Dospívání je časem rituálů
10.12.2020
Období dospívání bývá na zážitky dost pestré a rodiče často na své děti naříkají. Je škoda promarnit čas, kdy můžeme společně prožít i něco pěkného. V některých rodinách si život obohacují drobnými rituály, které pomáhají projevovat si vzájemnou lásku dřív, než nastane rituál svatební. Při něm obřadně předáme své dítě partnerovi, aby společně budovali vlastní rodinu a předávali život dál.
Tradice a rituály byly vždy důležitou součástí života. Stmelovaly rodiny, vesnice i celé národy. V dnešní době na sílu tradic a rituálů poněkud zapomínáme – máme málo času a nepřipisujeme jim už takovou váhu jako tomu bylo dřív.
Nejde o magii
Rituál, z latinského ritualis – obřadný, je definován jako chování, které má určitá pravidla a zúčastnění se jím ujišťují, že patří k sobě a mohou se na sebe spolehnout. Nebojte se, není řeč o žádné magii, ale o drobných úkonech, nebo i celých dějích, které nám pomáhají projevovat si lásku. Obecně rozlišujeme tzv. rituály přechodu, kam patří například maturita, promoce, svatba i pohřeb. Dále rituály úcty a oslavné rituály, pod kterými si můžeme představit slavení Vánoc, Velikonoc, narozenin, svátků, ale i setkání u společného stolu.
V naší rodině se milým každodenním rituálem stalo znamení křížku na čelo na dobrou noc a při loučení. Z vnějšího pohledu může drobný úkon požehnání vypadat jako formalita, pro nás však vyjadřuje širší skutečnost. Jako bychom si říkali: „Mám tě rád, záleží mi na tobě, přeji ti všechno dobré, ať tě provází Boží požehnání, vím, že je s tebou i tam, kam já nemůžu...“
Nejprve jsme si žehnali my dva s manželem mezi sebou a jak přibývaly do naši rodiny děti, logicky se rituál křížku přenesl i na ně. Bylo dojemné pozorovat, jak mě děti napodobují a důležitě vyprovázejí tatínka do práce neumělým znamením. Bez křížku na dobrou noc by neusnuly. I pro nás partnery je to dobrý indikátor, že jdeme spát usmíření. Zkuste si někomu žehnat a přitom s ním nemluvit a být na něj naštvaní. Nejde to. Poctivě přiznávám, že ne vždy si celý dosah našeho rituálu plně uvědomuji. Někdy žehnám bezmyšlenkovitě, jindy s plným vědomím. Myslím si, že to není tak důležité. Hodnota rituálů je právě v tom, že dávají našemu životu určitý řád i ve chvílích, kdy si nejsme schopni lásku jinak projevit a nesou nás dál. Ani naše dospívající děti se požehnání nebrání, pravděpodobně vnímají, že je to projev zájmu a lásky.
Důvody k oslavě
Dospívající děti potřebují možná víc než dřív náš zájem, ale asi jinak než v raném dětství. Tehdy, když jim začaly padat mléčné zoubky, aby udělaly místo těm větším a definitivním, přišla na pomoc „zoubková víla“. První uvolněný zoubek se dal pod polštář a stačilo si něco přát. V moci „zoubkové víly“ bylo přinést něco na zoubek.
Odpoutávání dětí od rodičů se silně projevuje už kolem dvanáctého roku. Že jde o symbolický předěl ve vztazích mezi rodiči a dětmi se dočteme i v Bibli. Dvanáctiletý Ježíš také o své vůli zůstal v Jeruzalémském chrámě a Josef s Marií ho hledali tři dny! A tak stojí za to dvanácté narozeniny okořenit nějakým rodinným zvykem. Třeba taky někam putovat. V jedné rodině dostávají děti speciální dárek: zájezd do zahraničí na tři až čtyři dny spolu s jedním z rodičů. Ale pozor, obojí dle vlastního výběru! Už oslavili dvoje dvanáctiny, jednou se podívali do Paříže a po druhé do Holandska.
Chvíle, kdy se z dívenky stává žena, většinou nebývá vítána s jásotem. Začínají každoměsíční starosti, často provázené napětím způsobeným hormonálními změnami, bolestí břicha nemožností se koupat a pod. Zkrátka nic příjemného. V některých rodinách mají i pro tuto chvíli po ruce rituál, kterým spolu s dívkou prožívají její proměnu. Uspořádají malou oslavu při které popíjejí červené víno a dívka dostává prstýnek jako symbol ženskosti. My jsme to u nás doma už propásli, ale připadá mi pěkné, uvědomit si, že proces, který v dívce a v ženě probíhá je vzácným darem, který si oslavu zaslouží.
Rodiče se často obávají toho, aby jim děti tzv. „nepřerostly přes hlavu“. V rodině našich kamarádů naopak chvíli, kdy dítě měří na výšku víc než maminka, oslavují. U tatínka by se hned tak nedočkaly, protože je opravdu hodně vysoký. A v čem jejich rituál spočívá? Maminka pozve dítě na pizzu a stráví spolu sami dva pěkný večer. Protože se jedná o početnou rodinu, je to vzácná chvíle, na kterou pak oba rádi vzpomínají. U nás doma zatím pečlivě měříme. U některých to už nebude dlouho trvat a přerostou mi přes hlavu. S tím, kdo je od přírody menší postavy, si pro společnou chvíli najdeme jiný důvod.
(jš)
Štítky: dospívání, tradice, výchova, rodiče
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
