ke čtení a psaní také omezuje prostor pro samostatnost. Vytvořil se nový druh negramotnosti. Člověk už není schopen žasnout, přemýšlet a rozjímat. Stojí za to si připomenout Einsteinův výrok: „Člověk, který ztratil schopnost žasnout, je člověkem mrtvým.“
Představivost potřebuje prostor a čas
Představivost člověku umožňuje vytvářet zásoby energie tím, že zvažuje různé scénáře toho, co by ho mohlo potkat. Právě díky představivosti se rozvíjí tvořivost a v důsledku toho i schopnost přizpůsobit se a inovovat. Těchto schopností je dnes zapotřebí víc, než kdykoli předtím. Rodičům zde mohou posloužit ty nejjednodušší prostředky, například hra, vyprávění, skládání modelů, četba. Hra není jen pouhou kompenzací, ale nezbytnou nutností. Vyprávění pomáhá překonávat strach a úzkost a pomocí mechanismu identifikace usnadňuje přejímání základních hodnot. Radost z vytváření něčeho vlastníma rukama je jedinečnou formativní činností. Činné ruce osvobozují ducha.
Jedním z největších darů, který rodiče mohou dětem věnovat, je čas. Skutečnost, že jsou s nimi, něco s nimi dělají, fantazírují s nimi. To všechno může z maličkých a nepatrných věcí učinit nezapomenutelné zážitky. Vztah rodiče-děti vyžaduje „společný čas“. Dnešní svět krutě pociťuje nedostatek spirituality. Všichni, ale především mladí lidé mají této jediné protilátky proti hrozící otravě materialismem zapotřebí.
Bruno Ferrero: Šťastní rodiče. Křesťanská výchova podle Dona Boska. Portál.
Autor: Ferrero, Bruno | Štítky: čas, děti, děti - předškolní, hra, pocity, výchova
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
