Emoční srdce rodiny
2.5.2022
Matky mají své ideály: „Budu vždy milá, trpělivá a chápající.“ K tomu je tíží břímě domácnosti a organizace rodinného života. Snaží se zařídit, aby doma byla pohoda, hezky, ale není. Ani manžel, ani děti nejsou spokojení.
Na pokraji vyhoření
Nejprve všechny mámy s nadšením ráno vstávají jako první, všechny budí, vypravují a dopravují. V práci makají a pak fungují coby doprovod na kroužky, do toho nakupují. Připravují večeři, pomáhají dětem s úkoly, snaží se být na všechny milé. Po uložení dětí uklízejí, perou, pečou… Dělají to rády, děti si přály a práce jim nečiní potíž. Jenže je toho prostě moc. Plíživě se vkrádá únava, kterou ještě nějakou dobu přebíjejí smyslem pro povinnost a vzletnými ideály. Jenže nikdo nemůže dlouhodobě jet na 120 %. Po čase schází energie i nálada. Těžce se jim ráno vstává a celý den se netěší na nic jiného než na večer, kdy zase padnou do postele. Dřív, když taková máma slyšela: „Mamíííí!“ s úsměvem se na dítě obrátila: „Copak zlatíčko?“, nyní má pocit, že jí výkřik „Mamííí“ rozřezává hlavu. Lékař často diagnostikuje chronický únavový syndrom, psycholog shledává syndrom vyhoření. Když to však dojde takhle daleko, cesta ven není snadná.
Co děláte pro svou spokojenost
Domácí atmosféra trápí řadu žen. Podle jejich slov jsou všichni stále s něčím nespokojení. V podloží nacházíme představu: „Musím zařídit, aby byl manžel spokojený a děti spokojené. Pak budu spokojená já.“
Pavla Koucká, terapeutka a propagátorka Uvolněného rodičovství, se v tu chvíli nezajímá ani o manžela, ani o děti, ale ptá se: „A co děláte pro svou spokojenost? Kdo pečuje o vás? Kde dobíjíte energii? Proč nevaříte, co chutná vám?“
Právě tady je klíč a věci se začínají měnit, když se máma přestane cítit odpovědná za štěstí všech ostatních; když přestane řešit, kdo co nejí a komu co vadí. Určité věci začne vyžadovat a nereaguje přitom na remcání, odmítá obvinění. A místo toho se začne soustředit na to, co jí samotné přináší radost. Najde si zábavu, která ji těší, přestane dělat služku a hromosvod. Nutné je ustát počáteční scény, pak nastává změna k lepšímu. Jinak to nejde. Emočním srdcem rodiny je ve většině případů máma. Štěstí svých blízkých mámy často nejlépe pomohou tak, že začnou pracovat na štěstí svém; a když se za štěstí ostatních přestanou cítit odpovědné. Teprve pak za ně převezmou odpovědnost oni sami.
Můžeme a máme mít své ideály. Neměli bychom však za nimi jít nehledě napravo ani nalevo. Už, když si uvědomíme, že nikdy nebudeme, a ani nemáme být dokonalí, a že ve výchově nejde vždy vše po dobrém, uvolníme se.
Uvolněné rodičovství vyznává jiné hodnoty, než je výkon a úspěch. Nabádá ke zpomalení a je ve své podstatě velmi jednoduché. Rozvíjí trpělivost a skromnost. A také všímavost, citlivost a ohleduplnost – k druhým, ale i k sobě samému. Pomáhá rozvíjet vztah s dětmi, radovat se z nich. Je prevencí vyhoření i prevencí vztahových problémů. Uvolnění rodiče bývají spokojenější, a spokojenější jsou i jejich děti.
Pavla Koucká: Uvolněné rodičovství. Rozumně, citlivě a s menším nasazením. Portál.
Autor: Koucká, Pavla | Štítky: ideál, pocity, rodiče, výchova
Sekce: Povzbuzení | Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
