Potřebuji pohladit
8.4.2024
Každý z nás přirozeně touží po pochvale a uznání, které je vyjádřením a potvrzením, že je přijímán a milován, tak jak je. Že je dobrý. Jedním ze zdrojů pohlazení je znovu prožívání hlazení zažitého v naší minulosti. V myšlenkách se do šťastných situací vracíme právě tehdy, když „slyšíme" rodičův potlesk. Pečující rodič je součástí naší studnice vzpomínek stejně tak jako rodič kritický.
Vzpomínky na rodičovské uznání nás motivují
Rodičovské uznání, prožitek v raném věku, byl a zůstává mocným motivujícím vlivem ve veškerém našem snažení. Jako bychom stále hledali a lačně usilovali o „pohlazení“, vyvolání si vzpomínek v naší paměti. Manželé Harrisovi uvádějí ve své knize Zůstaň OK mnohé příklady. „Vždy mě zalije pocit ohromného štěstí, když se podívám na naši růžovou zahradu nebo na krásně prostřený stůl, protože vím, že kdyby má matka ještě žila, zahrnula by svou malou holčičku mořem komplimentů za to, že je tak šikovná.“ Podobně to mají mnozí z nás, když slyší vnitřní hlas tatínka, maminky, babičky…, někoho, kdo byl pro ně citově blízký a po jehož uznání přirozeně toužili, protože ho milovali.
Hlazení přichází od lidí
Může se jednat o požehnání ale i prokletí podle toho, o co jde. Dobře zvolená pochvala láme ledy a otevírá srdce. Pokud ale chybí zcela nebo je naopak nadužívána kdykoli a kdekoli, postrádá pravou hodnotu a smysl. Jde také o to, za co jsme chváleni. Bylo-li dítě chváleno, že se mu velmi dobře v obchodě dařilo krást potraviny pro svou chudou rodinu, bude se možná snažit být nejchytřejším zlodějem na světě, ale za jakou cenu? Matka ho přece milovala, tak proč by ho druzí kvůli tomu měli odsuzovat? Ať již se jedná o takovýto extrémní příklad nebo o běžnou věc, vždy jde o podstatu chvály. Co tím komu říkáme a vyjadřujeme. Jaký vliv a dopad naše pochvala bude mít.
Nekonečná potřeba
Hlazení je jako nebeská mana, vydrží jeden den. Pak přirozeně potřebujeme další dávku, a ať již byly naše úspěchy ohromující a v minulosti jsme získali sebevíc „trofejí“. Stejně se každé ráno probouzíme s myšlenkou: „Co bude dnes?“ Svou potřebu musíme sytit jako potřebu jídla. Kamkoli člověk vstoupí nebo se vydá, zatouží přirozeně mezi lidmi po „pohlazení“ – uznání a přijetí. Je to stejně životně důležité jako v raném dětství matčin prs. A proto velmi záleží na tom, jaké vztahy s druhými budujeme. Nakolik jim dovolíme, aby si vzali kus nás samotných, kus našeho času. Největším darem, kterým můžeme druhého obdarovat, je věnovat mu naši nenáročnou přítomnost a čas. Naslouchat a skutečně reagovat na to, co říká nebo dělá.
Všímat si druhého je cesta ke vzájemnosti a přátelství, je mnohem důležitější než fakta, která sdělujeme. Společné slzy jsou někdy víc než nehnutí brvou. Lord Byron napsal: „Slzou dohlédneme dál než dalekohledem.“
A tak vzájemný dotyk nemusí proběhnout jen na tělesné rovině, pohladit můžeme svou přítomností, nasloucháním a někdy i schopností podělit se o svá selhání či bolesti. Taková setkání otevírají srdce a lámou ledy.
Pokud vás téma zaujalo, můžete se o konkrétních formách hlazení dočíst v knize manželů Harrisových.
Harris, Amy Bjork, Harris Thomas A.: Zůstaň OK. Transakční analýza v praxi. Nakl. Portál.
(rk)
Autoři: Harris, Amy Bjork, Harris, Thomas A. | Štítky: chvála, potřeby, přátelství, přijetí, vztahy
Sekce: Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
